Stín digitální zahrádky vybízí k tříbení myšlenek

Skončila hra definující dekádu digitálních farem – je čas na odpočinek v digitální zahradě.

Internet nemusí být ukřičený, ukazují digitální zahrádky.

Internet nemusí být ukřičený, ukazují digitální zahrádky

Poslední den rok 2020 znamenal také sbohem pro FarmVille – hru na Facebooku spuštěnou v roce 2009, která na začátku minulé dekády pomohla definovat naše užívání nejlidnatější sociální sítě. Z místa, kam se chodíme zkontrolovat notifikace, se začal stávat prostor, který požírá čas sám o sobě.

Docela primitivní hra FarmVille toho docílila pomocí jednoduchých smyček: když jste svou farmu nenavštívili každý den, chřadla. Za dekádu na sítích jsme si smyčky zvnitřnili víc než poctivě – Instagram denně navštěvuje šest z deseti jeho uživatelů a každý den mu věnují průměrně 53 minut.

Simulace hospodářství ukázala směr i metaforicky, když se lidé stávali rolníky pečující o hospodářství, rostliny a zvířata. Farma byla jejich pouze zdánlivě. Jako všichni rolníci internetu totiž hospodařili na panském, za což platili jako svými daty, mikroplatbami a otravováním ostatních uživatelů Facebooku notifikacemi, aby jim poslali trochu ovsa (právě pro notifikace nebylo před FarmVille úniku ani pro nehrající).

Platformy se za tu dobu staly jedním velkým komplexem práce, dohledu a slastí, který má moc jako státy. Proti nim vedou války nového typu, státy naopak využívají platformy ke svým zájmům – třeba za pomoci takzvaných trollích farem. Spolu se zprávami o nich se digitální farmaření vrací do oběhu zhruba od zvolení Donalda Trumpa. To někteří dávali za vinu právě farmám cizích mocností, aniž by si přiznali, že počínání nás všech na platformách často připomíná jednu velkou trollí farmu.

Obří farmy jsou samozřejmě vlastní modernímu světu – uživí totiž masu, byť často nejsou právě nutričně hodnotné. Snad i proto mají lidé i své zahrádky s vlastními záhonky, které sami okopávají. Takové zahrádky existují i online – lidé si na nich opečovávají svůj koutek internetu přesně podle sebe.

Vypadají často jako malé Wiki, spíš ale jde o polo-veřejné zápisníky, jejichž forma se často podřizuje obsahu, stejně tak jim ale poslouží i sdílený dokument na disku od Googlu. Zemědělskou terminologií připomínají stohy, na které si lidé snáší svoje cennosti, o které nechtějí přijít v nekonečně tekoucích feedech. Na časovou posloupnost příspěvků vůbec nehrají, v tom se liší oproti lineárním blogům – zahrádkáři svoje zápisky často přepisují, hledají nová propojení. Nejsou to tak snad ani tolik zahrádky užitné, ale spíš skalky, které v sobě nesou trvalost, vybízejí ke třídění a tříbení myšlenek.

To je v trollích farmách skoro nemožné. Právě na jejich neutichající hukot, žádostivost a všeobecné informační přetížení jsou zahrádky odpovědí. 

„Obrátíte kámen, objeví se kytka, doslova a do písmene. Je to velice vrstevnaté,“ říká zahradník Ondřej Fous obnovující zahradu Karla Čapka. Takhle nějak si představuju správnou digitální zahrádku, na kterou náhodou narazím cestou internetem a strávím na ní vyživujících 53 minut. Čapek by ji určitě taky měl.

Seznam zajímavých zahrádek najdete tady, pěkně vysvětlený smysl digitálního zahrádkaření zase tady.

Telegraficky

David Klimeš udělal rozhovor s Petrem Pithartem, který slaví 80 let. Přejeme všechno nejlepší!

*

Podcast StartUp klame svým názvem – neočekávejte nudné byznysové rady a bullshitování o tom, jak se stát druhým Stevem Jobsem. Alex Blumberg připravil poutavý audiodeník z období, kdy měnil stabilní práci za skok do neznáma – založení vlastní firmy. Zachycuje pochybnosti ve čtyři ráno, dohadování s manželkou i první krůčky k úspěchu. Mimochodem: na pořad jsem narazil v žebříčku nejlepších podcastů podle The Atlantic. Minulý týden vyšla jeho aktuální verze, která jako každý rok stojí za pozornost. 

*

Informace netřídí pouze zahradníci, ale taky Fakta o klimatu, které shrnující komplexní klimatickou problematiku do přehledných grafik. Ty používají novináři, aktivisté i lidé z energetiky, kteří tak konečně můžou nacházet společnou řeč. Vedoucí Fakt o klimatu Ondráš Přibyla vysvětluje smysl počínání v rozhovoru pro Finmag.

*

První neděle v roce zasluhuje ponoření do poctivého true crime (s návdavkem nespolehlivých vypravěčů) – v Esquiru rekonstruují útěk z vězení helikoptérou, který se podařil dvěma milencům v osmdesátých letech.

*

Do Česka dorazila služba Stadia od Googlu. Ta umožňuje v prohlížeči streamovat nejnovější hry, aniž byste museli mít kvalitní počítač. Kdo máte dobré připojení, měli byste ji vyzkoušet. O konec konzolí nejspíš nepůjde, po porodních bolestech se ale ze Stadie klube zajímavá záležitost. Navíc: spustit na starém notebooku Red Dead Redemption 2 nebo Cyberpunk 2077 je jen těžko popsatelná radost. 

První dojmy z uvedení služby do Česka si můžete přečíst na Games.cz – jsou kladné, clickbaitového titulku si nevšímejte. 

*
Esej Dana Nixona zvládá apelovat na důležitost tělesného vnímání světa, připomenout taneční schopnosti filozofa Merleau-Pontyho i bránit techniku mindfulness před nařčeními z individualismu – a zůstat při tom koherentní!

*

Poslední den roku také přinesl nejočekávanější hudební shrnutí uplynulého roku. To od blogu Wejwar. Připravte se na vulgární věty na hraně a za hranou absurdity a hlavně 20 podivuhodných desek, o kterých jste nejspíš neslyšeli. 

Jakub Jetmar & Ondřej Sliš

George

Nedělní přílohu internetu podporuje digitální bankovnictví George