Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

U knihovny s Petrem Bílkem: de Unamuno, Jehošua, Alena Meas

Šéfredaktor Literárních novin vybírá z nově vydaných titulů

Miguel de Unamuno: Ábel Sánchez
(Plus 2012/ překlad Jana Zuluetová ­Cahová)

Variace na biblický příběh Kainovy bratrovraždy vychází česky už potřetí, klasik španělské literatury ji vydal poprvé před pětadevadesáti lety. Proč pohlédl bůh laskavě na oběť Ábelovu a Kainovu nepřijal, proč má malíř Sánchez v životě ve všem štěstí a jeho přítel lékař Monegro lidi odpuzuje? Rodí se závist bez důvodu? Je nenávist hnacím motorem života? Unamuno vychází ve své filozofii z toho, že na tyto otázky neexistují odpovědi. Není smíru mezi rozumem a vírou, věda a náboženství se nesejdou, věčný je tragický pocit života. Ještěže máme ironii: „Proti komu je namířena ta chvalořeč?“ ptával se jeden z hrdinů knihy. Úžasný postřeh!

Avraham B. Jehošua: Molcho
(Pistorius a Olšanská 2012/ překlad Magdalena Křížová)

Jak vypadal před čtvrtstoletím v Izraeli všední život, bude první a možná nejzávažnější poznatek, který si z tohoto románu čtenář odnese. Pro literární profesionály je text zajímavý jako pokus vyprávět příběh, aniž by se děj pohnul z místa. Milimetrové posuny v detailech by byly morbidní, i kdyby o smrti a umírání nebyl celý román. Molcho je účetní na ministerstvu vnitra a několik let života se věnoval péči o manželku kráčející vstříc konci s rakovinou v těle. Zakládá si na tom, že se obětoval. Fascinují ho léky a přístroje spojené s umíráním, přitahují ho místa, kde cítí smrt. Láska k rozkladu a utrpení je bezpohlavní, Molchovi se proto nedaří najít novou ženu. Na onen svět pošle alespoň obrazně i mladou Rusku, když se mu ji trikem podaří vrátit za tehdy ještě existující železnou oponu.

Alena Meas: Piliers. Pilíře
(Literární salon 2012)

Autorka je Husákovo dítě narozené v Praze a od roku 2000 žijící v Paříži. Kromě jiných uměleckých aktivit píše poezii ve francouzštině. Českou verzi veršů pořídila za pomoci Terezy Riedlbauchové a obě jazykové podoby vycházejí v jednom svazku. České verzi bych vytkl amúzičnost a místy i nedbalost. Francouzský originál na mne působí přesvědčivě a třeba báseň Je suis un simple pecheur přímo svádí k hlasitému přednesu. Ale třeba mne fascinuje jen exotika cizího jazyka.

Legenda se vrátila. Čtěte Literární noviny.