Skandály přibližují Facebook k regulacím

Sociální síť musíme regulovat, shodují se i političtí nepřátelé. Recepty se ale zásadně liší.

Frances Haugen, bývalá zaměstnankyně Facebooku, při slyšení před americkým Kongresem. Foto: Profimedia.cz

Frances Haugen, bývalá zaměstnankyně Facebooku, mluví před americkým Kongresem. Foto: Profimedia.cz

Globální sociální síť Facebook má za sebou náročný týden: jeho služby zažily historicky největší výpadek, v médiích a před americkým Kongresem se o čerstvě zveřejněných skandálech rozmluvila bývalá zaměstnankyně Frances Haugen. Na společnost obsluhující skrze různé aplikace na 3,5 miliardy lidí ale přijdou ještě zapeklitější časy. Nová vlna průšvihů totiž v první řadě posílila apetit zákonodárců ze Spojených států i Evropské unie na regulaci tohoto digitálního giganta. Jejich návrhy na zkrocení obřích platforem se ale stále diametrálně liší.

„Facebook musí být transparentní“

Horký podzim pro Facebook začal v polovině září, kdy deník Wall Street Journal začal vydávat sérii článků stojících na dokumentech od whistleblowerky Haugen. Najevo vyšlo několik věcí, které nebyly vzhledem k dosavadnímu dění ve firmě Marka Zuckerberga zas tak překvapivé (a současně rozporované). Ve zkratce: Facebook má volnější pravidla pro politiky a celebrity. Dobře díky interním výzkumům ví o tom, že Instagram, který mu taky patří, působí negativně na psychické zdraví hlavně mladých žen a dívek. Věděl o drogových kartelech na svých platformách a jejich využívání ke kupčení s lidmi, nezasáhl ale odpovídajícím způsobem, i protože šlo o problém v rozvojových zemích. Vylepšoval data týkající se potenciálu inzerce. A v neposlední řadě věděl o tom, že jeho velká reforma řazení příspěvků v newsfeedu v roce 2018 vedla k nárůstu podílu polarizujícího a politicky štvavého obsahu.

Takový obsah je současně pro byznys Facebooku v jádru lepší. Přináší totiž interakce, a tak lidé tráví na platformách víc času, připomínala při různých příležitostech Haugen. Tomu odpovídá i politika platformy. „Docházelo ke střetu zájmů mezi tím, co bylo dobré pro veřejnost, a tím, co bylo dobré pro Facebook. A Facebook se stále dokola rozhodoval optimalizovat pro své vlastní zájmy, jako je vydělávání víc peněz,“ kritizovala svého bývalého zaměstnavatele v pořadu televize CBS, kde odhalila svou identitu.

Při slyšení před americkými zákonodárci proto volala hlavně nad veřejným dohledem nad algoritmy určujícími, co komu Facebook či Instagram zobrazí. „Nemůžeme si dovolit nic menšího než plnou transparentnost,“ řekla a vyzvala, ať si polici vyžádají od platformy co nejvíc interních dokumentů a výzkumů. Pouze tak podle ní může veřejnost pochopit fungování sociálních sítí, a tak i přijít s vhodnými návrhy pro jejich regulaci. „Dokud bude Facebook fungovat ve stínu a skrývat svůj výzkum před veřejnou kontrolou, bude nezodpovědný,“ prohlásila bývalá produktová manažerka.

Facebook čelí kritice zleva i zprava už několik let, kdy mu bývají vyčítáno hlavně bezohledné nakládání s uživatelskými daty a laxní – nebo podle firmy naopak cenzurující – přístup k moderaci obsahu. Sociální média ovládaná Zuckerbergem tak v posledku mají mít neblahý vliv na společnost, kdy se mluví hlavně o její polarizaci. Tuto kritiku v zásadě přednesla i Haugen, podle technologických novinářů ale současně dokázala poukázat na konkrétní problémy. 

Po regulaci volá i Facebook

„Haugen se podařilo pozvednout konverzaci o Facebooku, když se zaměřila na design a algoritmy platformy, místo aby společnost vykreslovala jako politicky motivovaný, cenzorský moloch nebo impérium zla, které se chystá zničit svět,“ hodnotí technologický novinář Charlie Warzel. Vědomí, že Facebook je „špatný“, podle něho totiž nestačí. Bavíme se o komplikované platformě obhospodařující komunikaci miliard lidí, regulace tak bude z podstaty taky komplikovaná (a třeba ta o moderaci obsahu nemá pro svou politickou podstatu „správné řešení“).

V americké debatě o regulaci sítí dnes dominují dva přístupy, shrnuje Matěj Scheinder, novinář zaměřený na zámořskou politiku. První z nich volá po vzniku nového regulačního úřadu, který by dohlížel na to, jak platformy nakládají s daty svých uživatelů a jak fungují algoritmy řadící příspěvky. Podle Haugen je totiž důležité, aby platformy přestaly upřednostňovat „výbušný“ obsah, který bývá často zavádějící.

Stoupencem nového úřadu je i samotný Facebook. Jeho zakladatel a šéf Zuckerberg sice odmítá, že by síť vědomě upřednostňovala štvavý obsah, i protože se to nelíbí inzerentům, společnost ale ve svých vyjádřeních dlouhodobě podporuje vznik nové legislativy. „Shodneme na jedné věci: je načase začít vytvářet standardní pravidla pro internet. Ta nebyla aktualizována už 25 let a namísto očekávání, že [technologický] průmysl bude přijímat společenská rozhodnutí náležící zákonodárcům, je načase, aby Kongres začal jednat,“ prohlásila mluvčí Facebooku Lena Pietsch v reakci na slyšení.

Rozdělit, ne zabetonovat

Vize nové agentury ale má řadu kritiků. Ti poukazují na to, že se vlivný Facebook pokusí vznikající pravidla ovlivnit tak, aby zabetonovala jeho výsadní postavení a víceméně po něm požadovala větší změny. To by pravděpodobně nastalo, pokud by američtí zákonodárci přistoupili návrhu zmiňovanému asi nejčastěji. Podle něho by platformy začaly být právně odpovědné za obsah, který na nich sdílí uživatelé. V tu chvíli by musely prokazovat, že proti nezákonnému obsahu postupují v duchu „osvědčené praxe“ (anglicky „best practice“). 

„Je zřejmé, že Facebook je jednou z mála společností, které si tuto odpovědnost mohou dovolit. Facebook si může dovolit drahé právníky, kteří se obrátí na soud a prokážou, že jejich systém řešení [moderace obsahu] je ‚osvědčenou praxí‘. Menší společnosti kvůli tomu zkrachují. A ty, které nezkrachují, se nakonec obrátí na Facebook, aby se postaral o jejich moderování, a budou se tak moci spolehnout na právní sílu Facebooku,“ kritizuje směřování Mike Masnick z portálu Techdirt.

Vize nové agentury ale bývá kritizována také kvůli tomu, že by dala státu do rukou nástroj určující, co se má na platformách objevovat. Nová agentura by navíc neřešila klíčový problém, kterým je koncentrace moci v rukou malé skupiny, namítá Matt Stoller, jenž dlouhodobě píše o monopolech. „Z praktického hlediska je důležité si uvědomit, že Facebook dnes existuje díky neschopnosti regulačních orgánů zasahovat v oblasti ochrany soukromí, tržní síly a základních problémů právního státu, jako jsou reklamní podvody,“ píše Stoller. Jednat by podle něho měla v první řadě už existující Federální komunikační komise a Federální obchodní komise (existuje například návrh zákona, který by dal komisi pravomoc omezit mikrocílenou reklamu, zejména tu politickou).

Sám Stoller navrhuje oddělit mateřský Facebook od později koupeného Instagramu, WhatsAppu a dalších služeb. Právě antimonopolní zákroky představují druhý směr, o kterém píše Schneider. Stoupenci tohoto směru si slibují v posílení konkurenčního prostředí, které by podle nich nakonec mělo vést i k většímu zájmu o soukromí uživatelů. Ostatně samotný Facebook vyrostl jako na soukromí dbající alternativa sítě MySpace. „Antimonopolní politika jednou z mála sfér, v nichž si nová administrativa Joea Bidena nebere servítky,“ hodnotí Schneider. Podle něho mají oba směry zastání v obou politických stranách USA, není tak stále jasné, jaká politika nakonec zvítězí. 

Evropská unie sleduje obě cesty

Oba směry, tedy nové regule i antimonopolní řízení, prosazují i politici v Evropské unii, kteří si nenechali ujít příležitost kritizovat Facebook kvůli výpadku i výpovědi Haugen. Tu pozvali do Evropského parlamentu a telefonovala si s ní Věra Jourová, evropská komisařka pro hodnoty a transparentnost. „Musíme stanovit pravidla a zvýšit odpovědnost platforem, a ne se spoléhat jen jejich na dobrovolné systémy. Otevřeme platformy lepší veřejné a regulační kontrole,“ slíbila Jourová na Twitteru a oznámila, že brzy předloží plán na regulaci politických reklam (opakující se kritika: jak a kdo určí, kde začíná a kde končí politická reklama?). 

Evropská unie v současnosti řeší dva velké zákony, které mají určovat pravidla pro platformy: akt o digitálních službách a akt o digitálních trzích. První z nich se překrývá s návrhy whistleblowerky Haugen, když zdůrazňuje větší potřebu transparentnosti algoritmů a poskytování dat výzkumníkům. Zabývá se i moderací obsahu. Nechce přitom určovat „správný obsah“, ale spíš zvýšit pravomoci uživatelů, kteří by měli mít vždy nárok na odvolání proti smazání příspěvku či zablokování profilu. Tuto možnost nabízí současný Facebook a další platformy výrazně selektivně. Existují ale i radikálnější návrhy, a to ze strany některých zelených, liberálních či socialistických europoslanců, kteří navrhují úplný zákaz cílené reklamy a konec algoritmů doporučujících obsah.

Akt o digitálních trzích má posílit konkurenční prostředí. V praxi by mělo jít hlavně o omezování tendence platforem zapojovat do vlastního ekosystému službu fungující do té doby samostatně. Typicky může jít o srovnávač cen, který Google implementoval přímo na první stránku vyhledávání, kvůli čemuž podle kritiků nechodí lidé na web třeba Heureky.

Na návrh se odkazoval komisař Thierry Breton dohlížející na unijní trh. Ten v reakci na výpadek služeb Facebooku vyzval k „diverzifikaci počtu hráčů prostřednictvím pravidel a regulace a spravedlivé hospodářské soutěže“, píše Euroactiv. Podobně reagovala také Margrethe Vestager, evropská komisařka pro hospodářskou soutěž, která v minulosti stála za pokutami třeba pro Google kvůli zneužívání postavení na trhu s reklamou. To Evropská komise od letošního června vyšetřuje i v případě Facebooku, stejně tak Velká Británie. Oba akty se mají dokončovat v druhé polovině roku 2022, kdy bude Radě Evropské unie předsedat Česko. 

Různá špatná řešení

Politicky nejtřaskavější ale zůstává otázka moderace obsahu, kterou se na jaře zabývali i čeští poslanci. Ta se totiž bytostně týká samotné politiky. Facebook na ni nepřímo reaguje tak, že omezuje dosah politického obsahu. Na začátku roku s tím začal v USA, Kanadě, Brazílii a Indonésii, nedávno začal novinku testovat v Irsku, Švédsku a Španělsku. Pravděpodobně ale nepůjde o žádnou spásu. Příspěvky přátel a blízkých začal na úkor politických stránek Facebook prosazovat už v roce 2018, politika „smysluplných sociálních interakcí“ ale stejně vedla k nárůstu polarizujícího obsahu, jak ukázala Haugen. Odklon od politiky navíc kritizují i někteří europoslanci, konkrétně Maďarka Anna Donáth, která má Facebook za místo, kde se můžou sdružovat odpůrci premiéra Viktora Orbána a jeho strany, jež ovládá podstatnou část tamních médií. 

Volání po regulacích tak sice neustále sílí a na jejich potřebě se shodují i jinak velcí političtí nepřátelé, konkrétní cesty ale zůstávají značně rozdílné. Na něčem přesto panuje relativní shoda: velké platformy typu Facebook by měly být otevřenější v tom, jak vybírají informace doručované miliardám uživatelům. Co z toho vlády nakonec vyvodí, je věc druhá.