Twitter stále nepatří mezi nejpoužívanější sociální sítě v ČR, spíše stále „živoří“ na pokraji zájmu českých uživatelů. U většiny marketérů je také dále pod rozlišovací schopnost, zvláště když je srovnáván s Facebookem, kde je jako hlavní měřítko pro posuzování používán reach či celkový počet uživatelů. A samozřejmě mu chybí populární osobnosti, které by mu pomohly růst.
Ostatně lokální srovnání s největší sociální sítí světa Facebookem a dalšími médií lze zřetelně vidět na jednoduché infografice - data pro ni jsme čerpali z Ataxo Social Insideru a souhrné studie Česko na sociálních sítích). Zatímco se Facebooku v loňském roce podařilo přehoupnout přes hranici 3 milionů účtu, Twitteru se stále nedaří dostat ani přes 100 tisíc českých uživatelů, navíc se přes něj valí další gigant a sice Google se svým „Pluskem“. Jako zdroj aktuálních zpráv však pro mě neexistuje nic lepšího než právě Twitter.
U novinářů oblíbenější než Facebook
Celosvětově dosáhl Twitter na sklonku loňského roku 300 milionů účtů, z nichž aktivně Twitter využívá takřka polovina. Mezi uživateli najdeme nejmocnějšího muže světa (@barackobama a jeho PR team), nejbohatšího muže světa (@BillGates), populární zpěvačku (@ladygaga), ale také „old-school“ mediální domy a média, jako britské The Times (@TheTimes) či stále nejčtěnější papírové noviny světa The Times of India (@timesofindia). Samozřejmostí jsou dnes už účty velkých televizních stanic jako je naše Česká televize (@czechtv) se svými pořady (@HydeParkCT24 či @otazkyVM) a známým moderátorem (@vaclavmoravec). V porovnání se západním světem je to ovšem stále žalostně málo.
Twitter si získal daleko přívětivější přijetí u novinářské obce než před časem Facebook, s kterým je nutno pracovat jinak a často náročněji, a který velké mediální domy nejdříve braly spíše jako konkurenci než jako další zdroj potenciální návštěvnosti a prostředek komunikace se svými konzumenty. Oblibu Twitteru potvrzuje i seznam všech účtů, které můžete pod hlavičkou již zmíněných britských Timesů najít (více než 100 aktivních účtů!). Kanály jsou rozděleny dle jednotlivých témat, kategorií a dále zde naleznete osobní účty dvorních sloupkařů, novinářů či editorů.
Příklon k Twitteru potvrzuje i další zajímavá studie. Podle výzkumu katedry žurnalistiky a audiovizuální komunikace madridské univerzity Karla III. preferují španělští novináři znatelně Twitter nad ostatními sociálními sitěmi. Celkové výsledky jsou o to zajimavější, že výzkum byl prováděn na vzorku novinářů, jejichž věkový medián dosáhl věku 38 let a průměrná doba novinářské praxe 15 let:
- 95 % novinářů využívá Twitter pro publikaci a šíření obsahu i svých myšlenek
- 86 % novinářů pomáhá Twitter identifikovat nálady / trendy / tendence ve společnosti
- 82 % novinářů vyhledává informace prostřednictvím Twitteru
- 82 % novinářů využívá Twitter pro „viralizaci“ informací / obsahu daného média, pro nějž pracují
Není pak asi překvapením, že stíny novinářů – tedy PR pracovníci – využívají Twitter o to větší měrou. Nudné tiskové zprávy díky Twitteru zažívají jistou renesanci. Twitter je v tomto ohledu o dost lepší distribuční kanál než jiná média. Navíc podle výzkumu mezinárodní organizace PR Newswire [viz infografika] dokáže přinášet větší návštěvnost, nežli je tomu u obřího Facebooku.
Monitoring v reálném čase i revoluční síla
Díky své jednoduchosti (úderných 140 znaků) a lepší možnosti selektovat je dnes Twitter považován za synonymum pro monitoring aktuálního dění a jako první zdroj zpráv. To mimo jiné potvrzuje také fakt, že mezi 30 nejsledovanějších účtu na světě patří účet CNN, určený pouze pro aktuální zpravodajství (@cnnbrk). Rychlost, s jakou Twitter dokáže informovat, je jedna z jeho největších předností, ale zároveň také i kvůli hoaxům Achillova pata služby, o jejíž miliardové valuaci se vedou stále vášnivější debaty.
O něco menší diskuse či pochyby vládnou nad komunikační a virální silou Twitteru. Mezi hlavní celosvětové události loňského roku patřilo tzv. arabské jaro, kde Twitter - společně s Facebookem - sehrál roli hlavního komunikačního motoru, jehož prostřednictvím se organizovaly demonstrace v egyptské Káhiře či tuniském Sousse, a to i v momentě, kdy se staré režimy pokoušely „vypnout internet“. Ostatně mezi přízviska jako „Jasmínová revoluce“, „Revoluce 25. ledna“ se často také objevuje sousloví „Twitter revoluce“.
Dnešní doba si žádá v oblasti zpravodajství nejen samozřejmou přesnost, relevanci, ale také rychlost a byť tomu tak v naší kotlině stále nevypadá, do budoucna si (nejen) čeští novinaři bez sociálních sítí prostě neškrtnou. Týká se to samozřejmě a zvláště nastupující generace, ale také generací, které přicházejí sociálním sítím stále víc na chuť.
Pokud si stále myslíte, že „breaking news“ dokáži přinést pouze zpravodajské organizace – ať už se budeme bavit o agenturách typu AP, Reuters či ČTK, nebo o médiích jako je CNN, Al Jazeera či televize Nova -, bohužel se mýlíte a žijete v minulém století. Nositelem i šiřitelem zpráv se čím dál tím častěji stávají lidé, které znáte osobně, nebo je sledujete prostřednictvím sociálních sítí. Zahraniční agentury i média to pochopila. Používají sociální média nejen jako část svých zdrojů, ale také jako distribuční kanál. Většina klade stejný důraz na aktuálnost (rychlost), jakožto i na kvalitu (analytické zpravodajství). U nás jsme stále, zdá se, na začátku tohoto přerodu. Přitom média u nás pláčou jak jim například náklad či sledovanost a s tím spojené inzertní výdaje klesají.
Nepochopte mě špatně: ano, jsem si vědom současné mediální konzumace průměrného obyvatele České republiky i různých skupin. Neočekávám, že se zítra změní chování CME. Jsem si vědom, že naše mediální domy zde mají obrovskou sílu a znatelně jasně daný zásah. Zpravodajství čerpáme souběžně i tam, ovšem jejich „monopol na zprávy“ je písní minulého století.
Na rychlosti a zdroji záleží stejně jako na přesnosti a pravdivosti dané zprávy i u nás. Dřív si média hrála na exkluzivitu a ráda dávala na odiv to, že to byla právě jejich redakce, jejich investigativní novinář, kdo jako první přinesl danou zprávu. To však platilo v dobách tištěných novin, či za existence jen několika televizních stanic. Samozřejmě to bylo možné považovat jako určitou přidanou hodnotu a prestiž daného média. Pokud však dnes narazím u nějakého článku např. u iDNES.cz na popisek „víme první“, nutí mě tyto slova k širokému úsměvu.
Pravidla hry se prostě i u nás změnila. S příchodem mobilního internetu o to razantněji. Můžeme jistě polemizovat o tom, jaké zprávy je důležité vědět co nejdříve (zda-li je to smrt Michala Jakcsona či boje v Sýrii). Podstatnější ale je je, že dnešní komunikační schéma se pro čím dál víc lidí mění a děje se častěji v rámci peer-to-peer či many-to-many. Zprávy se už nevyhledávají, ale své příjemce si nacházejí samy. A to v reálném čase.