Pietro Filipi. Kara. Glami. Lookio. Čtvero tuzemských outletů. Čtvero malých českých značek. Best practices z Instagramu. Přijďte 20. listopadu na Módu v Česku do Aureole.

Televize kritizují návrh zákona o ztlumení reklamy jako neproveditelný

Asociace televizních organizacích (ATO) – sdružující hlavně Českou televizi, Novu a Primu – roztrhala na kusy krátkou novelu vysílacího zákona, kterou chtějí poslanci nařídit ztlumování reklam. ATO kritizuje, že ji zákonodárci nepřizvali k tvorbě nového zákona, jinak by se prý od odborníků dozvěděli, že to, co navrhují, je stěží uskutečnitelný nesmysl.

“Problém vyrovnání subjektivního vnímání zvukové úrovně není řešitelný pouhým ‘otočením knoflíku doleva’ při nasazování pořadů a reklamy do vysílání. Cesta, kterou se vydává návrh zákona, by bohužel znamenala nutnost zásahu do zvukové složky pořadů a navazujících reklamních spotů v podobě práce zvukového mistra,” argumentuje ATO.

STĚŽEJNÍ ČÁST NOVELY ZÁKONA O VYSÍLÁNÍ

Povinnosti při zařazování reklam, teleshoppingu a označení sponzora do vysílání

“Provozovatel televizního vysílání je povinen zajistit, aby reklamy, teleshopping a označení sponzora nebyly vysílány takovým způsobem, že zvuková intenzita jejich vysílání je vyšší než zvuková intenzita pořadů a dalších částí vysílání vysílaných v době předcházející vysílání reklamy, teleshoppingu nebo označení sponzora, a také v době následující po jejich odvysílání. Takový způsob vysílání se použije i při vysílání zvukově-obrazových prostředků oddělujících reklamu a teleshopping od ostatních částí vysílání (…). Podrobnosti stanoví Rada vyhláškou.”

Téma hlasitosti reklam dostal začátkem loňského roku do oběhu Petr Skokan, poslanec Věcí veřejných a místopředseda volebního výboru (tento orgán má v parlamentu v gesci mimo mediální problematiku), a to jako vedlejší téma semináře o konci reklamy na ČT.

Věci veřejné loni v listopadu pak prohlásily, že v jejich vnitrostranickém referendu záměr podpořilo 96 % hlasujících.

Pod novelou jsou nyní kromě Skokana podepsaná místopředsedkyně Věcí veřejných Kateřina Klasnová a 12 dalších zákonodárců, včetně předsedy volebního výboru Václava Mencla (ODS) a místopředsedů orgánu Ivany Levé (KSČM) a Vítězslava Jandáka (ČSSD).

POSLANCI PODEPSANÍ POD NOVELU ZÁKONA O VYSÍLÁNÍ

Václav Mencl, Kateřina Klasnová, Petr Skokan, Vítězslav Jandák, Václav Kubata, Ivana Levá, Ladislav Skopal, Hana Orgoníková, Jan Bauer, Jaroslava Wenigerová, Lenka Kohoutová, Jana Fischerová, Zbyněk Stanjura, Jitka Chalánková

Televizní odborníci záměr odmítají. “Provozovatelé vysílání takovýmto způsobem do pořadů ani do reklamních spotů zasahovat nesmějí, protože se jedná o díla chráněná autorským zákonem. Ve velkém množství případů však takovéto změny vůbec nejsou technicky proveditelné,” tvrdí.

Jednu z možných cest, jak problém odlišné hlasitosti reklam řešit, navrhuje Česká televize. Začala testovat zvukový procesor a vůbec postup, který doporučila Evropská vysílací unie, sdružující veřejnoprávní vysílatele v Evropě. Takové řešení můžou podle ČT použít i ostatní stanice.

Stanovisko Technické komise ATO k návrhu novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání (sněmovní tisk 592/0 doručené poslancům 3. února 2012 v 13:07)

Asociace televizních organizací (ATO), která sdružuje hlavní provozovatele televizního vysílání v ČR, se na úrovni Technické komise zabývala návrhem novely zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, upravující zvukovou intenzitu televizní reklamy, teleshoppingu a označení sponzora (také však zvukově-obrazových prostředků oddělujících reklamu a teleshopping od ostatních částí vysílání) ve vztahu k ostatním částem vysílání.

Členové ATO motivaci zákonodárců chápou a snahu o zvýšení diváckého komfortu při sledování televizního vysílání sdílejí. V rámci ATO již delší dobu probíhají přípravné práce na řešení otázky hlasitosti jednotlivých částí vysílání v podobě samoregulace. Představa, že by provozovatelé vysílání usilovali o zvýšenou hlasitost reklamy na úkor diváckého komfortu, je pouhým mýtem, jehož nesmyslnost je každému, kdo kdy nahlédl televiznímu vysílání „do kuchyně“, zřejmá.

O to víc členy ATO mrzí, že nebyli přizváni k přípravám novely, nemohli zpracovatelům sdělit své stanovisko a nemohli se s nimi podělit o své znalosti a zkušenosti. Kromě neúčasti provozovatelů vysílání se na návrhu novely negativně podepsala rovněž skutečnost, že se na jeho přípravě nepodílel ani žádný státní orgán disponující aparátem kvalifikovaným k posouzení technických aspektů dané problematiky, přestože je znalost technických aspektů věci v této souvislosti nejdůležitější.

Provozovatelé vysílání sdružení v ATO se tedy pokusí informovat zákonodárce a veřejnost o podstatě této problematiky a jejím možném právně kvalitním a proveditelném řešení alespoň touto formou.

Pořady a reklamní spoty jsou vysílány ze samostatných nosičů (např. kazet). Nosiče s akvizičními pořady dodávají provozovatelům vysílání distributoři, nosiče s reklamou pak mediální či reklamní agentury. Pořady i reklamní spoty představují samostatná autorská díla. Provozovatelé vysílání nejsou oprávněni do jejich zvukové složky zasahovat, protože jsou chráněna autorským zákonem.

Pro zařazování jakýchkoli pořadů a tedy i reklamy platí Technické podmínky pro zařazování pořadů do vysílání, které ve všech televizních stanicích stanovují kromě jiného i úroveň zvukového signálu. Hlasitost a úroveň zvukové složky jsou však zcela odlišné pojmy, rozdíl je následně rozebrán v textu. Režiséři pořadů a reklamních spotů mívají o vyznění zvukové složky svých děl odlišné představy. V případě reklamy mají režiséři k dispozici jen omezený časový prostor; zvuk je proto v reklamách často míchán tak, aby byl vnímán jako výrazný a hutný, technicky řečeno komprimovaný (obdobně jako např. u válečných scén ve filmech). Pro subjektivní vnímání hlasitosti reklamy může být důležité i to, jestli reklama navazuje na scénu v pořadu, která vyznívá jako hlasitá (např. zmiňované válečné scény) nebo jako tichá (např. některé scény ze slavného Bergmanova filmu Mlčení). Pro komplexní pochopení je třeba zdůraznit, že proces zhutnění neboli zkomprimování zvukové složky je proces nereverzibilní, a tedy není možné provádět opačný proces, aniž bychom pozměnili původní záměr autora.

Pro dokreslení připojujeme grafické znázornění toho, jak obvykle vypadá průběh zvukové modulace v případě pořadů a jak v případě reklamy.

[caption id="attachment_26384" align="alignnone" width="480" caption=" "]K hlasitosti reklam[/caption]

Problém vyrovnání subjektivního vnímání zvukové úrovně není řešitelný pouhým „otočením knoflíku doleva“ při nasazování pořadů a reklamy do vysílání. Cesta, kterou se vydává návrh zákona, by bohužel znamenala nutnost zásahu do zvukové složky pořadů a navazujících reklamních spotů v podobě práce zvukového mistra (jedná se o změnu poměru úrovní jednotlivých zaznamenaných zvuků jak v pořadu, tak v reklamě). Jak již uvádíme výše, provozovatelé vysílání takovýmto způsobem do pořadů ani do reklamních spotů zasahovat nesmějí, protože se jedná o díla chráněná autorským zákonem. Ve velkém množství případů však takovéto změny vůbec nejsou technicky proveditelné.

Pomineme-li autorskoprávní rovinu věci a omezenou proveditelnost, je hlavním problémem návrhu novely skutečnost, že z něj není zřejmé, jaká by měla být metodika měření výsledků požadovaných zásahů do zvukové složky pořadů a reklamních spotů. Návrh prováděcího předpisu zatím vůbec neexistuje, ačkoli jím mají být řešeny všechny důležité otázky. Nelze tudíž vůbec odhadnout, kam by regulace způsobem, který vyplývá z navrhované novely, vlastně vedla. Středobodem navrhované novely je pak pojem „zvuková intenzita“, který spadá do odlišné oblasti prostorové akustiky a nemá s danou problematikou žádnou souvislost.