Stanislav Hruška: „YouTube má šílené podmínky, pro StandaShow stavím vlastní videoportál“

Chodí k němu ministři, internetové celebrity nebo mluvčí prezidenta. Stanislav Hruška vytvořil na YouTube jeden z nejúspěšnějších českých kanálů s rozhovory. Hlavní platformu pro něj ale už přes dva roky představuje Patreon, kde celé epizody jeho StandaShow najdou pouze předplatitelé. Těch Hruška ke dnešku počítá na 3.600, nejvíc v Česku. Měsíčně si tak může podle hrubých propočtů přijít na víc než 400.000 Kč. Hruška představuje příklad internetového tvůrce, který vůbec nevyužívá reklamu a úspěšně spoléhá pouze na abonenty z řad fanoušků.

Svou pozici chce teď ještě posílit, a to přípravou vlastní platformy. Ta má být technologicky přívětivější, a hlavně mu dovolí vysílat obsah, s nímž mají tvůrci na YouTube s přísnými podmínkami problém. „Pokud mám totiž pravdu a podmínky na YouTube pro některé opravdu nejsou dobré, musí alternativa přece fungovat. I proto zakládám svůj portál,“ přibližuje Hruška v rozhovoru pro Médiář. V něm také mluví o tom, proč podle něj musí na youtubovém a podcastovém trhu dojít během nejbližších let k nevyhnutelné konsolidaci dosud nezávisle působících tvůrců.

Podobných kanálů s rozhovory funguje v Česku víc, proč jste prorazil právě vy?

Protože jsem měl to štěstí, že jsem byl jeden z prvních. To je vždy výhoda. Podcasty na YouTube dělám přes pět let, Patreon jsem založil před dvěma a půl lety. V té době jsem znal na Patreonu pouze jednoho Čecha, pro lidi to bylo nové. Zároveň jsem nezačínal od nuly, díky YouTube jsem měl svoje pravidelné diváky, kteří mě na začátku vytáhli – a potom už se to rozjelo.

Kdy a proč se to vám na Patreonu rozjelo? Přišel zlom, nebo nabíráte předplatitele stále podobným tempem? 

Největší skok přišel v okamžiku, kdy jsem si pronajal studio a přestal vysílat „z kuchyně“. Lidé začali vnímat větší produkční kvalitu. Stejně tak to bylo, když jsem najal editora, který pomáhá s přípravou a zvaním hostů. Každá investice přinesla skok v počtu předplatitelů. Nechat si všechny peníze pro sebe je z krátkodobého hlediska fajn, ale pokud má projekt růst dlouhodobě, musí se neustále posouvat.

Jak jste svůj pořad obsahově a ekonomicky promýšlel, aby fungoval i za platební bránou?

Pracoval jsem jako produktový manažer Stream.cz a řekl si, že nastal čas začít dělat vlastní videa na full time. Dal jsem výpověď a prvního ledna jsem se doma probudil a řekl si, co natočím za video. Ve skutečnosti to ale nebylo tak odvážné, protože už půl roku před výpovědí jsem zapnul na svých live streamech možnost takzvaných donates, aby mně lidi mohli posílat peníze. To tehdy hodně fungovalo na herních kanálech a já si řekl, proč by to nemohl zkusit i týpek, co mluví o politice. Ono to zafungovalo, za stream mně přišlo třeba pět tisíc korun. Co kdybych tedy streamoval dvakrát týdně, ne pouze dvakrát měsíčně? Díky tomuhle propočtu jsem došel k tomu, že se tvorbě budu věnovat na plný úvazek.

Jak vypadá vaše tvorba teď?

Primárně vysílám živé rozhovory. Mě živé vysílání prostě baví. Co se stane, nemůžete vystřihnout, host se chová jinak než při předtáčeném rozhovoru, diváci mohou reagovat. Vysílám na YouTube v pondělí a ve středu od 20 hodin, to se snažím držet už dlouho. Vždy si pozvu hosta, se kterým si povídám zhruba hodinu a půl, často se to ale protáhne do jedenácti, půlnoci, ale i do tří ráno.

Záznam na YouTube potom skryju a mají k němu přístup pouze předplatitelé. Kdo není předplatitel a nestihne živé vysílání, může počkat, až na YouTube začnou vycházet videa s jednotlivými tématy, o kterých jsme si s hostem povídali. To jsou ale vždy pasáže, nikdy ne celý rozhovor, který dávám jen předplatitelům Patreonu.

Jak byste popsal svou cílovku a jak o ní uvažujete, když děláte na pořadu?

Jde o kluky mezi 25 a 35 lety. To vidím ze statistik. Říkám, že nesmí vidět svět černobíle. Zvu si totiž i kontroverznější hosty, u kterých se vždy snažím zjistit, jak ten který člověk přemýšlí, sejmout z něho slupky, ve kterých je schovaný. To může být pro diváka náročné, může se totiž stát, že z hosta, kterého nesnášel, je najednou docela sympatický člověk. A naopak.

Kdo pro vaše publikum může být příklad kontroverzního člověka?

Obecně jde o lidi, na které míří velký hejt. Třeba Adam Kajumi. Chápu, proč ho lidi nemají rádi, on je pořád ve spoustě věcí, jak říkávám, trochu „blbeček“. V podcastu jsem ale zjistil, že je chytrý, ví přesně, co dělá, orientuje se ve věcech. Myslím, že o něm ještě uslyšíme.

Jak tedy vybíráte hosty? Podobné rozhovory navíc dělají i televize, rozhlas, DVTV a zásoba těch, co mají co říct, není nekonečná, zvlášť u nás.

My jsme si to na podcastovém trhu trochu rozdělili. Politiku dělá DVTV, Česká televize, Český rozhlas a StandaShow. Není moc dalších nezávislých kanálů, které by natáčely o politice. Soustředí se třeba na rappery nebo sportovce, což zase nedělám já. Já si navíc můžu pozvat hosta, který už byl jinde, protože natáčím živě – a to se, jak jsem už řekl, každý chová trochu jinak.

Zásobárna hostů mi ale nepřipadá tak malá. Schopných lidí tady máme spoustu a zjišťuju, že nejzajímavější rozhovory mohou být s lidmi, na které narazím docela náhodně. Napadá mě z poslední doby třeba týpek, který má byznys postavený na předprodávání dílků stavebnice Lego. Našel jsem ho na TikToku a máme super povídání, jak funguje byznys kolem Lega. Host tedy nemusí být celebrita, ale někdo zajímavý.

Sleduje vaše cílovka tradiční média?

Zrovna v mém případě asi ano. Zvu si politiky, novináře, takže diváci musí mít trochu přehled z tradičních médií, aby je to bavilo. Tipnul bych si, že přesah DVTV a StandaShow bude dost velký. Ale nemyslím, že to bude obecné pravidlo podcastů. Vzniká hodně věcí od mladých pro mladé. Já jsem vlastně ve svých 31 letech na YouTube starý. Tam je 80 % diváků mladších 20 let. Rozhovor s novinářem, který může být z mého hlediska super, tam proto nemusí být pro mainstreamové publikum zase tak zajímavý.

Máte přes 3.700 patronů. Kdybychom počítali, že každý bude posílat čtyři a půl eura, za vaši střední nabídku, v přepočtu to dá přes 400.000 Kč měsíčně. Je to váš jediný příjem?

Ještě mám něco z reklam na YouTube a sem tam někdo pošle donate. To znamená hlavně placený dotaz na hosta, který má v tu chvíli prioritu. To taky vždy nastřádá nějaké drobné.

Co z toho všechno musíte platit?

Nájem studia, daně, techniku, odměny členů týmu… Když člověk dělá něco sám, vždy dojde do bodu, kdy se může snažit sebevíc, stejně to ale není schopný dál posouvat. Už na to nemá kapacitu a ani nemůže být na všechno dobrý. Když začal Patreon fungovat, sehnal jsem si tým lidí. To bylo nejlepší rozhodnutí, co jsem mohl udělat. Teď jsem ve StandaShow já jako člověk, co to řídí a moderuje, potom Richard fungující jako editor a produkční, Lukáš, který stříhá a dělá postprodukci a grafik, který si říká Nejento. Všichni jsou placení.

A ještě programátor Mirek, který dělá technické věci. Patreon je totiž super, má ale svoje technické limity, takže vyvíjíme svůj vlastní videoportál.

Kolik vás vlastně všechny úkony stojí? Kolik může mít takový úspěšný podcast čistý výnos? 

V tuto chvíli tvoří veškeré náklady skoro dvě třetiny celkových příjmů. Kromě velkých výdajů počítáme i s drobnostmi, které se ve výsledku nastřádají. Třeba občerstvení pro hosty. Chci mít vždycky plnou ledničku, aby u mě bylo lidem příjemně. Spotřeba coly je strašidelná. Nebo internetové připojení. Jedno nestačí, pro stabilní vysílání potřebujeme zálohu. Do toho si pronajímáme software... Jsme vlastně malý mediální startup se vším všudy. Část zisku si musíte taky nechat na investice.

Platíte i hostům za to, že přijdou? 

Žádný host není placený. Neplatíme my hostovi, ale ani si nenecháváme platit od hosta, přestože takové nabídky dostáváme. Nesedí mi to k formátu podcastu a narušovalo by to nezávislost, která je pro mě důležitá. Pokud by se jednalo o jiný formát – třeba přednášku, kterou si host musí připravit sám –, honorář by smysl dával.

Jedinou výjimkou je charitativní vysílání. Dělali jsme livestreamy pro Linku bezpečí nebo Armádu spásy. Tam host vlastně odchází s penězi, protože diváci pošlou během vysílání příspěvky a já se k nim přidám. Ale to je něco jiného než klasický rozhovor.

Vraťme se k tomu, že budujete vlastní platformu. Znamená to, že byste úplně přešel do svého ekosystému?

Výhledově ano, ale lidé na Patreonu o nic nepřijdou. Kdo předplácí tam, bude mít také přístup na novou platformu. Pro ostatní přidáme samostatnou platební bránu. Ve výsledku bude jedno, jestli si člověk platí předplatné na Patreonu, nebo u mě na webu. Já si na Patreon nemůžu stěžovat, oproti šíleným podmínkám na YouTube mně nekecá do toho, co je bezpečný obsah. To YouTube je rok od roku horší a už mě nebaví se hádat, co všechno považuje za vysílatelné. Na druhé straně ale Patreon není v češtině, pro spoustu lidí to je cizí služba a některé věci tam musíme švejkovat, aby to fungovalo. Proto jsme si řekli, že si uděláme něco vlastního.

Co na Patreonu nemůžete, ale na své platformě byste mohl?

Člověk přijde na můj web a co nejpohodlněji si najde, na co chce koukat – a kouká. Na Patreonu se těžko hledají stará videa. To je ale škoda. Procházel jsem s Pavlem Novotným Řeporyje, s Matějem Stropnickým zámek, to jsou přes rok stará videa, ale vlastně pořád aktuální a dobrá, ovšem na Patreonu je lidem neumím nabídnout. Tam přijdete a vidíte jen to nejnovější. Já tam ale mám dvě stovky rozhovorů, které chci předplatitelům nabídnout.

Ještě něco?

Mám nápady, ale nechci je říkat, protože nevím, jestli tam nakonec fakt budou. Navíc tohle jsou technikálie. Ty jsou hezké, ale nepředstavují tak velkou výhodu. Game changer je to, že díky vlastní platformě můžeme dělat obsah jinak. To může znamenat nové formáty, víc obsahu, různé varianty...

Přiberete i další tváře?

Tyhle dveře budou díky vlastní platformě taky otevřené. Na Patreonu by bylo divné, kdyby se kanálu StandaShow objevila ještě MarekShow nebo PavelShow. Tady by to bylo v pohodě.

Máte už nového člověka, se kterým počítáte?

Mám spoustu lidí, kteří o to mají zájem. Hodně si o tom u piva povídáme.

Kdy můžeme vaši vlastní platformu očekávat?

Před létem to nestihneme, během léta to nedává smysl, takže bych to viděl do konce roku. Předplatitelé se tam můžou dostat už teď a proklikávat, ale pořád to ladíme a přidáváme další věci.

Na kolik vývoj vyjde?

Nějaké peníze v tom jsou. Nejsložitější problém představují videoservery na pozadí. Na druhé straně používáme hosting, který explicitně uvádí, že ho lidi můžou používat i na pornografii. To je úžasná svoboda. Mohu totiž natočit podcast o závislosti na pornu, který by YouTube nevysílal, já si ho ale dám na svůj server. Obecně myslím, že se jednoduchý videoportál dá udělat za půl milionu korun.

Než jste začal stavět svůj portál, neuvažoval jste o jiné platformě? Máme tady české HeroHero, CMI News chystá Gazetisto, obě jsou to platformy podobné Patreonu.

Nabídka je dneska úplně skvělá. Patreon, HeroHero, ale i členství na YouTube...

To je co?

Na svém kanálu na YouTube aktivujete členství, takže lidi vidí vedle tlačítka odběr ještě možnost, přes níž si mohou youtubera předplatit. Já jsem třeba největší v Česku na Patreonu, ale co vím, slovenský tvůrce Duklock má na YouTube víc předplatitelů než já. Na Twitchi má zase víc předplatitelů Agraelus…

Přechodem na jinou platformu bych ale moc nezískal. Patreon jsem si zvolil z nějakých důvodů, mně docela vyhovuje, takže nedává smysl přecházet někam, kde to bude podobné. Chci se spíš posunout vertikálně, ne horizontálně. Když jste největší, máte příležitost táhnout věci dopředu. Toho chci využít a nepromarnit to. Už proto, že na trhu musí dojít ke konsolidaci.

Co tím myslíte?

Předplatné tvůrců tady vystartovalo během posledních dvou let, do toho ale musím počítat jako konkurenci taky Spotify, Netflix, ale třeba i Dropbox – všechno, co člověk platí měsíčně. Množství předplatných začíná lidi štvát. Mají rádi šest tvůrců, platí jenom tři, ale stejně toho je v součtu hodně. Logicky na trhu dojde ke konsolidaci, kdy za jedno měsíční předplatné člověk získá přístup k více tvůrců.

Já chci být v pozici, kdy buď někdo přijde za mnou, ať jdu k nim, nebo budu chodit za ostatními, ať jdou oni ke mně. Chci být u toho, protože za rok, dva se to prostě stane.

Jak si konsolidaci představujete, co se týká nezávislých tvůrců?

Nešťastné je, že když se konsolidují, už nebudou úplně nezávislí. To kazí kouzlo, ale ekonomický tlak bude silnější. Máme tady desítky tvůrců, kteří mají do 500 předplatitelů. Když si založíte Patreon, přijde vám tam na 300 věrných, když máte dobrou komunitu, vytáhnete to na 500. Potom to ale roste strašně těžko. Tvůrců je hodně, koho to baví, zaplatí si mě, U Kulatého stolu a třeba Insider, ale na další už nemá energii. Menším tvůrcům tak konsolidace může hodně pomoci. Jenomže oni zase nemají kapitál, aby to udělali, takže chci jít v čele. Zatím ale stále dumám, jak to udělat, aby to fungovalo ekonomicky i obsahově.

Zmínil jste přísná pravidla YouTube, chci se proto zeptat, jak se díváte na současnou debatu o regulaci obsahu na platformách. Když budu schematický, máme tu dvě krajní polohy: jedna mluví o cenzuře, druhá říká, že mazat se prostě musí. Jak se na to díváte vy?  

Pro mě je to zvláštní. V čele prvního tábora jde herní vývojář Daniel Vávra, se kterým se shoduju na popisu situace, absolutně se ale rozcházíme v představě řešení. Nechci navíc používat slovo cenzura, které mám pořád spojené se státní cenzurou. Na platformách ale určitě existuje nějaká forma restrikcí, které popisuje Vávra. Narozdíl od něj si ale nemyslím, že jsou způsobené politicky. Důvody jsou ekonomické.

Jednoduše řečeno: Disney nechce inzerovat na portálu, kde jsou vtipná videa s Hitlerem. Já mám za to, že jsou taková videa super, ale chápu postoj Disney. Velcí inzerenti tak nutí platformy, aby obsah hlídaly. Všechny navíc mají mainstreamový zásah. YouTube patří mezi nejnavštěvovanější weby v Česku, takže je trochu jako televize Nova. Nemůže vysílat úplně všechno pro všechny. To není politické, ale čistě ekonomické rozhodnutí. Kdybych byl ředitel YouTube, dělám to taky. A myslím, že Dan Vávra taky. Teď co s tím? Podmínky pro člověka natáčejícího o politice jsou totiž fakt šílené.

Máte příklad?

Napadá mě kanál Cynická svině, který komentuje různé politické a historické události. Jednomu videu věnuje několik hodin, vydá ho, přijde YouTube a řekne, že za něj nedostane zaplaceno, protože něco. Představte si, že přijdete do práce, a šéf na konci směny řekne, že to bylo dnes zadarmo. Taky se kanál musel přejmenovat z Cynické svině na Cynické zprávy.

Jaká tedy vidíte řešení?

Dan Vávra a jeho tábor říkají, že to máme řešit politicky. To znamená udělat regulaci, co můžou sociální sítě mazat. To by myslím v praxi nefungovalo, ale to je asi na diskusi. Mně se hodnotově každopádně víc líbí cesta, kdy se snažíte vytvořit konkurenci. Pokud mám totiž pravdu a podmínky na YouTube pro některé opravdu nejsou dobré, musí alternativa přece fungovat. I proto zakládám svůj portál.

Jak se vy konkrétně potýkáte s YouTube?

Mě třeba vyplašilo, když jsem před lety natočil reakci na klip Evropo dýchej od Olivie Žižkové. Pustil jsem jeho ukázku, aby lidi věděli, o čem mluvím – a přišel mně strike, což znamenalo, že jsem nemohl tři měsíce vysílat. Já byl tehdy zrovna na dovolené na Filipínách, kde jsem hledal internetovou kavárnu, abych napsal YouTube odvolání. Už jeho forma je potupná. Já 15 sekund té písničky použil na základě citace podle autorského zákona, která je u nás povolená. Na odvolání máte ale asi 200 znaků, nevíte, jestli to psát česky nebo anglicky. Do toho netušíte, jestli máte strike kvůli porušení autorských práv, nebo se jim nelíbilo téma uprchlíků…

Za jeden strike nemůžete tři měsíce vysílat?

Tehdy to tak bylo. Za druhý strike máte ještě horší omezení, za třetí vám kompletně smažou účet. Navíc to není tak, že smažou kanál, ale vy začnete nový. Ne, podle podmínek už nemůžete natáčet nikdy na YouTube. Potom existují takzvané žluté dolary. To znamená, že z videa nemůžete vydělávat na reklamě. To se týká kontroverzních věcí. Když nahráváte video, sám musíte zaškrtnout, o jak moc kontroverzní téma jde. Existují tři varianty. První je v pohodě, ve druhé a třetí se nedá vydělávat. Ve druhé máte něco ve smyslu, že se bavíte o tragických událostech, během kterých umřelo mnoho lidí. Teroristický útok, neštěstí. Když ale děláte politické komentáře, je to problém. 

Problematičnost podmínek se ukázala i na začátku pandemie, kdy se YouTube rozhodl demonetizovat všechna videa týkající se koronaviru, snad aby se nešířily fake news. Když se ale kanál věnuje pravidelnému informování, nemůže koronavirus přehlížet.

Podmínky se navíc můžou měnit kdykoliv. YouTube se ráno může rozhodnout, že politiku už nechce vůbec, a bude na to mít právo. Je to prostě zaměstnavatel, který se k vám nechová úplně férově.

Přesto tam streamujete, dáváte výstřižky. Jaké výhody pro vás převažují?

YouTube je blbý zaměstnavatel, proto jsem taky „zaměstnanec“ svých předplatitelů přes Patreon. Kdybych teď přišel o YouTube, bude to nepříjemné, ale ne likvidační. Já se k němu stavím jako k sociální síti, tedy stejně jako k Facebooku, Instagramu, TikToku. Všechny používám jako nástroj pro svůj marketing, na žádné současně nechci být závislý. YouTube tedy používám, protože bych se odchodem sám střílel do nohy.

V souvislosti s Patreonem se hodně používá spojení „budování komunity“. Co to konkrétně znamená pro vás?

Každý tvůrce má hodnoty a vizi, proč dělá právě tohle – a je super, když kolem sebe máte lidi, kteří to vidí podobně. Jednak jsou ochotní zaplatit, jednak z toho vznikají krásné věci, když komentují, dávají tipy na hosty, posílají zpětnou vazbu. Rád si třeba zpětně pročítám komentáře, co lidi psali během živého vysílání, protože tam bývají fakt zajímavé věci. Dneska nemůžete být bez komunity, protože armáda lidí, co mají rádi vaši značku, je obrovsky silná karta.

V kontaktu zůstávám hlavně skrze Patreon, kde mně píšou komentáře a zprávy. Tam se snažím odpovídat všem, když si to lidi platí. Na sociálních sítích reagovat nestíhám.

Často si zvete novináře, pracoval jste v Seznamu a v Českém rozhlasu, vidíte tedy i do fungování tradičních médií. Co můžou převzít od tvůrců, jako jste vy? Je to vůbec možné?

Velká média by se měla naučit nedělat věci, jako děláme my. Vysvětlím proč. My internetoví tvůrci máme ohromnou výhodu, že jsme svobodnější, rychlejší, děláme to v méně lidech, je to hodně fanouškovské, lidi nám přejí… Třeba televize by se ale o formáty podobné těm našim vůbec neměly pokoušet, protože mají ohromné týmy, se nimiž můžou dělat velké věci. Právě ty mají dělat.

Mně někdy připadá, že to chtějí velké mediální domy ošmelit, dělat to jako ten youtuber, protože to přece musí fungovat. Ono ale to ale fungovat nebude. Velké médium nemá dělat jednoduchý unpacking jako youtuber, ale natočit krásnou recenzi v exteriérech, dát tomu luxus. Ono je to logicky dražší, ale když to chtějí dělat levně jako youtubeři, vždy jim bude chybět právě ona komunita.

Jak si vysvětlujete, že dnes lidi poslouchají tak dlouhé podcasty, sledují velmi dlouhá videa? Je to něco nového, nebo to tady bylo vždy, jen část diváků vyměnila večerní film v televizi za vaše živé vysílání, které má nakonec taky dvě hodiny?

Důvody budou dva. První je čistě technologický: jde o příchod mobilních telefonů. Na nich postupně vznikly dvě kategorie obsahu. První z nich je rychlý, spotřební, placený hlavně z reklam. To je třeba TikTok, Instagram. Člověk má pět minut, potřebuje se zabavit, takže jde na TikTok a kouká tam na různá videa, která mu doporučí algoritmus. Na druhé straně jsou právě dlouhé formáty, kdy člověk ví, že pojede hodinu tramvají, autem, bude žehlit, a k tomu si pustí podcast. Obojí dovolují současné mobilní telefony.

Druhá věc: chtěl bych si přát, aby důvodem byla i proměna společnosti. Svět je dnes fakt rychlý. V televizi běží za hodinu tři reklamní bloky, v každém patnáct reklam, neustále se na nás chrlí ohromné množství informací, krátkých a rychlých. V reakci na to chtějí někteří trochu zvolnit, a tak vzniká poptávka po něčem, co si pustí a nemusí řešit. Navíc to není přerušované reklamou. Proto tady funguje tak dobře paywall.

Váš úspěch ukazuje na obrovskou oblibu rozhovorů. Velmi podobný formát dělá i populární DVTV. Může dnes na českém internetu podobně uspět i rozdílná forma? Dejme tomu něco výpravnějšího?

V Americe existuje ohromné množství formátů, tady se podcast stal synonymem pro rozhovor. Všichni to děláme podobně – bez střihu… Mě to trochu mrzí, možností je opravdu hodně: můžete natáčet v terénu, můžete prostříhat klidně pět lidí. Chtěl bych víc experimentovat, moje publikum to ale úplně nesnese. To je taky zajímavé. Když někdy udělám trochu víc povídací podcast, kdy i já jako moderátor říkám víc než otázky, lidi nereagují dobře. Píšou, že je nezajímají názory moderátora, ať se jde vykecat někam jinam. Já jim rozumím, chtějí klasický rozhovor, ale doufám, že se lidi naučí i na jiné formy.

Nejnavštěvovanější český web Seznam.cz plánuje monetizaci podcastů externích tvůrců, snaží se k sobě lákat i cizí videokanály, jak se díváte na jeho roli?

Mě teď pobavilo, že přejmenoval TelevizeSeznam.cz zpátky na Stream.cz. Já byl v době přejmenování produkťák Streamu, kde jsme všichni říkali, že je blbost zbavovat se jediné dobré značky Seznamu pro mladé lidi. No nic. Seznam je firma, která prodává reklamu a bude prodávat reklamu. Vytváří postupně český YouTube, proč ne, ale mně přijde, že to je pozdě. Je to trochu zpátky na stromy, kdy už něco Seznam měl, přebudoval, teď se vrací do bodu nula.

Vy jste neuvažoval, že byste měl kusy videí na Seznamu, dnes už znovu Streamu?

Uvažoval, ale nevím, jak to dopadne.

Zpoplatnění podcastů od letoška dovolují i globálně největší platformy pro jejich přehrávání – Apple a Spotify. Můžou najít jejich programy využití i v Česku?

Určitě, i když bych byl překvapený, kdyby se to rozjelo ve velkém. Zase to přišlo hodně pozdě. Apple chodí na party vždy pozdě, Spotify ale bylo je zpoplatnění donucené až právě Applem. Spotify se vůči podcastům nechovalo dlouho vůbec pěkně. Některá čísla ukazují, že až třetina nových uživatelů přišla právě kvůli podcastům, těm ale Spotify nedávalo ani korunu. Teď mají konečně nějaký model, ale spíš sázím na konsolidaci a čekám, kdy Spotify přijde s něčím, jako měl Twitch. Ten měl svůj Prime, kdy neplatíte sto padesát, ale pět set měsíčně, můžete si za to ovšem koupit víc lidí. Čím později to ale Spotify udělá, tím dřív to budu moci udělat já. Teprve konsolidace zásadně změní trh.