Stát chce vytvořit kolektivního správce, který by pro média vybíral peníze od vyhledávačů

V poslanecké sněmovně začíná vyjednávání o tom, jak bude nastaven vztah tuzemských vydavatelů s globálními platformami typu Google, ale i tuzemským Seznamem. Zákonodárci po měsících odkladů začali probírat transpozici směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu, která mimo jiné dává vydavatelům možnost vybírat od vyhledávačů či agregátorů zpráv licenční poplatky. Ministerstvo kultury připravilo návrh zákona odpovídající přáním Unie vydavatelů: vzniknout by měl nový kolektivní správce, který bude za všechna česká periodika vybírat peníze a ty následně podle vlastního klíče jednotlivým médiím rozdělovat. Vládní Piráti přitom nesouhlasí a připravují pozměňovací návrh, který by počítal pouze s dobrovolným sdružováním pro vyjednávání licencí. Argumentují, že stávající návrh připravila ještě minulá vláda, současná by se přitom v duchu svých pravicových hodnot měla zakládání nových kolektivních správců zdržet. Návrh prošel prvním čtením, teď leží ve výboru pro vědu, který určil termín na podání pozměňovacích návrhů do 19. dubna.

Rozsáhlá novelizace autorského práva vychází z evropské směrnice, která byla patrně nejsledovanějším unijním návrhem za řadu let. Komplikované schvalování provázela řada protestů, kritici se obávali o svobodu internetu, a to zejména v kontextu článku 17 mířícího proti pirátství (o něm příště). Kontroverzní byl také článek 15, který ošetřuje vztahy vydavatelů a platforem. Na transpozici směrnice schválené v březnu 2019 měly členské státy čas do 7. června 2021, do té doby to stihly ale pouze tři, dnes jich zbývá stále 15. V Česku se návrh dostal do sněmovny v červnu 2021, poslanci ho ale do konce volebního období probrat nestihli. Původní předlohu vzala za svou vláda Petra Fialy (ODS), Piráti ale na plénu během prvního čtení avizovali, že chystají několik pozměňovacích návrhů. Jeden z nejzásadnějších se má týkat právě implementace článku 15.

Směrnice dovoluje různé modely

„Pro středo-pravicovou vládu mně připadá absurdní, abychom zaváděli další rozšířenou kolektivní správu. Pro nás je to červený hadr,“ říká náměstek ministra kultury za Piráty Ondřej Chrást, který je domluvený s ministrem Martinem Baxou (ODS), že v debatách o podobě novely reprezentuje postoje své strany. Vládní návrh počítá s modelem takzvané rozšíření kolektivní správy. Ze zákona by vznikl nový kolektivní správce, který by automaticky zastupoval všechna vydavatelství přihlášená v evidenci periodického tisku vedené ministerstvem kultury. Kdo by nechtěl být členem, musel by vystoupit. Teprve tehdy by mohl vyjednávat sám nebo založit svůj kolektivní subjekt. Piráti chtějí opačnou variantu: zákon ať nic nezakládá, kdo chce, ať si sám ustanoví svou kolektivní správu. „Chceme dobrovolnost. Cítím podporu napříč spektrem, ale Unie vydavatelů je také silný hráč,“ říká Chrást, podle kterého současný návrh prospívá hlavně velkým mediálním domům.

Proti rozšířené kolektivní správě vystupuje i Asociace online vydavatelů, kterou loni založila redakce Drbny, Hlídacího psa a Reportéra, dnes sdružuje 14 médií, mimo jiné Info.cz, Echo 24 či Forum 24. „Ctíme smluvní svobodu a nechceme rozšířenou kolektivní správu. Není to snaha tříštit trh, ale ochrana zájmů našich členů. Rozhodně nejsme ochotni o tomto debatovat bez znalosti podmínek včetně distribučního plánu a rozúčtovacího řádu,“ říká předseda asociace a zakladatel sítě regionálních Drben Libor Matoušek. „Naši členové budou vyjednávat samostatně, nebo vznikne subjekt zastupující členy asociace,“ doplňuje, jak by si představoval ideální scénář. 

Směrnice umožňuje rozšířenou i dobrovolnou variantu. Vládní hodnocení dopadů regulace neboli RIA ukazuje, že ministerstvo pracovalo i s dobrovolným sdružováním, návrh zákona ale nakonec odráží požadavek Unie vydavatelů, jakkoliv jej RIA oproti dobrovolné variantě hodnotí spíš negativně. Unie vydavatelů aktuálně sdružuje přes 30 vydavatelství včetně těch největších jako Mafra, Economia, Vltava Labe Media či Czech News Center patřící Danielu Křetínskému, který se k „boji s digitálními obry“ přihlásil už při své akvizici francouzského deníku Le Monde.

Výkonný ředitel Unie vydavatelů Václav Mach avizoval představy o vzniku nového kolektivního správce už na začátku roce 2020. Tehdy mluvil také o povinné kolektivní správě, která by zcela zapovídala možnost individuálního vyjednávání. Ta se do návrhu nedostala. Novela také nepočítá s požadavkem Unie vydavatelů, aby se výše licencí nebo její výpočet upravila vyhláškou; návrh říká, že obě strany mají dojít shody. Mach i tak považuje takzvanou kolektivní rozšířenou zprávu – tedy zastupování všech až ty, co explicitně nechtějí – za nejefektivnější řešení. „Digitální platformě to umožní uzavřít pouze jedinou licenční smlouvu s pověřeným kolektivním správcem, kterou si vyřeší veškerá potřebná licenční práva k užití vydavatelského obsahu na daném trhu,“ vysvětluje pro Médiář. Licence podle něj přesně vymezí, jak může ta či ona platforma využívat zpravodajský obsah.

Kdo bude platit, není jasné

Článek 15 směrnice upravující práva vydavatelů stojí na představě, že typicky vyhledávače, sociální sítě či různé agregátory vydělávají na odkazování na zpravodajské weby. Na ně podle Evropské komise čtenáři v posledku často ani nezavítají, protože jim stačí titulek a krátké shrnutí na platformě. Digitální služby by proto měly s vydavateli uzavírat licenční smlouvy a platit za využívání obsahu, a to po dobu dvou let od vydání článku. Má jít o vyhledávače (RIA považuje za relevantní Google a Seznam), agregátory zpráv typu Google News či Právě dnes a sociální sítě jako Facebook, Instagram, Linkedin či Twitter. Všechny tyto služby „generují značné zisky, mj. z reklam připojených nebo jinak zpřístupňovaných v souvislosti s obsahem periodik“, stojí ve analýze RIA.

Reálně si ale těžko představit, že by třeba Twitter začal platit Mafře za to, že na něm lidé sdílí odkazy na iDnes – a pokud by licenci od vydavatelství neměl, začal by odkazy blokovat. Jak upozorňuje ePrávo, „svoboda slova by byla omezovaná podle toho, s kým má provozovatel sociální sítě uzavřené licenční smlouvy a s kým nikoliv“. Oborový právní web také upozorňuje, že Pracovní komise pro hodnocení dopadů regulace (Komise RIA) návrh kritizovala s tím, že v něm podstatě absentuje skutečné hodnocení dopadů novely. Není proto stále úplně jasné, jestli se novela týká třeba sociálních sítí, kam odkazy na články nahrávají uživatelé a v neposlední řadě také samotná vydavatelství. 

V praxi se mluví hlavně o Googlu, který má zdaleka nejpopulárnější vyhledávač a na něj napojený agregátor zpráv. Jeho zástupci od doby projednávání zmíněné směrnice přitom opakují, že nevidí důvod, proč médiím platit. Vyhledávač jim totiž přináší návštěvnost, a to zadarmo. „Prodáváme reklamy, ne výsledky vyhledávání,“ stojí v jednom z řady vyjádření. Google současně tvrdí, že Google Zprávy spadající do kategorie agregátorů žádnou reklamu neobsahují, takže ani v tomto případě se na vydavatelském obsahu neobohacuje. Ve své kritice licencování současně historicky prokazoval, že má opravdu monopolní postavení. Argumentoval totiž, že média mohou jednoduše zakázat, aby se ve vyhledávání objevovala. To ale nikdo nedělá, a to z pochopitelných důvodů. Hegemonický vyhledávač se bez jednoho každého vydavatelství obejde, vydavatelství bez něho mnohem hůř.

Google už platí. Někomu

Příliš silná vyjednávací pozice Googlu, kterou americký vyhledávač historicky ukázal ve Španělsku či Francii, podle ministerstva i Unie vydavatelů představuje argument pro celostátního kolektivního správce. „Digitální platforma nebude žádného vydavatele diskriminovat, ani jeho obsah bezdůvodně vylučovat z výsledků vyhledávání. Algoritmus vyhledávání nebo sdílení obsahu na sociálních sítích nesmí být motivován k omezování dostupnosti vydavatelského obsahu,“ říká Mach. To znamená, že nebude moci uplatit nabídku, která se nedá odmítnout: buď budeme odkazovat nadále zadarmo, nebo vůbec.

Google se ale snaží v posledních měsících vystupovat konsenzuálněji než dřív. Výhružky o zneviditelnění zpravodajského obsahu nenaplnil třeba v Austrálii, která zavedla podobnou povinnost pro platby médiím; explicitně přitom jmenovala Facebook a Google. I evropskou směrnici teď bere jako danou věc, snaží se ji ale aspoň splnit po svém. To znamená, že uzavírá licenční ujednání s jednotlivými vydavatelstvími, která zahrnuje do své služby Výběr Zpráv Googlu, anglicky Google News Showcase. Smlouvy už má uzavřené třeba v Rakousku, Německu – a také v Česku. Loni v dubnu oznámil spolupráci s vydavatelstvími Echo Media, Economia, Forum 24, Internet Info a N Media, z nichž členy Unie vydavatelů jsou Economia a Internet Info a členy Asociace online vydavatelů Echo a Forum 24. V červenci dohodu oznámila také Česká tisková kancelář. Všem Google platí paušál, částku žádná ze stran nezveřejnila. Není také jasné, jak se dohody týkají směrnice. „Žádná ustanovení našich dohod nebrání vydavatelům využít jakéhokoliv zákonného práva, které jim náleží,“ prohlásila při představení ujednání regionální ředitelka Googlu Taťána le Moigne. Když ale Google oznamoval dohody ve zmíněném Rakousku a Německu, spojoval je explicitně s implementací směrnice, kterou mají obě země už za sebou.

Výkonný ředitel Unie vydavatelů tuzemské dohody Googlu označil za krok správný směrem, současně kritizoval absenci transparentnosti. Tu podle něj zajistí právě vydavatelskou unií prosazovaný model. „Kolektivní správce bude garantovat transparentní pravidla pro přerozdělení výnosů z licenčních poplatků mezi všechny oprávněné vydavatele,“ tvrdí ředitel. Kdo je oprávněný vydavatel a jak se výnosy rozdělí, o tom by rozhodoval právě kolektivní správce, jak Mach naznačil v předloňském rozhovoru pro Médiář. To se nelíbí zmíněné Asociaci online vydavatelů, kriticky na Machův návrh tehdy reagoval také Michal Klíma, který v té době působil jako předseda Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu. Machův návrh označil za „cestu do pekla“. „Žádná instituce v demokratické zemi nesmí určovat, kdo je důvěryhodný vydavatel, dokonce ani schvalovat, kdo je a kdo není vydavatelem. Natož aby to dělal orgán, který má vzniknout z vůle státu,“ napsal tehdy Klíma, který na začátku letoška začal dělat poradce předsedy vlády pro média a dezinformace a v březnu se stal vládním zmocněncem pro boj s dezinformacemi. Klíma se také podílel na přípravě novely o České televize a Českém rozhlase, v otázkách mediální legislativy tak patří mezi vlivné aktéry.

Seznam.cz chce poplatky pouze vybírat

Mezi vlivné se počítá i tuzemská internetová jednička Seznam, který se nachází ve dvojjediné roli: nabízí vyhledávání, současně provozuje Seznam Zprávy a má podíl ve zpravodajských Novinkách. Výjimečnou pozici má ještě z jednoho důvodu: jde o jediný z velkých mediálních domů, který není členem Unie vydavatelů. Společnost Iva Lukačoviče článek 15 původně kritizovala a podobně jako Google vyhrožovala, že z vyhledávání zmizí odkazy na články. „Vyhledávač bude platit vydavatelům za to, že na jejich obsah zdarma přiláká pozornost uživatelů internetu a převede jim ještě jako bonus návštěvnost na webové stránky?“ ptá se Seznam ve svém firemním příspěvky z roku 2018. Dnes se naopak těší na licenční poplatky. „Seznam.cz je největším a nejčtenějším online vydavatelem v České republice, a je tedy logické, že jakékoli budoucí nastavení odměn v rámci zamýšlené kolektivní správy bude Seznamu přiznávat největší odměny, ať už za užívání obsahu Seznamu v internetových vyhledávačích Google nebo Bing, na sociálních sítích nebo agregátorech zpráv,“ napsala redakci mluvčí Aneta Kapuciánová. 

Seznam podle své mluvčí podporuje stávající podobu vládního návrhu, v někdejší kritice přitom nevidí rozpor. „Text směrnice byl v určitých fázích zamířen především proti vyhledávačům, aniž by bylo bráno v potaz, že je tu řada dalších služeb, které obsah vydavatelů využívají v mnohem podstatnější míře, jako jsou právě zmiňované sociální sítě nebo zpravodajské agregátory. Požadovali jsme proto buďto úplné vyloučení vyhledávačů, nebo spravedlivější zahrnutí všech služeb, které obsah vydavatelů využívají. To se v určité míře podařilo,“ říká Kapuciánová.

A co Seznam jako vyhledávač, který má stále v Česku víc než 10% podíl? Bude médiím platit? „Na vaše dotazy aktuálně nedokážeme odpovědět, o budoucí podobě správy práv zakládaných směrnicí stále diskutujeme s ostatními vydavateli v asociacích, kde se společně potkáváme,“ říká mluvčí. Seznam tak podobně jako Google už bere směrnici jako realitu, jeho nový postoj v zásadě říká: podpoříme snahy Unie vydavatelů a vezmeme si peníze od našeho konkurenta Googlu –⁠ a z pozice vyhledávače se tady mezi sebou pokusíme nějak domluvit. Postavení na to má dost silné: podstatné části tuzemských webů spravuje reklamní systém, s mnoha z nich spolupracuje v rámci svého feedu na domovské stránce. Jestli to tak skutečně bude a na základě jakého zákona se budou tuzemští vydavatelé s Googlem či Seznamem domlouvat, to teprve uvidíme.