Sociální sítě působí jako drogy. Jaké ale?

Po telefonu saháme podobně automaticky jako po cigaretě. Zážitek se ale zásadně liší. Photo by Andres Siimon on Unsplash

Facebook se dostává do podobné pozice jako svého času tabákový průmysl – dobře ví, že škodí zdraví a způsobuje závislost, před veřejností to ale tají. Vede ho k tomu jednoduchý důvod: zisk. Kdyby lidi totiž věděli, co způsobuje, odejdou. Takhle argumentovala v posledních dnech řada médií, která komentovala výpověď bývalé zaměstnankyně Facebooku Frances Haugen před americkým Kongresem. Tam se objevilo i tolik chytlavé přirovnání k tabákovému průmyslu a jeho taktikám. Snad příměr platí na úrovni celých odvětví a obecného fungování lobbistů. Pokud bychom se ale zaměřili na zkušenost jednotlivce, bude neodbytná chuť na cigaretu ze všech závislostí opravdu nejblíž k tendenci kompulzivně sahat po mobilním telefonu a automaticky otevírat Twitter či Instagram?

Podobností mezi vyfukováním tabákového kouře a nekonečným projížděním sociálních sítích existuje dostatek. Obojí má na začátku okouzlující účinky, ty ale postupně opadají, naopak se rodí potřeba časté a nutkavé konzumace, která ovšem chutě v posledku neuspokojuje, píše ve svém newsletteru Drew Austin. Jmenuje i další podobnosti: „Obojí je navržené a prodávané tak, aby to bylo neodolatelné a návykové. Lidé s obojím neustále končí nebo o konci mluví, často se ale k obojímu vrací.“ Sociální sítě tak podle něho směřují po stejné trajektorii jako tabák: zhroucení pověsti a všeobecnému odsouzení účinků.

Přirovnání má ale i své zásadní limity, připomíná autor. Kouření totiž nabízí hlavně odpojení, pocit teď a tady, který je bytostně neproduktivní. Jak píše Michel Houellebecq ve svém posledním románu, nikotin je prostá droga, která „nepřináší žádnou radost a je definována pouze nedostatkem a uspokojením nedostatku“. Meditativní cigareta tak v lecčem představuje pravý opak neustále těkajících sítí, které toho slibují moc a moc: od skvělých přátelství po naplnění potřeb typu uznání a seberealizace.

Něco z toho přitom skutečně dokážou skutečně zprostředkovat. Snad je proto Austin ve vykreslování jejich špatností příliš plošně odsuzující. Vyvážené shrnutí účinků sítí by vypadalo spíš tak, jak o něm píše Derek Thompson komentující výzkumy o negativních dopadech Instagramu na psychiku části mladých žen. „Je to zábavný produkt, který miliony lidí zřejmě milují, který je ve velkých dávkách nezdravý, způsobuje, že se značná menšina lidí cítí úzkostněji, depresivněji a hůř ve svém těle; který se mnoho lidí snaží používat s mírou,“ píše Thompson a ptá se, jestli nám to nezní povědomě. Právě takhle podle něho bývá popisován alkohol – onen skvělý společenský lubrikant působící krátkodobou euforii, často ale také dlouhodobé výčitky, chmury a u podstatné části lidí taky závislost.

Alkohol mně připadá jako o něco lepší přirovnání, a to právě pro společenský rozměr. Právě na něm sociální průmysl přece do velké míry stojí. Metafora se ale dá ještě o něco vylepšit. „Sociální média si představuju jako nepřetržitý večírek, který se koná v mém bytě. Mohu se vrátit do svého pokoje, ale stále slyším ozvěnu přes tenké stěny, zamčené dveře,“ píše Terry Nguyen, která je podle mě nejblíž. Uvědomil jsem si to třeba díky volbám, kdy jsem na Twitter chodil častěji než obvykle a vídal tam i novináře, kteří tam nějakou dobu nepřispívali. Večírek v bytě se totiž stal příliš hlasitý a lákavý, než aby se ho taky nezúčastnili.

Metafora Nguyen navíc ukazuje, že úplné odhlášení nedává smysl (narozdíl od úplného skoncování s cigaretami). Večírek totiž stále poběží a bude se něm spoluvytvářet podoba celého světa. Snad bychom proto neměli tolik vyzdvihovat osamocená hrdinství digitálních detoxů, ale hlavně dbát na to, aby nekončící party nebyla pro své prostředí tak toxická, jako dnes bývá. V tomto ohledu přirovnání k tabákovému či ropnému průmyslu a jejich plošným regulacím nabízí řadu inspirací.

Vybíráme z internetu

Jaké regulace sítí plánují v USA a Evropské unii popisuju u nás na webu, kde jsme shrnuli hlavně poslední dění okolo Facebooku.

*

Komentáře k volbám nemá smysl sdílet, všichni jich četli moc, práce tuzemských datařů ale stojí za vypíchnutí, kdyby někdo minul. Jak analýza Seznam Zpráv, tak iRozhlasu stojí za pozornost.

*

Ekonom Tyler Cowen si do svého podcastu pozval Amii Srinivasan, snad nejvíc trendy filozofku současnosti, aby probrali utopický feminismus a její novou knihu The Right to Sex. Vyšel z toho strašně třaskavý rozhovor. Obě strany vynikající.

*

Lahůdka do uší: podcastový thiller Neklid od Radia Wave. Scénář spisovatelky Kláry Vlasákové, herecké výkony, hudba a zvukový design, všechno to má skvělou úroveň a hlavně to i hraje dohromady.

*

Filip Rožánek na Lupě shrnuje pozoruhodný výzkum o mediální dietě Čechů mezi 5 a 14 lety. TikTok jede.

*

Dlouho tady nebyl žádný youtuber, co vaří. Přitom s Babishem jsem už strávil ho-di-ny. Nikdo nedokáže tak stručně a srozumitelně vysvětlit, proč dělá, co právě dělá. 

Jakub Jetmar

Nedělní přílohu internetu podporuje digitální bankovnictví George a jeho podcast