Šuman: z florbalu se stal miliardový byznys

Objem peněz, který proudí do českého florbalu, letos dosáhne jedné miliardy korun. Oproti roku 1999 se jedná o víc než stonásobný nárůst. Na konferenci reklamního festivalu PIAF to řekl prezident České florbalové unie Filip Šuman. „Naprostá většina peněz přichází z hráčského prostředí,“ řekl přitom.

Nárůst obratu českého florbalu v letech 1999 až 2016

Hráčské poplatky i dodatečné náklady hráčů, jako je třeba doprava (235 milionů, respektive 320 milionů), tak tvoří víc než polovinu miliardového obratu odvětví, zatímco z veřejných prostředků či od sponzorů jde kolem desetiny celkové částky (110 milionů, respektive 70 milionů), z lístků pak setina (10 milionů).

Struktura příjmů českého florbalu

„Jednou z výhod českého florbalu je tedy obrovská stabilita,“ podotkl Šuman k silným investicím samotných hráčů, „těžko by dnes někdo označoval finance za nestabilitu českého florbalu.“ Finanční disciplína vychází podle Šumana jednak z toho, že na kluby česká federace působí důsledně „represivně i pozitivně“, jednak že na centrální úrovni na to vyčlenila odpovídající tým, byť dopředu nebylo jasné, co se povede. 

„V roce 1999 měl florbal jednoho profesionálního zaměstnance. Rozhodli jsme se pro skok ke čtyřčlennému minitýmu, který vygeneruje prostředky a sportu pomůže. Určitě pomohly akce jako mistrovství či superfinále, ale důležité bylo, že jsme se rozhodli je pořádat sami. Udělali jsme řadu chyb, ale vyvážilo to, že zkušenosti zůstaly u nás, ne u nějaké externí pořadatelské firmy,“ popisuje Filip Šuman.

Participační fanoušek

Propagaci florbalu založil v Česku jeho tým na tom, že většina fanoušků florbalu mají zároveň se sportem přímou zkušenost, amatérskou či přofesionální. „Pokud děláte marketing sportu, je naprosto zásadní, abyste si zvolili správný přístup. My jsme si zvolili koncept participačního fanouška, tedy lidí, kteří někdy sport hráli,“ popisuje Šuman. Průměrný věk diváka v aréně, kde se odehrávají největší akce jako superfinále ligy mužů i žen, je podle něj 24 let, přičemž 80 % florbal někdy hrálo a 60 % pořád hraje: „Narozdíl třeba od fanoušků biatlonu, kteří si vesměs nikdy sport sami nevyzkoušeli.“ 

„Ještě minimálně jednu generaci se o participačního fanouška budeme opírat, než vytvoříme prostředí podobné fanouškovské základně fotbalu či hokeje,“ míní Filip Šuman.

Cesta podle něj vede přes jasně definované cíle, které lze měřit – u českého florbalu to bylo v minulých letech konkrétně získat titulárního partnera či překročit metu 10.000 diváků na jeden zápas. „Do sportu často vstupuje politika, takže mnohdy okecáte všechno. Ale pokud si stanovíte dopředu jasně měřitelné cíle, skutečně budete postupovat rychle dopředu,“ tvrdí.

Některé z cílů českého florbalu v průběhu minulých let

Jednou z výhod zúčastněných fanoušků je jejich zájem a aktivita při sledování sportu, což funkcionářům a klubům dovoluje oslovovat je napřímo, s možností vypustit hlavně televizi. „Jsme schopni fanouškovskou základnu si oslovovat napřímo, aniž bychom spoléhali na média. Měsíčně máme sto tisíc uživatelů na webu, skoro stejně lidí nás sleduje na Facebooku.“

Spoleh na televizi v kombinaci s nástupem individualizujících sociálních sítí podle Šumana výrazně zkomplikuje ekonomickou existenci kolektivních sportů, které nespoléhají právě na fanoušky: „Marketing změní technologie. Ze sociálních sítí přejde jinam. Tam se ukáže výhoda florbalu a všech kolektivních sportů kromě fotbalu a hokeje. Ty mají vybudovány monetizační model postavený na prodeji vysílacích práv, k videu. Ale cesta k divákovi se radikálně mění. Jsem zvědavý, jak si budou schopni nechat parazitovat tento klasický model sociální sítěmi a dalšími technologiemi.“