Už příští pondělí je tu další AppParade. Pro vývojáře máme Apple Watch, pro diváky droid Sphero.

Strach, nejistota a pochyby. Zůstaňte s námi!

Vladimír Mužík našel nové dno Televizních novin a rozhodl se zjistit, co je pod ním.

Žijeme ve strašném světě, kde se na každém kroku vraždí, okrádá a podvádí, zatímco se desítky postižených dětí nedočkají pomoci, ekonomika se hroutí a premiér, jaká hrůza, pořád nedorazil na tancovačku do Čimelic. Pokud tomu věříte, vypněte televizi a jděte na procházku, abyste přestali žít virtuální realitu.

To, co jsem popsal, má svůj zavedený termín i zkratku. Vytváření atmosféry zla a strachu se označuje jako FUD – z anglického fear, uncertainty, doubt. Česky: strach, nejistota a pochyby.

Původně to byla zákeřná reklamní strategie, kterou uvedl do života ostrý konkurenční boj na americkém trhu. Pokud firmě vyrostl příliš silný soupeř, jehož výrobky byly srovnatelné, případně horší, ale u zákazníků prostě oblíbenější, sáhla k praktikám, které by Rychlé šípy pohoršeně označily za nečestné a nesportovní. Vypustila fámu. Drb. Pomluvu. Říkejte tomu, jak chcete, ale důsledek je pokaždé stejný.

Drby a pomluvy se totiž šíří mnohem rychleji než pravdivé a pochvalné zmínky. Má konkurence lepší limonádu? A to víte, že trubky čistí louhem, takže kdo ví, co pijete? A ten chleba má sice krásně křupavou kůrku, ale těch myších bobků, co byste našli v pekárně, kde ho pečou!

Lidstvo chce být strašeno a miluje městské legendy. Fáma se rozšíří, prodeje klesnou, druhá firma vydělá. Přinejmenším do doby, než někdo pomluví ji.

Postupem času se ze strachu, nejistoty a pochyb stala denní praxe sdělovacích prostředků. Jak na vás dopadnou změny zákonů? Ožebračí vás! Ztratilo se malé dítě? Může se ztratit i vám, nejpozději zítra! Objevili zkažené maso v jednom supermarketu z několika tisíc? Natočíme reportáž, po které z vás ještě rádi budou vegetariáni!

Do extrému dotahuje tuto praxi zpravodajství televize Nova pod novým vedením. Televizní noviny v posledních týdnech překonávají snad i své krvavé období z poloviny 90. let, a že tehdy tekla krev z obrazovky proudem. Možná si vzpomenete na legendární přestřelku, naštěstí jen slovní, mezi tehdejším reportérem Novy Radkem Johnem a tehdejší tváří České televize Přemkem Podlahou při udělování cen TýTý v roce 1999. „Nechtěl bych se živit tím, že budu utírat kamerou krev z chodníku,“ vzkázal z pódia Přemek Podlaha redaktorům Novy. Radek John o chvíli později z téhož pódia, kam si přišel pro cenu, opáčil, že na Nově až tak krvelační nejsou, protože jinak by se zabývali i mrtvolou na zahradě domu Přemka Podlahy.

Dnes by tu mrtvolu Nova snad i na vlastní náklady vykopala.

Bulvár je legitimní odvětví žurnalistiky a komerční televize se řídí sledovaností, ale způsob, jakým Nova přitvrdila charakter své hlavní zpravodajské relace, posunul měřítka za hranice dosavadní představivosti. Místo zpráv vysílá ždímačku na city, místo reportáží sérii videoklipů se zpomalenými záběry a hudbou, sporadické podstatné zprávy se smrskly na přehled skandálů, zbytek tvoří soudničky, černá kronika a celebrity.

Když si pustíte zprávy na Nově, dýchne na vás atmosféra, ze které by si jeden uvázal smyčku. Pokud je situace málo dramatická, neváhne Nova víc než dřív použít inscenované záběry, které si pletou realitu s Hollywoodem. I banální věci se v jejím podání stávají přehlídkou těch nejbarvitějších synonym a přirovnání, které čeština zná. Proloží to dramatizujícími výroky jako „událost, kterou nikdo z místních nepamatuje“, výpověďmi nezletilých svědků a brnkáním na závistivou strunu, a hlavní zprávy jsou hotové.

Neubráním se dojmu, že Nova zvolna rezignuje na řemeslné zásady. Nedávno byla přistižena při odvysílání zcela smyšlené zprávy o patnáctileté dívce, kterou prý napadli Romové a rozřezali jí oblečení. Reportér Novy Ivan Berka se zjevně nenamáhal s nějakým ověřováním z více zdrojů, nepokusil se udělat to hlavní, co by novinář měl: totiž klást zpochybňující otázky. Místo toho vzal výpověď dívky tak, jak ji odvyprávěla, na kameru zašermoval pořezaným oblečením, a reportáž byla hotová.

Jenže se pak ukázalo, že dívka si napadení kompletně vymyslela a Nova musela odvysílat opravu. Ale kolik lidí ji ve srovnání s originální reportáží vidělo? A kolik diváků si řeklo, že holka si to sice vymyslela, ale na každém šprochu…?

A takhle vznikají strach, nejistota a pochyby, dojem státu, který je krok od pádu do propasti. Centrální výrobnu bubáků najdete na pražském Barrandově. Musí to být hrozné pracoviště. Tolik katastrof na jednom místě!

Autor psal i o nové podobě zpráv ČT: Nové Události: chladné a kožené