Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, největší tuzemská organizace pomáhající lidem se sluchovým handicapem, vydává první číslo časopisu Jsem jedno ucho. Dvouměsíčník vycházejí ze stejnojmenného konceptu, který každý týden od letošního května přináší veřejnosti příběhy lidí se sluchovým handicapem. Časopis každé dva měsíce přinese téma, které se bude dotýkat nejen neslyšících, ale i nedoslýchavých, ohluchlých nebo například lidí, které trápí tinnitus (pískání v uších). Tématem prvního čísla jsou úspěšní neslyšící doma i ve světě. Druhé, únorové vydání se zaměří na sluchadla, dubnové pak na kochleární implantáty.
Magazín zatím vychází v elektronické podobě, zhruba do půl roku plánuje svaz tištěnou verzi s nákladem 1.000 kusů. Vzhledem k cílové skupině má být časopis zdarma. Hlavními distribučními místy bude 55 pobočných spolků svazu po Česku.
Šéfredaktorkou časopisu je Veronika Cézová. Ta se letos v létě stala vůbec první mluvčí svazů neslyšících. Časopis navazuje na elektronický čtvrtletní newsletter NoNe, tedy Noviny neslyšících. „S nástupem naší tiskové mluvčí jsme od léta hledali formát, který by oslovil nejen naši členskou základnu, ale také širokou veřejnost. Ukázalo se, že by tím správným řešením mohlo být propojení s naším osvětovým projektem Jsem jedno ucho,“ popisuje Šárka Prokopiusová, prezidentka svazu. Grafiku magazínu vytvořila Pavlína Najfusová.
„Ať už bude téma vydání jakékoli, základem bude představit daný sluchový handicap prostřednictvím příběhu jedné z osobností se sluchovým handicapem. Chceme poutavou formou ukázat, jaké musel daný člověk překonávat v jednotlivých životních fázích bariéry. Například jeden neslyšící pravidelně chodil do banky s tlumočníkem, přesto mu banka několikrát poslala dopis, že se vyskytl nějaký problém a má zavolat na telefonní číslo v dopise... Chceme tedy na malých střípcích každodenních starostí a radostí ukázat, s čím se potýkají lidé s neviditelným handicapem a jak může slyšící společnost pomoci,“ říká šéfredaktorka Cézová.
Vzhledem k tomu, že jedna skupina lidí se sluchovým handicapem – neslyšící – mají ve velké míře problém s českým jazykem (mateřským jazykem je pro ně český znakový jazyk), jsou u delších a komplikovanějších textů formou QR kódů odkazy na videa, které naznakovali sami neslyšící.