Twitteru nevládnou celebrity, ale masy užvaněných žabařů

Rytíře z Twitteru namaloval DALL.E

Nepřekvapuje mě, když se někdo známý chová na Twitteru jako hulvát. Buď se pod tíhou ega nedokáže ovládat, nebo doufá, že mu i nevkusné výlevy přinesou pozornost. Nefandím, ale aspoň tuším logiku. Složitěji hledám motivaci u lidí, kteří pravidelně přihodí svou špetku hejtu či podpory, spíš hejtu, i když na ně samotné nikdo nikdy nereaguje. Co pohání osamělé poutníky, kteří přes nezájem ostatních stejně patří mezi nejaktivnější přispěvatele? Pověstný dopamin z lajků očividně není potřeba. Vždyť chlapíků – ano, zejména chlapíků –, co tweetují výhradně podivné odpovědi na cizí tweety, existuje tolik, že se z nich už dávno stal literární typ.

Nejprve čísla. Twitter se stejně jako všechny sociální sítě opírá o aktivní menšinu. Čtvrtina nejpilnějších přispěvatelů stojí za 97 % tweetů, ukázal na americkém vzorku loňský výzkum Pew Research Center. Původní tweety mají 14 % podíl, zbývajících 49 % dělají retweety a 33 % odpovědi. To asi není kdovíjak překvapivé. Zajímavější je, že ač do nejaktivnější skupiny patří i masově oblíbené účty, průměrně dostávají nejupovídanější uživatelé na svých 65 tweetů měsíčně pouze 37 lajků a jeden retweet. Téměř polovinu tweetů tak nikdo neocení.

Výzkum ale taky naznačuje, že pro část agilních pisatelů bude nejspíš důležitější samotná možnost vyjádřit se. Sdílení svých názorů jako důvod pro užívání Twitteru uvádí na 77 % členů aktivní menšiny, u pasivnější většiny o to stojí pouze 29 % z nich. Snad jich je tak málo i proto, že pasivnější nemají Twitter za právě milé místo. Kulturu tamní debaty považuje za problém na 42 % pasivních přihlížejících. To aktivnější jsou ošlehanější: tón diskusí znepokojuje pouze 27 % z nich.

Na Twitteru tedy existuje podstatný podíl lidí, kteří tweetují od rána večera své názory bez ohledu na to, jestli na někdo reaguje. Na tom není pochopitelně nic špatně, od toho tahle internetová obdoba toluenu vznikla. Taky ale vzniklo memetické označení právě pro lidi, kteří neustále odpovídají na cizí tweety, počínají si přitom přinejlepším nešikovně (asi proto na ně nikdo zpátky nereaguje). V angličtině se jim říká reply guys a jejich chování bývá popisované s důrazem na gender. Muži vysvětlují ženám věci.

„Reply guy je označení pro muže, který často komentuje tweety otravným, blahosklonným, přezíravým nebo jinak nevyžádaným způsobem – zejména příspěvky od ženy,“ stojí v příslušném slovníkovém heslu. Různé typy podobných osobností zdokumentovala svého času anonymní přírodovědkyně se svým kolegou. Hlavně @shrewshrew měla s reagujícími chlapíky mnoho zkušeností. Chápejme, přírodní vědy patří mezi „mužské obory“, muž proto poradí. Všetečné chlapíky dělí do tří skupin: část to myslí dobře, i když jim to moc nejde, část upozorňuje na „skutečné problémy“ a část to nemyslí dobře. Fenomén reply guys je přitom tak rozšířený, že i média pro muže radí, jak se nestát jedním z nich.

#WomeninSTEM get a lot of “Reply Guys” who repeat the same unhelpful comments.@shrewshrew and I (a woman & a man in science) have attempted to catalog those replies, to save us all the trouble of writing new responses every time.

presenting THE NINE TYPES OF REPLY GUYS

(1/n) pic.twitter.com/0ewNRJloLu

— scott barolo, phd (@sbarolo) September 3, 2018

Genderový výklad ale není jediný. Existují i teorie, podle nichž jsou ti, co neustále na něco reagují, vůbec nejvlivnějšími aktéry na celém Twitteru. Pokud na ně tedy pohlížíme v jejich součtu. „Nejdůležitější spory neprobíhají mezi celebritami, ale mezi anonymními masami, které se střetávají pod prapory celebrit,“ píše ve svém už klasickém článku o „internetu beefů“ blogger Venkatesh Rao.

Na Twitteru, nejpolitičtější ze všech sítí, podle něho existují dvě skupiny účtů: „rytíři“ a „žabaři“. Rytíři mají vliv a ostatní uživatelé je rozpoznávají, žabaři naopak platí za „nedobrovolně anonymní, zaměnitelné, rozzlobené postavy, které se zoufale snaží být vnímané jako významné“. To se jim sice zpravidla nedaří, ve svém součtu ale právě oni hýbou debatou. Až posléze si jimi vytyčená témata přivlastňuje šikovný rytíř, který si zároveň drží odstup a k otravným či vyloženě zlým projevům žabařů se přímo nehlásí.

Bitky na Twitteru jen tak neutichnou. Vlastně si nedokážu představit, co by se muselo stát, a snad právě v absenci pozitivního výhledu můžeme hledat důvod, proč tolik lidí nervózně okopává cizí kotníky. Nejde přitom o žádnou extra promyšlenou hru. Dokazuje to čerstvá studie od samotného Twitteru, který se v roce 2020 začal automaticky ptát naštvaných uživatelů, jestli chtějí urážlivou odpověď skutečně nahrát. Na 69 % z těch, u nichž Twitter rozpoznal zlá slůvka, trvalo na původním znění, ostatní však ne. Úplně tweet smazalo 9 % vyzvaných, zbývajících 22 % ho upravilo do méně útočného nebo zcela neutrálního znění (1 % naopak ještě přitvrdilo).

Nad reakcemi očividně lidé příliš nepřemýšlí a patrně si za nimi často ani moc nestojí, když si odeslání šrapnelu rozmyslí tolik z nich pouze na základě toho, že jim na rameno zaklepe přitroublý robot. Akorát ten zatím umí pouze anglicky a portugalsky, krávu nezná.

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Prospero, podcast České spořitelny o budoucnosti Česka, který je součástí projektu Index prosperity