Svět literárních časopisů je stabilní. A hladový

Český stát rozdal za poslední dekádu literárním periodikům na 140 milionů Kč. Díky státní podpoře zůstává nabídka titulů už dlouho stabilní, práce v nich ale většinou neuživí ani kmenové redaktory. Často kritizovaný systém rozdělování peněz odbornými komisemi není podle lidí z oboru apriori špatný, rozhodování komisí by ale mělo být líp zdůvodněné.

Literární časopisy

České literární časopisy

Pro letošní rok 2020 rozdělilo ministerstvo kultury mezi tuzemská literární periodika 15,5 milionu Kč. Dotaci dostalo celkem 20 projektů, z nichž vůbec nejlepší podle jedenáctičlenné odborné komise předložil měsíčník Host. Dostal za něj plný počet bodů a nejvíc peněz: přes 3,1 milionu na tištěná vydání, dalších 622.000 Kč pak na web H7O. Ve výši podpory následuje obtýdeník živé literatury Tvar, kulturní čtrnáctideník A2, čistě webová iLiteratura a čtvrtletník Revolver Revue. Tato pětice titulů je nejpodporovanější i při pohledu na celou uplynulou dekádu, během které celková výše dotací pomalu stoupá.

Zdroj: výroční zprávy Ministerstva kultury ČR

Zdroj: výroční zprávy Ministerstva kultury ČR

Pokud komise letošním projektům něco vyčítá, například Listům, Kontextům nebo Babylonu, jde typicky o malý prostor pro literaturu na úkor obecnějších politicko-společensko-kulturních témat. Podobné výtky se opakují už několik let. Kritici systému poukazují na nejasnou definici ministerstva, co všechno je literární časopis. Systém rozdělování peněz odbornými komisemi bývá zpochybňován také kvůli personálnímu propojení těchto komisí s redakcemi a pro nedostatečná odůvodnění, proč ten který projekt dostal právě tolik bodů, a tedy i peněz. Podívejme se na všechna bolestivá místa v dotačním systému i uvnitř samotných periodik blíž.

Stát za dekádu rozdělil 140 milionů

Svět tuzemských literárních periodik je dlouhé roky stabilní. Až na výjimky jako Klacek (dřív Klackoviště) nevznikají nové tituly, redakce nově hledají smysl hlavně pro své weby. Ty stále častěji pojímají jako svébytné tituly, pouze Psí víno ale přešlo z tisku do internetového prostoru, kde s menšími náklady může oslovit víc lidí. Současně tituly ani nezanikají. Krize tisku se literárních periodik i pro jejich artefaktovou povahu a pomalost provozu tolik nedotýká, byť letos skončily Literární noviny, které v posledních letech s odkazem na příliš politické a málo literární zaměření dotace nedostávaly. Dotace by je ale stejně nezachránily, ztráty Literárek byly totiž za dekádu pod novým majitelem násobně vyšší.

Zbývající redakce jsou na podpoře ministerstva kultury - víceméně jediného erárního programu pro literární periodika - existenčně závislá. Udělované dotace mohou podle regulí pokrývat až 70 % z plánovaného rozpočtu, mimořádně až 85 % (mimořádnost posuzuje komise). Drtivá většina redakcí pravidelně žádá o příspěvek na víc než polovinu svých nákladů. Ty se pohybují v rozmezí nižších jednotek milionů, přičemž nejvyšší rozpočet, zhruba pětimilionový, mají Host a A2 (pro srovnání: komerčně fungující měsíčník Reportér vykazuje obrat okolo 25 milionů Kč). Zbytek rozpočtu skládají redakce po malých částech. Sponzoři a mecenáši o svět literatury nemají údajně příliš zájem, inzerce funguje hlavně jako symbolická podpora a výměnný obchod s dalšími kulturními institucemi.

Celkem stát od roku 2010 rozdělil na podporu literatury v médiích na 140 milionů Kč. Roční výše rozdělovaných dotací ministerstvem vzrostla z 10,4 milionu v roce na 2010 na letošních 15,5 milionu, přesto nadále platí, že odměny pro kmenové redaktory i externisty bývají vinou dlouhodobé podfinancovanosti redakcí nízké až symbolické. Šéfredaktor literárního periodika s největším nákladem, čtrnáctideníku A2, si každý měsíc fakturuje 20.000 Kč, zaměstnanecký poměr si ani pro jednoho člověka nemůže dovolit ani Revolver Revue nebo „studentský list pro seniory“ Babylon. Redaktoři webové iLiteratury, kde ročně vyjde na 800 textů, mají za jeden zpracovaný článek stokorunu. Literární periodika fungují z velké části poloamatérsky, volnočasově. „Provoz je v posledních letech ekonomicky udržitelný už zcela hraničně. Situace s koronavirem to všechno samozřejmě ještě prohlubuje. Víme, že dokončíme letošní, třicátý pátý ročník kontinuální práce, a další je opět ve hvězdách,“ komentuje ekonomickou situaci šéfredaktorka Revolver Revue Terezie Pokorná.

Zpracoval Médiář podle výročních zpráv Ministerstva kultury

Zdroj: výroční zprávy Ministerstva kultury ČR

Něco se ale mění – samotné psaní o literatuře a kultuře je čím dál političtější, a to i na místech, která byla dřív čistě literární. „To souvisí s tím, jak se během posledních deseti, patnácti let politizuje i samotná literatura a celá kulturní diskuse,“ říká literární vědec z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd Pavel Janáček. Periodika podle něho k literatuře už tolik nepřistupují jako k estetické hře bez vazby na společenské dění, naopak literaturu vnímají jako jeho součást. Tento přístup má podle něho historické kořeny, navazuje například na různá období Literárních novin nebo samizdatových tisků. V prvních dvou porevolučních dekádách nebyla „angažovanost“ literatury na místě, minimálně od začátku právě končící dekády se ale vrací. O proměně mluví i Miroslav Balaštík, šéfredaktor brněnského Hostu, který se podle něho čím dál víc otevírá průnikům literatury do společnosti. „Když literatura víc rezonuje ve společenských debatách, znamená to, že se ve společnosti děje něco krizového, mění se,“ objasňuje Balaštík, proč politizace literatury a časopisů přišla právě v dekádě po finanční krizi, brexitu, Trumpově nástupu, polarizujících sítí.

Nejvýraznějším představitelem společensko-politického přístupu ke kultuře ale tradičně zůstává čtrnáctideník vytištěný na novinovém papíře A2, který vznikl v roce 2005 po odchodu části redakce z Literárních novin tehdy vedených Jakubem Patočkou, současným šéfredaktorem internetového Deníku Referendum. „Před 15 lety byl náš přístup pro mnohé tabu. Dnes se témata dřív považovaná za provokativní běžně objevují v Tvaru nebo Respektu,“ komentuje vývoj zástupce šéfredaktora A2 Lukáš Rychetský. Přestože pro politizaci celého literárního světa přestala být A2 i podle akademika Janáčka ve svém přístupu neobvyklá, snad pro svou otevřenou levicovost čtrnáctideník stále budí v souvislosti se státními dotacemi největší kontroverze. Poslouží proto jako dobrý příklad pro popis personálních i ideových otázek, které se ovšem týkají celého systému podpory.

Kdo všechno má chodit za dveře?

Klasická média si literárních periodik obyčejně příliš nevšímají, poslední roky jim ale pozornost věnovala, a to kvůli kauze související s dnes už bývalým členem odborné komise Janem Bělíčkem. Literární kritik Bělíček je bývalým redaktorem A2, odkud v roce 2016 přešel do přidruženého internetového deníku A2larm, kde dělá od konce roku 2019 šéfredaktora. A2larm vznikl v roce 2013 jako komentářový web tištěného čtrnáctideníku a během let se z něj stal online deník, který má, jak opakují jeho redaktoři, samostatnou redakci a oddělený rozpočet. Redakce A2larmu žije z darů a inzerce, o státní dotace se nikdy neucházela. Vydavatelem portálu je ale stejná obecně prospěšná společnost jako v případě čtrnáctideníku A2, který každý rok dostává jedny z nejvyšších dotací. Respekt, Britské listy, Forum 24 nebo předseda parlamentního hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura proto upozorňovali, že „členové komise posílají peníze ‚svým‘ médiím“, jak stojí také v titulku letošní zprávy webu iDnes.cz z mediálního domu Mafra. 

Bělíček během hodnocení projektu A2 pro roky 2018, 2019 a 2020 ovšem odcházel z místnosti, jak nařizuje i vnitřní předpis ministerstva. V něm stojí, že „uchází-li se o dotaci žadatel, který je ve vztahu k některému členu komise, [...] pak se rozpravy a hlasování o této žádosti tento člen komise neúčastní“. Taková situace přitom nastává při rozdělování peněz odbornými komisemi poměrně často. V roce 2020 nešlo zdaleka pouze o Bělíčka. Básnířka Simona Martínková-Racková pravidelně přispívá do Tvaru, literární vědec Jiří Trávníček do Hosta, básník a překladatel Ondřej Buddeus je bývalým šéfredaktorem a dnes kurátorem Psího vína. Podobných příkladů historicky existuje nespočet. 

Ministerstvo systém hájí s odkazem na to, že je personální propojení nevyhnutelné vzhledem k tomu, jak je kulturní scéna v Česku malá. „Členové komisí musí být obeznámení s danou problematikou, je tedy logické, že v komisi jsou i žurnalisté, kteří občas přispívají do některého z periodik,“ komentovala Bělíčkův případ mluvčí resortu Michaela Lagronová s tím, že ministerstvo do komise nejmenuje šéfredaktory, předsedy sdružení ani členy představenstva.

Členy jedenáctičlenné komise vybírá a na tři roky jmenuje náměstek odboru umění, literatury a knihoven. Tím byla do prosince 2019 Kateřina Kalistová, její nástupcem je Milan Němeček. Komisaře náměstek vybírá „na základě odborných kvalit, zkušeností a pověsti v oboru, ne podle příslušnosti k jednotlivým profesním organizacím či sdružením“. Mluvčí ministerstva kultury Petra Hrušová dodává, že resort dbá na „doporučení odborné veřejnosti při zachování principu názorové a teritoriální plurality“. Jak ale poznamenává ve svém textu o dotacích pro Kanon literární historik Michal Kosák, jasná procedura obsazování komisních postů neexistuje.

Složení odborné komise v roce 2020

V závorce funkční období jednotlivých členů

  • Jan Bělíček, kulturní publicista, literární kritik a redaktor (2018 – 2020)
  • Ondřej Buddeus, překladatel, básník, publicista (2018 – 2020)
  • Viktor Debnár, odborný pracovník v oblasti literatury, Institut umění (2017 - 2020)
  • Jan Delong, básník, pracovník v neziskovém sektoru, PR a koordinační manažer Městské knihovny Třinec (2020 – 2022)
  • Erik Gilk, vysokoškolský pedagog, literární historik (2018 - 2020)
  • Olga Jeřábková, literární redaktorka a publicistka (2018 - 2020)
  • Blanka Konvalinková, ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci (2020 – 2022)
  • Simona Martínková-Racková, básnířka, redaktorka, editorka a literární kritička (2020 – 2022)
  • Tereza Semotamová, překladatelka, scénáristka, dramaturgyně, spisovatelka (2019 – 2021)
  • Jiří Trávníček, literární teoretik, historik a kritik (2019 – 2021)
  • Alena Zemančíková, kulturní redaktorka, dramaturgyně, spisovatelka, literární publicistka a kritička (2018 - 2020)

Zdroj: Ministerstvo kultury ČR

Komise pro posuzování projektů na rok 2021 je už složená, ministerstvo jména ale zveřejnit nechce. „Stejně jako v předchozích letech budou její členové zveřejněni na webových stránkách po ukončení výběrových dotačních řízení, tedy koncem února 2021,“ uvedla Ivana Awwadová z tiskového oddělení. Tříletý mandát letos končil hned šesti komisařům. Bělíček Médiáři napsal, že v komisi už pokračovat nechce.

Zástupci periodik ale systém, ve kterém rozhodují členové literární obce namísto úředníků či politiků, považují v principu za dobrý. „Systém nemůže být lepší. Pokud by měla být komise úplně nezávislá, musejí tam být dělníci z Mitasky,“ říká Rychetský, zástupce šéfredaktora A2. Představu nezávislého literárního experta považuje za lichou i Balaštík či Janáček. „Všichni mají své místo v literárním dění, někam přispívají, s někým spolupracovali. V tu chvíli musíme mít instrumenty, jak ošetřovat konflikty zájmů. Vždy to bude vyvolávat otázky, jestli jsme je ošetřili dost. Diskuse o tom jsou ale nutným průvodním jevem systému rozdělování dotací na živou kulturu,“ poznamenává vědec.

Zmíněný Bělíčkův odchod ze sesterského média za dveře je v otázce střetu zájmů jasný. Jemnější vymezení, kdo všechno má za dveře chodit, ovšem chybí. Šéfredaktor A2 a noční hlídač Karel Kouba soudí, že ministerstvo mělo medializovaný Bělíčkův případ využít pro vyjasnění vlastního stanoviska a problematiku obsazení komisí i do budoucna lépe osvětlit. To se zatím nestalo.

Zpracoval Médiář podle výročních zpráv Ministerstva kultury

Letošní náklady A2 mají podle projektu činit 4.999.000 Kč, redakce zažádala stát o 2.843.520 Kč. Od komise dostala za svůj projekt 90 bodů ze 100 a 2.539.000 Kč. Část zbývajícího rozpočtu skládá A2 z dalších dotací ministerstva (na psaní o výtvarném umění, o hudbě), z inzerce, prodejů předplatných a na stáncích – každé číslo si podle redakce koupí 5.000 až 7.000 čtenářů – a drobných darů. Většího sponzora se A2 sehnat nedaří. Zdroj dat: Ministerstvo kultury ČR

Komise nahodilosti a libovůle

Problém vidí zástupci redakcí spíš v hodnocení projektů, které podle některých bývá ze strany komise kolísavé a málo zdůvodněné. Komise rozhoduje kolektivně. Nejprve na podzim oboduje jednotlivé projekty, na jaře pak mezi ně rozdělí sumu přidělenou ministerstvem (její výše pro příští rok 2021 zatím není schválená). Nejdůležitějším kritériem je přínos pro obor, za který můžou projekty dostat až 50 z celkových 100 bodů. Bodové ohodnocení je veřejně dostupné, stejně jako slovní ohodnocení projektu.

Kritéria pro posuzování projektů literárních periodik pro rok 2021

  1. přínos pro obor (umělecká či odborná úroveň periodika, profesionalita žurnalistiky a publicistiky, celospolečenský význam, význam pro rozvoj umělecké různorodosti, kreativita a inovace, snaha oslovit nové cílové skupiny, naplnění daného dotačního okruhu (literární a literárně kulturní publicistika), struktura periodika, u internetových časopisů kromě toho aktualizace webových stránek, přívětivost uživatelského prostředí apod.: 50 %
  2. tradice, jasný koncept rozvoje, nadregionální dosah a význam: 15 %
  3. úroveň propagace a webové prezentace, dostupnost periodika, ohlas: 10 %
  4. obsahové a formální zpracování projektu: 5 %
  5. ekonomické ukazatele: 20 %
    1. reálnost a přiměřenost celkových nákladů
    2. prodejnost periodika, poměr výše nákladu a prodeje (remitenda), cenová politika vydavatele
    3. zajištění vícezdrojového financování (veřejné rozpočty, soukromé zdroje) 
    4. účelnost a oprávněnost použití dotace ministerstva kultury v předchozím období, dodržování dotačních ukazatelů a vydavatelských parametrů   

Zdroj: Ministerstvo kultury ČR

Slovní ohodnocení ovšem bývá stručné, generické a snad až nahodilé. „Závisí na konkrétní komisi. Někdy jsme dostali druhé nejvyšší bodové hodnocení, textové ale bylo strašné. Když jsem se na to dotazoval, nikdo mně neodpověděl, jak to je možné,“ říká šéfredaktor Tvaru Adam Borzič. Není to výjimečná zkušenost. Podle slovního hodnocení není například příliš jasné, proč Revolver Revue dostal za svůj „dlouhodobě kvalitní projekt“ v roce 2019 plných 95 bodů ze 100 s výhradou „k ekonomickým ukazatelům, které jsou – ve srovnání s dalšími projekty – nadměrně navýšeny“, a letos mu komise udělila 71 bodů s velmi podobným odůvodněním. „Dlouhodobě kvalitní projekt po stránce odborné i z hlediska uměleckého přínosu se stabilním čtenářským okruhem. Výhrada komise směřuje především k ekonomickým ukazatelům (vysoké náklady na jednotlivá čísla, absence dostatečného sponzorského financování),“ stojí v letošním komentáři. V praxi to znamená snížení dotace z 1,25 milionu Kč na 1,045 milionu (současně letos poprvé dostal dotaci přidružený web Bubínek Revolveru, a to 143.000 Kč).

Podle šéfredaktorky Pokorné „způsob hodnocení jednotlivých časopiseckých projektů vykazuje znaky nahodilosti a libovůle“. Také kritizuje, že proti výsledkům neexistuje možnost odvolání. Na to upozorňuje i Petr Placák, kterému se nelíbí, že komise ani ministerstvo neodpovědělo na jeho dotazy po důvodech, proč jím vedený Babylon v roce 2018 nedostal dotaci žádnou. Projekt tehdy obdržel 45 bodů s tím, že „literární komise shledává rezervy v absenci literární složky a v naplňování uměleckého či odborného přínosu časopisu“. Letos Babylon dostal ještě o pět bodů méně, když „komise vznesla vážné výhrady vznesla ke způsobu redigování, totiž velmi laxní redakční práce s množstvím chyb“. Nadále také vidí nedostatečný přínos pro obor, přesto tentokrát udělila Babylonu 180.000 Kč z požadovaných 450.000.

Co jsou vlastně literární hodnoty

Případ nuly pro Babylon před dvěma lety vzbudil pozornost i kvůli slovnímu ohodnocení, které v debatě přehlušilo dlouhodobě nízký počet bodů, jež jsou v posledku rozhodující (jakkoliv jsme ukázali, že systematické rozhodování o nich neexistuje). Hned v první větě totiž padla výtka kvůli „vcelku jednostrannému ideovému náhledu společensko-politické složky“. To záhy vedlo k porovnávání s ideovým náhledem A2 a upozorňování na dvojí metr, jak stálo v Respektu. Podle bodů přitom komise neviděla u tištěného čtvrtletníku zejména přínos pro obor (10 bodů z 50). To ukazuje na dvě věci: slovní ohodnocení často působí dojmem „hlavně ať tam něco napíšeme“ a na nevyjasněnou definici „přínosu pro obor“.

I letos byl Babylon označen za spíše „společensko-politickou revue“. Placák absenci literatury rozporoval už před dvěma lety v textu nadepsaném Mafie čili anonymní kádrování na ministerstvu kultury, letošní argumentaci komise pak považuje za „idiotskou a lživou“. „Politika je součást kultury jako cokoli jiného a pokud komentujeme veřejné dění, neděláme to z roviny politiky, nějakého politického či ideového proudu, ale z roviny právě kultury,“ říká disident, spisovatel a historik Placák. „Vyloženě politicky aktivistický časopis dostává pravidelně skoro 100 % toho, co žádá, protože je nejen ideově košer, ale hlavně má v komisích své lidi,“ tvrdí s nevysloveným odkazem na A2 (komise oborový přínos A2 pravidelně oceňují).

Podobně jako Placák kritizoval rozhodování komise i Michal Půr, šéfredaktor Info.cz, názorového webu, který vlastní mediální skupina Czech Media Invest v čele s Danielem Křetínským (a Křetínský firmu Info.cz Online Media, která web provozuje, také dotuje - firma v loňském roce 2019 sice utržila 11 milionů Kč, i tak její ztráta činila 20 milionů). „Vždy se jedná o peníze daňových poplatníků určené jen jednomu názorovému proudu,“ napsal v Půr v komentáři, podle jehož titulku „stát vychovává levicové extremisty za peníze daňových poplatníků“.

Jak ale připomíná ve svém textu na portálu Art České televize jeho šéf Josef Chuchma, dotace pravidelně dostává například kulturní revue Kontexty, která má blízko k ODS a jejímu předsedovi Petru Fialovi. Brněnský „časopis o kultuře a společnosti“ Kontexty patří podle literárního vědce Janáčka do podobné kategorie jako dvouměsíčník Listy: „Široce chápané politické proudy mají svá periodika pro tříbení politického uvažovaní a svého pohledu na kulturní dění.“ Kontexty slouží jako tribuna hlavně konzervativním myslitelům, Listy už od svého exilového založení v roce 1971 Jiřím Pelikánem zase pro diskuse sociálních demokratů.  I v jejich případě ale narážíme na problém spojený s Babylonem. Komise v případě Listů napsala letos následující: „Svým zaměřením a obsahem se jedná spíše o společensko-kulturní časopis, který se nedá plně označit za literární periodikum.“ O Kontextech pro změnu uvedla, že „zaměření periodika je neliterární, spíše politicko-společenské“.

Nejde tedy o ideový náhled, ale o vymezení, co všechno je všechno je oborově hodnotné. Na to upozorňuje i zmíněný Chuchma, podle něhož je „metodika ministerstva pro poskytování dotací [...] nepřesná, gumová, protože úřad v podstatě neví, co si počít se slovem literární“.

Vymezení hodnot a pojmů je podle literárního vědce Janáčka právě úkolem komise. „Hodnocení projektů je debatou o literárních hodnotách, kterou v komisích vedou lidé zevnitř literárního pole. Jak hodnotný je program A2, který chápe literaturu jako integrální součást politického dění? To vidí každý různě, těžko se to obejde bez debat,“ míní Janáček a dodává, že konsenzus se stále vyvíjí. Jako příklad udává pojetí literárních webů, které byly svého času brané jako hračky pro děti, zatímco dnes mohou plnohodnotně žádat o dotace. Stejně tak poukazuje na příklad Literárních novin: „U nich nakonec převážila shoda, že jsou příliš daleko od toho, co je v literárním poli potřeba. Není to rozhodnutí z hodinu na hodinu, vývoj trval roky.“ Současně je zřejmé, že komise svými nesystematickými až laxními hodnoceními debatě o literárních hodnotách příliš nepomáhají. Tím spíš v čase, kdy se v důsledku výše popsaného přibližování literatury společnosti hodnoty očividně posouvají. 

Literárky nezachránila ani Čína

Zmíněné Literární noviny přestaly vycházet jako tištěný měsíčník na konci letošního května, když jim poslední ránu podle vyjádření jejich majitele Miroslava Pavla zasadila koronakrize. Pokračuje pouze web o jednom editorovi, investora či kupce Pavel zatím nehledal. Pavel – někdejší mluvčí dvou komunistických premiérů, ředitel Československé televize od 27. listopadu 1989 do 10. ledna 1990, zakladatel mediálního domu Economia a bývalý šéf regionálních Deníků – tradiční titul koupil v roce 2009. Tehdy redakci opustil zbytek někdejšího osazenstva reprezentovaný pozdějším předsedou Zelených Matějem Stropnickým (ten letos v červnu publikoval na webu Hosta H70 rozloučení s Literárkami). V roce 2014 se z týdeníku stal měsíčník, v roce 2017 dosáhla kumulovaná ztráta Literárek 60 milionů Kč. „Vydávání mě bavilo, byl to ale velmi drahý koníček,“ komentoval Pavel konec titulu.

Neúspěch podle něho vycházel hlavně ze tří zdrojů. Zaprvé Pavel zpočátku neměl na projekt kvůli svému působení ve vydavatelství Vltava Labe Media čas. Za druhé je podle jeho slov ekonomicky náročné vydávat jediný titul, který přitom potřebuje vydavatelský servis o počtu lidí obdobném pro vydavatelství s násobně více tituly. Nakonec přišel koronavirus a zastavil knižní inzerci. Hospodaření Literárek s ročním obratem okolo 10 milionů bylo podle Pavla loni už téměř vyrovnané, a to i díky výraznému snížení nákladů a přílohám – některé si platily kraje, některé čínský deník Kuang-ming ž‘-pao, o čemž opakovaně referoval deník Aktuálně.cz.

Státní dotace Literárky dostávaly na začátku uplynulé dekády, od roku 2015 ale uspěly pouze jednou, když v roce 2017 obdržely 300.000 Kč. V roce 2018 komise napsala, že „přínos pro obor hodnotí jako nízký“. Dodala, že „kvituje úroveň přílohy Biblio, ovšem dotační podmínky Ministerstva kultury ČR neumožňují podporu zaměřenou na přílohy“. Pavel argumentaci nesouhlasně připomíná: „Biblio nebyl zvláštní titul. Šlo o součást Literárních novin.“

Zdroj: výroční zprávy Ministerstva kultury ČR

Zdroj: výroční zprávy Ministerstva kultury ČR

Literární dotace mohou podle současných pravidel dostat pouze celé tituly, proto komise v minulosti vyřadila například žádost Deníku Referendum o podporu pro jeho literární rubriku. Toto pravidlo ale neplatí v případě dotačních titulů ministerstva kultury pro hudební či výtvarné publikace a periodika. A2 tak pravidelně dostává peníze právě na svou výtvarné rubriku (to platilo také pro Revolver Revue, poslední dva roky mu ale výtvarná komise nic neudělila, neboť považuje rubriku „mimo aktuální trendy a záběr dotačního programu“). Podmínka pro rubriky neplatila ani v roce 2017, kdy komise seznala, že Biblio „naplňuje cíle dotačního řízení ministerstva kultury“  a udělila Literárkám zmíněných tři sta tisíc.

Stálice a jedna velká proměna

„Nejliterárnější“ jsou z tištěných periodik dvě nejtradičnější: Host a Tvar. Jakkoliv už zaznělo, že i v jejich případě roste vůle artikulovat společenské otázky, stále se pohybují ve středu literárního světa a nabízí nejvíc recenzí současné literatury a prostoru pro začínající autory (původní tvorba je ale pevnou součástí i A2 či Revolver Revue). Podle Balaštíka, šéfa redakce Hostu o šesti stálých redaktorech a editorech, se literární měsíčník s původně literárně-vědným zázemím posunul od 90. let hlavně směrem ke čtenářské přístupnosti. „Texty nekladou čtenáři překážky, aby musel znát jazyk literární vědy, její terminologii,“ říká Balaštík (podobně mluví i Rychetský z A2: „učíme psát akademiky jiným způsobem, než píšou v práci“).

Host prodává zhruba 1.400 výtisků, 900 z toho směřuje k předplatitelům. Oproti situaci před deseti lety si také může dovolit platit všem přispěvatelům honoráře. Host je za poslední dekádu nejpodporovanějším médiem ze strany státu, od roku 2016 navíc pravidelně dostává i příspěvek na svůj web H7O – vzorec pro literaturu. Podmínkou pro podporu je publikování původních textů. Vedle Hosta žádá o peníze pro svůj web po tři roky i Revue Prostor a letos poprvé i Revolver Revue.

Zpracoval Médiář podle výročních zpráv Ministerstva kultury

Host dostává od roku 2016 dotace také na svůj webový portál H70. Podmínkou udělení peněz je publikování původního obsahu. Zdroj: výroční zprávy Ministerstva kultury ČR

Ještě blíž literárnímu provozu je obtýdeník Tvar. „Naší hlavní náplní je mapovat současnou českou literaturu,“ říká šéfredaktor a básník Adam Borzič. Tvar od jeho příchodu v roce 2013 dvakrát změnil vizuální koncept, přidal dětskou přílohu a založil ocenění Tvárnice pro literárního kritika roku. Loni ocenění dostala Eva Klíčová, kmenová redaktorka Hostu, příležitostná dopisovatelka A2, Revue Prostor nebo Salonu Práva a jedna z nejvýraznějších představitelek společensko-kritického přístupu k literatuře. „Všichni žijeme v kontextu. Kdybychom vytvářeli čistý chlívek pro literaturu, unudíme se. V časopise musí být za dvacet let vidět doba jeho vzniku,“ uvažuje Borzič.

Zpracoval Médiář podle výročních zpráv Ministerstva kultury

Zdroj: výroční zprávy Ministerstva kultury ČR

Snad nejširší literární záběr má ale čistě webová iLiteratura. Ročně na portálu vyjde přes 800 textů, které píše okruh téměř 150 autorů. „Redakce má desítku redaktorů, nikdo ale není zaměstnanec se stálým platem. Přednostně platíme honoráře, redaktoři přijdou zkrátka,“ popisuje současnost redakce její šéfka Jovanka Šotolová. Redakce podle ní už skoro deset let uvažuje o možném zpoplatnění webu, ona sama ale nevěří, že je v Česku dost lidí ochotných platit za texty online. Platební brána je navíc investice, která se špatně plánuje v systému ročních dotací. „Nemůžeme se spolehnout na to, že peníze budou stejné jako letos,“ shrnuje Šotolová, na co poukazují i zástupci zbývajících redakcí, byť většina jich považuje systém v posledních letech za stabilizovaný. Přílišná stabilita přitom může být podle Janáčka také dvousečná: redakce se nepouštějí do velkých inovací, některé běží setrvačně s vědomím, že podporu vzhledem ke své tradici stejně dostanou.

Největší proměnou ze všech prošlo v posledních letech Psí víno, literární časopis sledující současnou poezii, založený v roce 1997. Magazín před dvěma lety vycházel čtyřikrát ročně ve 300 výtiscích, které se dostaly zhruba ke 150 lidem. Tištěnou verzi proto ukončil a místo do tisku a distribuce investoval do moderního webu. „Když do reklamy na Facebooku dáme půlku toho, co do tisku, uvidí to stokrát víc lidí,“ hodnotí šéfredaktor Luboš Svoboda digitalizaci, díky které si redakce údajně může dovolit důstojně platit kurátory vybírající poezii. Ta na Psím víně vychází v podobě textů, podcastů i futuristicky vyhlížejících autorských čtení ve videích, která podle Svobody pracují s „digitální scénografií“. „Literární scéna je pozadu v přemýšlení nad publikováním,“ myslí si Svoboda. „Na jednu stranu je dobře, že fungují tradiční časopisy. Na druhé by redakce zaměřené na minoritní scény typu poezie měly přemýšlet, jak užívat technologie, aby se dostaly co nejvíc k lidem.“

Hladová scéna může sama mnohé 

„Literární časopisy nerozhodují volby, přispívají ale k formování intelektuální debaty o politickém rozměru života v Česku. Nabízí postoje, argumentace, jejichž vliv se obtížně měří okamžitým čtenářským dosahem,“ shrnuje smysl popsaných periodik Janáček. Podobně mluví i Pokorná z Revolver Revue: „Je čím dál důležitější udržovat a kultivovat prostor, který se věnuje hodnotné literatuře a vůbec umění, stejně jako myšlení a kritice. Podstatné je ovšem to slovo hodnotné.“ Vedle toho ale upozorňuje, že kvalifikovaná práce je v redakcích silně podfinancovaná. „Na honoráře většinou není, což je tristní, protože není možné oslovovat autory, kteří jsou z ‚oboru‘ a jsou na honorářích závislí, je to jejich obživa,“ popisuje situaci v Babylonu Placák.

Janáček přesto soudí, že dotace v hlavních obrysech fungují. „Máme tady stabilní, ale hodně hladový systém podpory. Neříkám to kvůli automatickému morálnímu nároku na příjmy literátů. Kdyby ale mohlo víc lidí svou činnost profesionalizovat, je naděje, že i časopisy budou lepší.“

Profesionalizaci ale nepomáhá ani skutečnost, že většina klasických médií od finanční krize výrazně ztenčila svoje kulturní rubriky, a nové weby s dostatkem čtenářů i financí, jako jsou Seznam Zprávy české internetové jedničky Seznam.cz, kulturní sekci vůbec nezavádějí. To není nelogické: díky digitalizaci světa si lidé o kultuře nemusí pouze číst, většina jí je dostupná online. A kdo číst chce, ten má zahraniční portály. Odpovědí v tu chvíli musí být svébytné projekty, které nabízí něco specifického.

V tomto ohledu je svět českých literárních periodik snad až příliš stabilní, obsluhující své zavedené čtenářstvo, které se příliš nemění. Změně nenapovídá ani fakt, že „dostupnost časopisů je v poslední době téměř nulová (pokud si je nechceme rovnou předplatit),“ jak poukázala ve svém kritickém textu pro Host Božena Správcová. A s digitálními archivy, připomíná, to mnohde není o moc lepší. V článku ale Správcová reagovala hlavně na události z roku 2017, kdy se dotační komise rozhodla nerozdat všechny jí udělené peníze a přes dva miliony korun poslala zpátky na ministerstvo.

To je poměrně absurdní v situaci, kdy o penězích rozhodují lidé z jádra „hladové“ literární scény. Pochybnosti v otázkách péče o vlastní obor vzbuzují i popsané případy projektových posudků, které místo tříbení debaty o současných literárních hodnotách probouzí pro svou nahodilost ideologické rozbroje. 

Stát a jeho dotace při hledání smyslu a hodnot scéně pomoci nemůžou.