Z neděle na pondělí tohoto týdne rozčísla mediální hladinu zpráva o akci speciální jednotky vojenského námořnictva USA, při níž byl odhalen a zabit světově nejhledanější terorista, vůdce organizace Al Káida, Usáma bin Ládin, údajně zodpovědný za útok na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září 2001 a další teroristické akce.
Tato nečekaná informace okamžitě zastínila publicitu všech ostatních témat a kauz, kterými se média v té době zaobírala, ať už to byly dozvuky královské svatby ve Velké Británii, blahořečení zesnulého papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu, nebo, na naší domácí scéně, například dění kolem prvomájového pochodu pravicových radikálů v Brně.
V krátkém období několika dnů se v českých médiích objevily řádově stovky až tisíce nejrůznějších příspěvků, které o této události informovaly, rozebíraly ji a různě glosovaly. V naší analýze se zaobíráme pouze malou částí z nich, těmi, které se objevily v médiích, jež mají velký dopad na čtenáře, tzn. v celostátních denících a týdenících a televizním a rozhlasovém zpravodajství a publicistice, a to z 2. až 5. května. I tak bylo takových zpráv celkem 492.
Zajímalo nás, jaká témata v souvislosti s akcí proti bin Ládinovi média nejvíce akcentovala, jaké typy příspěvků a jaké hodnotící vyznění vůči americké akci převažovaly a která média si ukrojila největší díl koláče mediálního zájmu o tuto kauzu.
Média se nejvíce věnovala tomu, jak vlastně akce probíhala. Tento zájem umocnila skutečnost, že se postupem času vynořovaly nové a nové informace, které si dokonce mnohdy protiřečily. Například, co se týče toho, zda byl bin Ládin ozbrojen, zda se bránil, kolik lidí bylo při akci zabito nebo zraněno a podobně.
Kromě dalších „velkých témat“, která se dala očekávat, například zpráv o reakcích zahraničních politiků na Usámovu smrt, nebo o rizicích možného odvetného útoku ze strany Al Káidy, stojí za zmínku také další témata, která, ač nebyla zdaleka tak frekventovaná, mají význam pro porozumění tomu, v jakých možných souvislostech celkově média událost interpretovala.
Například úvahy a pochybnosti o tom, zda se skutečně jednalo o Usámu bin Ládina, se objevily přibližně v každém sedmém příspěvku, necelých 30 příspěvků dávalo načasování události do souvislosti s blížícím se zahájením volební kampaně před příštími prezidentskými volbami v USA a přes 20 příspěvků si všímalo vlivu Usámovy smrti na světové akciové trhy, na cenu komodit, jakými jsou ropa nebo drahé kovy, nebo na kurz americké měny.
Zpravodajské příspěvky tvořily naprostou většinu všech zpráv, byly jich přesně tři čtvrtiny. Z ostatních typů příspěvků převažovaly komentáře a analýzy, kterých jsme identifikovali přibližně pětinu. Příspěvky ve formě rozhovoru tvořily 6 % medializace této kauzy.
Celkově kritičtější (negativní nebo ambivalentní tón) skutečně převládal u komentářů. Nemalá část jich však vyznívala rovněž pozitivně (asi pětina). Komentátoři a analytici se tak rozdělili na pomyslnou skupinu těch, kterým smrt Usámy bin Ládina jednoznačně udělala radost a v duchu ji slavili spolu s davy na newyorském Times Square, a na skupinu skeptiků či pochybovačů, kteří se více věnovali pochybnostem, které v nich akce vyvolala, nebo obavám, které v nich vzbudila do budoucna. Zpravodajské příspěvky byly převážně neutrální a pozitivní tón se do nich dostával hlavně skrze přímé citace příznivých výroků především amerických představitelů a veřejnosti.
Nejvíce pozitivity bylo ale vyjádřeno v příspěvcích, které měly formát rozhovoru (více než čtvrtina). Bylo to dáno tím, že oficiální představitelé českého státu a jeho bezpečnostních složek zpravidla vyjadřovali spíše spokojenost a zadostiučinění z dopadení mnoho let hledaného teroristy.
Co se týče pořadí nejaktivnějších médií, vidíme, že se v případě této kauzy vyprofilovala jakási „velká trojka“ těch, které se jí přednostně věnovaly a přinesly o ní nejvíce zpráv. Jednalo se o ČT24, za níž s jistým odstupem následovaly sesterské deníky společnosti MAFRA - MF Dnes a Lidové noviny. Další média už následovala s větším odstupem, s 50 a méně příspěvky.
Co se týče rozložení hodnotící publicity, vidíme, že ve většině médií bylo podobné. Zaujme snad jen vyšší, ale nikterak dramatické, zastoupení negativních komentářů v Lidových novinách, stejný jev s opačným znaménkem u komerční TV Nova, nebo naprostá převaha kritické (negativní a ambivalentní) publicity v případě opozičně (vůči USA i vůči současné společenské a politické situaci jako takové) laděných Haló novin.