Smazat poprvé a napořád. Poslanci schválili nové regule pro díla na online úložištích

Sociální sítě i veřejná úložiště ponesou větší odpovědnost za autorsky chráněný obsah. Buď si k němu budou muset sehnat licenci, nebo zajistit, aby se na ně chráněná díla vůbec nedostala. Dosud platilo, že platformy mazaly jednotlivé soubory až po výzvě od držitele zpráv. Nový princip říká: smazat jednou a napořád. Novelu autorského práva, která toto zavádí, schválili v polovině října poslanci, probírat ji teď budou senátoři. Legislativa vychází z evropské směrnice, která budila velké diskuse. Bezprostřední dopady českého zákona ale budou podle zainteresovaných zatím minimální.

„Držitelé práv teď musí každý nelegálně nahraný soubor oznamovat zvlášť. Nově bude stačit poslat seznam chráněných děl, a ta už by se neměla na platformě objevit. Případně si může služba sehnat licenci,“ popisuje změnu Ondřej Chrást, náměstek ministerstva kultury za Piráty. „Směrnice výrazně posiluje práva autorů. Končí éra divočiny,“ soudí Chrást. Někteří nicméně právě Pirátům vyčítají jejich pozměňovací návrhy. Původní znění měli Piráti podle zástupců producentů či kolektivních správců upravit v neprospěch držitelů práv.

EU myslela na TikTok, Česko na Ulož.to

Evropská směrnice od počátku mířila hlavně na globální služby jako sociální sítě Instagram či TikTok, po nichž v zásadě chce, aby zavedly obdobu Content ID od YouTube. To znamená, aby si zajistily licence a automaticky vypořádávaly, když někdo použije kus třeba autorsky chráněné písně pro svoje video. V Česku se podle důvodové zprávy ale bude legislativa týkat i úložišť, jako jsou třeba Ulož.to či Hellspy. V jejich případě získávání licencí nikdo příliš předpokládá. Nově by proto měly automaticky zamezovat sdílení chráněných děl, aniž by je na jejich přítomnost musel někdo pokaždé upozornit, jako tomu bylo dosud.

V praxi se ale změna zatím neprojeví, soudí advokát Rudolf Leška, který zastupuje nositele práv. „Nová právní úprava vyvolá nové právní spory. Dosavadní spory trvají deset let a ještě nejsme u konce. Existuje tolik možností jak obstruovat, všichni je budou využívat jako dosud,“ varuje advokát. Provozovatelé některých služeb podle něho budou typicky tvrdit, že chráněný obsah nedokážou v obrovském množství souborů rozpoznat a nemají peníze na odpovídající software.

Zákon v tomto ohledu říká, že platformy musí „v souladu s vysokými odvětvovými standardy odborné péče vynaložit nejlepší úsilí k zamezení nahrání díla“. Co to znamená, budou rozhodovat až soudy. Ty budou na základě žalob držitelů práv i nadále rozhodovat o trestech, zejména o peněžitých odškodněních.

Pirátský návrh může vést k zákazu YouTube

Piráti od začátku směrnici kritizovali, v její české implementaci chtěli bojovat hlavně proti nadměrnému blokování. Tomu odpovídají jejich pozměňovací návrhy, které prošly. V nich blíže definují „totožný“ či „rovnocenný“ obsah, který mají platformy mazat, a doplňují, že uživatelé musí mít zdarma možnost podání stížnosti proti smazání. „Když filtr chybně vyhodnotí obsah jako nelegální, dodáváme opravné mechanismy, které uživatel může využít. Máte právo být obsloužen, pokud neporušujete podmínky komunity,“ říká Chrást. Předkladatelka Klára Kocmanová hovořila o ochraně práva na sdílení parodií či memů, její pozměňovací návrh ale zaujal hlavně trestem pro služby, které nadměrně blokují. Hrozí jim rovnou zákaz provozu v Česku.

YouTube či TikTok by tak mohly dostat v tuzemsku stopku. To někteří považují za absurdní. „Tento návrh je nesystematický, nepromyšlený. Pokud je cílem ustanovení zavedení hromadné žaloby proti službám, jako je YouTube, mělo by jít primárně o nápravu, a ne o zákaz podnikání,“ soudí čelní představitelé Asociace producentů v audiovizi (APA) Magdaléna Králová a Vratislav Šlajer. Náměstek Chrást má za to, že k zákazu nedojde, služby by ale „měly nad sebou mít bič“.

Králová a Šlajer ve svém vyjádření píšou, že změny Pirátů směřují proti principům směrnice. „Celý audiovizuální sektor došel k vzácné shodě, kterou je podpora vládního návrhu zákona, jak jej připravilo ministerstvo kultury,“ kritizuje dvojice schválenou verzi. „Problémem v České republice není overblocking, ale vysoká míra pirátství,“ dodávají.

Jan Karabina, spolumajitel Ulož.to, naopak pozměňovací návrh uvítal. Celkově ale českou implementaci odmítá jako „cenzuru internetu“. „Díky pozměňovacím návrhům se naštěstí podařilo zabránit tomu nejhoršímu robotickému overblockingu, ale spousta dalších věcí zůstala nevyřešena. Uživatelé internetu mohou pouze doufat, že velcí hráči jako Facebook nebo YouTube budou i v Česku dodržovat přísnější pravidla definovaná například německým zákonem a naši verzi zákona budou jednoduše ignorovat,“ říká Karabina.

„Lex železářství“ platí pouze pro výjimky

Zástupci držitelů práv kritizují i druhý pozměňovací návrh Pirátů, který získal přezdívku „lex železářství“. Podle přijaté úpravy předsedy pirátských poslanců Jakuba Michálka nemá autorským poplatkům podléhat reprodukovaná hudba v provozovnách, jako jsou například právě železářství, kde nemá produkce „výdělečnou povahu“. Konkrétně má jít o hudbu, která je nahodilá a nezávislá na přání příjemce. Výjimky tak neplatí pro restaurace či obchodní domy, kde je muzika důležitou součástí byznysu.

Bezmála dvacet filmových a hudebních organizací v dopise poslancům návrh kritizovalo s tím, že poškodí umělce. „S ohledem na vágnost navrhované změny nelze predikovat, jaký pokles ve vybraných prostředcích by z roku na rok nastal. Nepochybně by se však jednalo o propad v řádu desítek milionů korun,“ stojí ve sdělení.

Ochranné svazy teď tvrdí, že v praxi návrh nenajde uplatnění a vznikla kolem něho mediální bublina. „Splnění podmínek definovaných touto výjimkou v zákoně může nastat maximálně v jednom ze sta případů, pokud vůbec mohou v praxi nastat. Chybnou interpretací zákona dochází k nešťastnému matení veřejnosti, což může končit naprosto zbytečnými soudními spory, jak tomu bylo v minulosti s hotely a lázeňskými zařízeními,“ stojí ve vyjádření OSA. Podobně argumentuje Intergram.

Odkazují přitom i na vyjádření ministra kultury Martina Baxy (ODS). Ten jako modelovou situaci uváděl případ, kdy si provozovatel hudbu pustí pro svou potřebu ve vedlejší místnosti, než ve které bude obsluhovat zákazníky, i když by zvuk byl slyšet v obou místnostech. Chrást uznává, že skutečně půjde o výjimečné případy.