České televize sdružené v Asociaci televizních organizací (ATO) by chtěly v rámci tzv. labellingu - klasifikace pořadů z hlediska vhodnosti jejich vysílání pro děti a mládež - uvést na český trh holandský systém Kijkwijzer. „Česká televize je připravena podílet se na nákladech k uvedení systému Kijkwijzer v rámci ATO až z poloviny,“ uvedl na semináři, který dnes v galerii pražské kavárny Louvre uspořádala k této problematice ATO, programový ředitel ČT Milan Fridrich a dodal, že by byl rád, kdyby k realizaci došlo už v průběhu letošního léta, aby od podzimu systém mohl začít fungovat.
Podobně uvažují největší komerční televize Nova a Prima. Z vystoupení programového ředitele Primy Romana Mrázka a šéfa právního oddělení Novy Štěpána Peichla vyplynulo, že stanice nehodlají vymýšlet vlastní systém označování pořadů a pokud to bude legislativa vyžadovat, využijí systém fungující už jinde. „Holandský systém Kijkwijzer považujeme za použitelný. Myslíme si, že by se v budoucnu mělo jít cestou větší liberalizace televizního prostředí nežli opačnou cestou regulace internetu,“ řekl Médiáři Peichl.
Veřejnoprávní Česká televize začala systém podobný Kijkwijzeru na své obrazovce zavádět od podzimu 2013 u dětského kanálu Déčko, v září 2014 jej pak rozšířila na ČT1, ČT2 a ČT Art. Postihuje hlavně televizní filmy a seriály, dosud tak označila přes 230 děl. Používá přitom zatím jen věkového rozlišení - nejčastěji 15+ (program vhodný pro diváky starší 15 let), také 8+ a 4+ (to hlavně na dětském programu). Označování pořadů loni začala zkoušet i komerční Prima, zatím bez pravidelných výstupů na obrazovce.
Systém českým televizím před sedmi lety doporučili i místní médiologové z Univerzity Karlovy. Poslanci se poté opakovaně chystali zanést labelling do novel mediálních zákonů, ale zatím z těchto snah vždy sešlo. Aktuálně je na stole návrh ministerstva kultury v rámci připravované širší novelizace stěžejních mediálních zákonů.
Labelling má pomoci rodičům v orientaci, od jakého věku je pořad vhodný pro jejich děti a zda obsahuje závadné scény. Provozovatelé televizí si od něj zároveň slibují, že když označováním pořadů převezmou část odpovědnosti za to, co divákům předkládají, dočkají se na oplátku od regulátoční rady pro vysílání mírnější zacházení ve sporných situacích, jinými slovy nebudou dostávat tolik sankcí (včetně pokut) za závadné jevy v pořadech, jako jsou sprostá slova či násilné scény. Televizní manažeři přitom opakovaně poukazují na to, že internetové prostředí narozdíl od televizního není téměř regulováno.
Regulace státu vs. samoregulace televizí
Televize v Česku by se tedy rády vydaly cestou samoregulace, nicméně v následujících týdnech a měsících je čeká střet s ministerstvem kultury, které koncem minulého týdne zaslalo dotčeným subjektům neveřejný návrh nového zákona. V něm podle dostupných informací dál počítá s nezanedbatelnou rolí regulátora.
„Velmi vážně jsme o převzetí Kijkwijzeru uvažovali, ale v danou chvíli nebyl tento model shledán jako vhodná cesta,“ uvedl Artuš Rejent z odboru médií a audiovize ministerstva kultury, který byl jediným zástupcem státní správy na dnešním semináři, ačkoliv byla avizována účast Kateřiny Kalistové, první náměstkyně ministra kultury. Blíž o vládním návrhu zákona mluvit nechtěl, s odkazem na to, že aktuální verze předlohy je neveřejná a teprve čeká na debatu s vysílateli.
V diskusi nicméně o návrhu promluvila vedoucí úseku mediálního práva v České televize Markéta Havlová. „Návrh zákona podporuje regulaci, která není na místě, protože v silách rady pro vysílání není, aby podávala informace veřejnosti a objektivně monitorovala situaci na trhu,“ prohlásila.
„Přístup, který se snažíme představit, je přístup samoregulace. Ten, kdo pravidla nemá, přestává být pro spotřebitele relevantní, a my v České televizi máme pocit, že si pravidla dokážeme nastavit sami,“ předeslal dnes v úvodním slově generální ředitel ČT Petr Dvořák. „Z mého pohledu regulace zákona vychází z postulátu, že lidé, kteří zákony tvoří, se snaží regulovat média, která znají, a nechtějí se pouštět do médií, která neznají jako je internet. Problém je, že tato média vykrývají už větší část nežli klasická média,“ řekl taky.
Podobný názor sdílí i generální ředitel televize Prima Marek Singer, který uvedl tři hlavní body, na které je třeba brát zřetel: „Pokud máte děti ve věku 7 až 15 let, televize už pro ně není hlavní obrazovkou - návrh regulace tak řeší jen třetinu problému. Zároveň samotná televize se stává online médiem. A v neposlední řadě - ve většině zemí se šlo cestou samoregulace, tak proč nacházet za každou cenu českou cestu?“
Český trh se inspiruje v Nizozemí
Wim Bekkers z Nizozemského institutu pro klasifikaci audiovizuálních médií (NICAM) na semináři fungování systému klasifikace pořadů Kijkwijzer (do češtiny volně přeloženo jako Prohlížecí průvodce) detailně popsal. Cílem systému je chránit mladé diváky před potencionálním škodlivým vlivem obsahu médií. Systém přináší doporučení o vhodnosti pořadů podle věku dětí a pořady jsou zároveň označovány pomocí názorných piktogramů, které avizují druh potenciálních škodlivých vlivů – násilí, děsivé scény vyvolávající strach, sex, vulgarismy, diskriminaci, alkohol a drogy.
Pořady se označují piktogramy na základě podrobných dotazníků, co možná nejobjektivizovanějších, jež mají detailně postihnout obsah díla. Dotazníky vyplňují kodéři zaměstnaní přímo provozovateli televizí, institut pro klasifikaci jako samoregulátor je školí a dohlíží na ně.
V praxi to pak vypadá tak, že divák na začátku pořadu vidí v pravém horním rohu obrazovky konkrétní piktogram – třeba patnáctka a plus v kolečku znamená, že pořad je vhodný pro diváky od 15 let výš. Piktogramy se objevují nejen na obrazovce, ale i v televizních programech v tisku a na webu nebo v online databázi jednotlivých pořadů.
Klasifikace se navíc kromě televizních pořadů používá u filmů v kinodistribuci i u snímků distribuovaných na DVD. Nizozemský Kijkwijzer už by adaptován také v Turecku, na Islandu, začínají s ním ve Slovinsku a je využíván i v rámci systému Pan-European Game Information (PEGI) za účelem označování vhodnosti počítačových her.
Systém byl vytvořen na základě vědeckého výzkumu působení vlivů na děti i podle názorů rodičů na danou problematiku. Právní základy systému jsou zakotveny v nizozemském zákoně, dohled nad průběhem vykonává nizozemský úřad pro média. NICAM mu poskytuje všechny informace, například výsledky kontrol, stížnosti od diváků a předkládá výroční zprávu. „Vláda deleguje odpovědnost na média. Informace, informovanost je považována za způsob ochrany,“ zdůraznil princip systému pro lepší orientaci diváků Bekkers.
Slovensku se zkušenost s regulací neosvědčila
František Borovský, čerstvý programový ředitel televize Barrandov, který předtím pracoval v hlavních slovenských televizích včetně Joj a Markízy, přiblížil zkušenosti ze Slovenska, kde je labelling regulován. Televize na Slovensku využívají zmíněný Kijkwijzer, nad jehož dodržováním dohlíží slovenská rada pro vysílání.
„Dostávali jsme od vysílací rady pokuty za to, že nám chyběly piktogramy v některém z obsahů, třeba v programu, kde by měly být,“ řekl Borovský. Podle jeho názoru se televizní manažeři v České republice vždy dokázali domluvit a zavedení regulace a systému piktogramů mu nepřipadá šťastné. Borovský také kritizoval, že slovenská rada pro vysílání nedisponovala žádným výzkumem, který by ukázal, zda je zavedení a využívání piktogramů společensky přínosné.