Soukromá rádia vyzvala vládu, aby stáhla novelu zvyšující rozhlasový poplatek

Prohlášení Asociace provozovatelů soukromého vysílání

25. 9. 2023

Pátého září 2023 na tiskové konferenci ministra kultury Martina Baxy byl prezentován návrh novely zákona o České televizi a Českém rozhlasu a zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, jejíž podstatou je navýšení koncesionářských poplatků, rozšíření okruhu plátců koncesionářských poplatků a změna způsobu výpočtu plateb podniků. Jde o návrh, který není součástí vládního prohlášení Vlády ČR a osobně jej prezentoval ministr kultury Martin Baxa, který opakovaně ještě v minulém roce prohlašoval, že „koncesionářské poplatky naše vládní koalice zvyšovat nechce. Myslím, že jsou k tomu správné důvody.“

Ministr kultury Martin Baxa svůj záměr s nikým v rámci mediálního trhu nekonzultoval a naopak nepravdivě veřejně deklaroval vyjednanou podporu pro svůj návrh napříč mediálním trhem. Jako zástupci soukromého rozhlasového trhu můžeme jednoznačně prohlásit, že návrh s námi nebyl projednán. Nebyli jsme o záměru ministerstva kultury nikterak informováni a naopak jsme se ze strany ministerstva setkali se snahou přímo soukromoprávní segment trhu obcházet. Takovou míru absence dialogu nepředvedla žádná polistopadová vláda. Ministerstvo v předloženém návrhu rezignovalo na jakékoliv skutečné zdůvodnění potřeby navýšení koncesionářských poplatků. Předložený návrh svým charakterem přímo přispívá k ohrožení duálního systému v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Systému, který byl před třiceti lety pracně budován i jako záruka plurality informací a názorů v rodící se demokracii.

Odmítáme proto předložený návrh jako celek a vyzýváme Vládu ČR, aby byl návrh stažen z meziresortního řízení a Vláda ČR zahájila skutečnou debatu o roli veřejnoprávních médií v technologicky i společensky měnícím se mediálním prostředí.

S překvapením jsme sledovali 5. září 2023 tiskovou konferenci ministra kultury Martina Baxy ke zveřejnění textu návrhu novely zákona o České televizi a Českém rozhlasu a zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, jejíž podstatou je navýšení koncesionářských poplatků, rozšíření okruhu plátců koncesionářských poplatků a změna způsobu výpočtu plateb podniků. Jde o návrh, který není součástí vládního prohlášení Vlády ČR a osobně jej prezentoval ministr kultury Martin Baxa, který opakovaně ještě v minulém roce prohlašoval, že „koncesionářské poplatky naše vládní koalice zvyšovat nechce. Myslím, že jsou k tomu správné důvody.“ Pokud došlo ke změně přesvědčení pana ministra kultury a vládní koalice přichází s obratem o 180 stupňů, očekávali bychom, že takovému kroku bude předcházet veřejná debata a analýza fungování mediálního trhu jako celku, která by vyvrátila „správné důvody“ nezvyšovat koncesionářské poplatky, o kterých ministr Baxa byl ještě před rokem přesvědčen.

Nic takového se nestalo. Ministr kultury Martin Baxa svůj záměr s nikým v rámci mediálního trhu nekonzultoval a naopak nepravdivě veřejně deklaroval vyjednanou podporu pro svůj návrh napříč mediálním trhem. Jako zástupci soukromého rozhlasového trhu můžeme jednoznačně prohlásit, že návrh s námi nebyl projednán. Nebyli jsme o záměru ministerstva kultury nikterak informováni a naopak jsme se ze strany ministerstva setkali se snahou přímo soukromoprávní segment trhu obcházet. Takovou míru absence dialogu nepředvedla žádná polistopadová vláda. V tomto případě se přitom nejedná o přijetí nějaké místní vyhlášky s lokálním dopadem. Navrhované změny mají dopad na každého občana a podnikatele v Česku a zároveň zasahují do něčeho tak celospolečensky významného jako je samotné pojetí veřejné služby a co má být z výběru koncesionářských poplatků financováno. Jde tedy ze své podstaty o velmi komplexní a odbornou debatu, která by měla návrh změny současného stavu doprovázet. Předložený návrh demonstruje hluboké nepochopení mediálního prostředí, vývoje a směřování trhu a je nejpádnějším argumentem pro stažení návrhu a započetí skutečné odborné debaty s přizváním všech zainteresovaných stran.

Ministerstvo kultury nepředložilo žádnou věrohodnou analýzu efektivnosti a přiměřenosti vynakládaných prostředků a investic veřejnoprávních médií pocházejících z koncesionářských poplatků (např. komerčních investic jako jsou nákupy sportovních vysílacích práv, mediálních partnerství, marketingu, investic do on-line etc.). Ministerstvo vpředloženém návrhu rezignovalo na jakékoliv skutečné zdůvodnění potřeby navýšení koncesionářských poplatků. Takový přístup se jeví jako absurdní především s ohledem na fakt, že i stávající výše koncesionářského poplatku postačuje k financování velmi široké programové nabídky včetně nových stanic, investic do nových technologií a zřizování nových digitálních stanic (a to bez jakékoliv analýzy efektivity s ohledem na přínos pro posluchače) a dokonce i on-line obsahu.

To je umožněno i tím, že ministerstvem kultury nebyl do současnosti předložen žádný koncept role veřejnoprávních médií a obsahu veřejné služby, na základě kterého by mohlo dojít k veřejné diskuzi o rozsahu a potřebě financování takové veřejné služby. Platná zákonná úprava nijak nedefinuje obsah veřejné služby. Pouze technicky vymezuje její rozsah a formy šíření, a to tak široce a neurčitě, že jediným omezením pro media veřejné služby je množství financí, které se vybere od koncesionářů. Bezbřehé vymezení technických forem „naplňování“ veřejné služby, bez jasné definice jejího obsahu, rozsahu tohoto obsahu a účelu, neumožňuje zhodnotit nákladovost takové veřejné služby a reálně nezbytné technické formy pro její naplňování. Vtakovémto nekoncepčním vládním vymezení nemůže být dostatek financí nikdy.

To, že neexistuje shoda na definici obsahu veřejného zájmu a rozsahu jeho naplňování si je ministerstvo kultury dlouhodobě vědomo. Otevření této debaty je přitom naprostým předpokladem jakékoliv úpravy současného financování veřejnoprávních médií. V případě rozhlasového trhu je přitom absolutně zřejmé, že například dosavadní digitální stanice, financované i zkoncesionářských poplatků, nijak neospravedlnily svoji existenci ani z technického, ani posluchačského pohledu a není ani jasné jaký veřejný zájem naplňují. Ministerstvo kultury tak představilo návrh, kterým chce vytáhnout zkapes občanů a podnikatelů peníze na navýšené financování veřejnoprávních médií, aniž by umělo říci, co se má z těchto veřejně vybraných peněz financovat a v jakém rozsahu. Ministerstvo kultury tak činí v situaci, kdy si musí být vědomo, že podstatná část výnosů veřejnoprávních médií může již dnes plynout do aktivit, které by při analýze veřejnoprávní služby nemusely obstát.

Předložený návrh je v krátké době další razantním zásahem do samotného základu duálního systému v České republice. Vedle navýšení a rozšíření plateb, návrh v plném rozsahu zachovává, resp. dokonce částečně rozšiřuje zdroj financování veřejnoprávních médií z reklamy, sponzoringu a dalších obchodních sdělení. Nechává si tak od občanů, daňových poplatníků, zaplatit za stejnou věc dvakrát. A to za situace, kdy veřejnoprávní sektor nebyl na příjmové stránce nijak zasažen pandemií covid-19, zatímco soukromá rádia se musela v rámci tržního prostředí a snížení ekonomické aktivity v době pandemie vyrovnat s propadem příjmů a adaptovat se na následné ekonomické zpomalení, kdy o reklamní příjmy musí velmi tvrdě bojovat.

Předložený návrh tak dále vychyluje rovnováhu duálního systému jednostranně směrem k veřejnoprávním médiím, kdy dokonce výjimka z umisťování online reklamy v čím dál tím stěžejnějším online prostředí umožňuje veřejnoprávním médiím čistě komerční obchodní aktivity. Prohlubuje se tak narušení hospodářské soutěže na rozhlasovém trhu, kdy je veřejnoprávnímu rozhlasu umožňováno navýšenými příjmy z koncesionářských poplatků investovat do produktů, které přímo konkurují soukromoprávním subjektům. Tento fakt podtrhuje povrchnost porozumění měnícího se mediálního prostředí v České republice a absenci jakýchkoliv analytických dat na straně ministerstva kultury. Odmítáme proto předložený návrh jako celek a vyzýváme Vládu ČR, aby byl návrh stažen z meziresortního řízení a Vláda ČR zahájila skutečnou debatu o roli veřejnoprávních médií vtechnologicky i společensky měnícím se mediálním prostředí. Strohé navýšení plateb z kapes všech občanů a podnikatelů, bez jakékoliv zdůvodnění nezbytnosti takového kroku a debaty, jak má být s těmito prostředky naloženo, je v současné ekonomické situaci ze strany ministerstva kultury zcela nepochopitelné a pouze přináší destabilizaci do mediálního prostředí v postcovidové době.

Reakce Českého rozhlasu na vyjádření Asociace provozovatelů soukromého vysílání

30. 9. 2023

Český rozhlas považuje za nutné uvést na pravou míru některá tvrzení, která zveřejnila 5. září 2023 Asociace provozovatelů soukromého vysílání (APSV) ve svém prohlášení.

• Český rozhlas jako médium veřejné služby respektuje veškeré zákony a normy, které se jeho činnosti týkají, zejména pak zákon o ČRo a Kodex ČRo. V jejich mezích nabízí veřejnosti ve svém celku objektivní a vyvážené informace, kulturu, zábavu i vzdělávání. ČRo patří k demokratickým pilířům české společnosti a dlouhodobě k nejdůvěryhodnějším médiím v naší zemi.
• Navýšení rozhlasového poplatku není ohrožením duálního systému v České republice, naopak přispěje k jeho perspektivnímu rozvoji a udržitelnosti. Rozhlasový poplatek činí od roku 2005 pouhých 45 Kč měsíčně a jeho reálná hodnota se v současné době vlivem inflace pohybuje zhruba na polovině této částky. ČRo hospodaří už 18 let se stále stejným rozpočtem. ČRo v uplynulých letech podnikl řadu vnitřních úsporných opatření, například redukcí provozního rozpočtu či zrušením 160 pracovních míst. Při současném skokovém zdražování všech služeb a vysoké inflaci by ale nebyl do budoucna schopen bez navýšení rozhlasového poplatku zajistit kvalitu a rozsah veřejné služby pro posluchače. Navrhované navýšení rozhlasového poplatku o 10 korun měsíčně je alespoň částečnou kompenzací vysoké inflace, jak je zřejmé z podrobné důvodové zprávy k navrhovanému zákonu, k níž musel ČRo poskytnout podrobná zdůvodnění. Vychází z programového prohlášení vlády, v němž vláda deklarovala, že zvláštní důraz bude klást na posílení transparentnosti a stability veřejnoprávních médií, protože nezávislost sdělovacích prostředků je nezbytnou podmínkou odolné demokracie. Dále v programovém prohlášení v podkapitole „Svobodná a transparentní média veřejné služby“ vláda uvádí, že se zaměří na udržitelnost financování veřejnoprávních médií, což je základní podmínka jejich nezávislosti. A dále že hospodaření veřejnoprávních médií podrobí kontrole Nejvyšším kontrolním úřadem, což posílí jejich transparentnost.
• ČRo může dle zákona vysílat reklamu pouhé 3 minuty denně na celoplošných stanicích, 5 minut denně na regionálních stanicích, přičemž na stanici ČRo Plus je reklama zcela zakázaná. Soukromí provozovatelé rádií mohou navyšovat podíl reklamy ve vysílání až na 25 % denního vysílacího času, tj. na 360 minut. Rozsah reklamního vysílání se u ČRo nijak nemění. Žádnou reklamu na svých webech a sociálních sítích ČRo neprodává. Zdravé financování ČRo jako média veřejné služby, zevrubně kontrolované Radou ČRo a její Dozorčí komisí a veřejně prezentované ve výročních zprávách o hospodaření je zárukou dobrého fungování duálního systému v ČR a zároveň i zárukou dalšího rozvoje rozhlasového a mediálního trhu.
• Veřejná služba, kterou ČRo poskytuje, je popsána v zákoně o ČRo i v Kodexu ČRo a ČRo její naplňování každoročně podrobně osvědčuje prostřednictvím výročních zpráv o činnosti a hospodaření, které s možnou účastí veřejnosti projednává výbor pro mediální záležitosti (dříve volební výbor) a následně schvaluje Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Není tedy pravda, že je veřejná služba „bezbřehá“, ale naopak jasně definovaná a kontrolovaná. Pokud by debata o definici veřejné služby měla být znovu otevřena, bylo by nezbytné se v tomto kontextu zabývat rovněž tím, jakou roli mají na trhu a v rámci naší společnosti hrát soukromí vysílatelé a zda je v legislativě adekvátně popsána úloha tohoto „druhého pilíře“ duálního systému. Zároveň se ČRo podivuje nad tím, proč soukromí vysílatelé nechtěli vést jimi požadovanou debatu v uplynulých letech, ale požadují ji až nyní.
• ČRo je jako médium veřejné služby podroben přísné regulaci a omezením, která nikdo ze soukromých provozovatelů rozhlasového vysílání dodržovat nemusí. Zároveň ČRo nabízí veřejnosti takové služby, které soukromá rádia nikdy poskytovat nebudou – například síť zahraničních zpravodajů, válečné zpravodajství přímo z místa konfliktů, celospolečenské výzkumy a analýzy, projekty zaměřené na boj s dezinformacemi, vzdělávací pořady, kulturní a sportovní přenosy, rozvoj specifických a jedinečných formátů, jako jsou dokumenty či rozhlasové hry apod.
• Bez ČRo by neexistoval rozvoj digitálního vysílání v naší zemi. Byl to právě ČRo, který se zásadně podílel na vybudování prostředí (technologického, obsahového) pro šíření digitálního vysílání. To umožňuje obecně vznik nových rozhlasových stanic, pro které nejsou v FM pásmu již z fyzikálních důvodů žádné kmitočty. Privátní rádia dlouhodobě digitální vysílání bojkotovala, protože chtěla trh zakonzervovat, což by vedlo k jeho stagnaci. Digitální stanice ČRo jsou nízkonákladové a jsou integrální součástí naplňování veřejné služby, která tkví mimo jiné také v pestrosti a různorodosti obsahů určených pro specifická či menšinová publika.

Český rozhlas se ohrazuje proti bezdůvodným a zbytečně vyhroceným výpadům Asociace provozovatelů soukromého vysílání. Prohlášení APSV neopodstatněně zpochybňuje roli ČRo jako média veřejné služby a obsahuje řadu zkreslených a nepodložených údajů. Principy vysílání a hospodaření ČRo jsou velmi zodpovědné a zcela transparentní.

Pokud má v budoucích letech nadále Český rozhlas plnit svou roli média veřejné služby, kterou mu ukládá zákon a která je založena na základních principech fungování demokratické společnosti, musí být posíleno jeho financování. V opačném případě se rozpočtové škrty negativně dotknou programu a vysílání, a tím i zaměstnanosti rozhlasových odborníků, které ČRo de facto vychovává i pro komerční provozovatele rozhlasového vysílání.

Prohlášení APSV považujeme za zbytečně konfliktní, neuvážené a poznamenané představou vzájemného konkurenčního boje. ČRo naopak vždy komerčním rádiím nabízel spolupráci a společný rozvoj rozhlasového vysílání v prudce se vyvíjejícím světě médií včetně internetu.