Náš newsletter tradičně přešel na letní provoz: v červenci a srpnu chodí jednou týdně, a to v pondělí.

Učitelé kritizují Žantovského za výroky o mediální výchově

Mediální výchova je „diletantská“, soudí člen Rady ČTK. Projev neznalosti, oponují učitelé.

Petr Žantovský. Foto: Karel Choc

Petr Žantovský. Foto: Karel Choc

Pokud chcete pořádat diskuse o mediálním vzdělávání, zvěte lidi z praxe, vzkazuje Učitelská platforma mediálním radním. Profesní sdružení pedagogů tak reaguje na debatu, kterou minulý týden uspořádala Rada Českého rozhlasu. Nikdo z pozvaných panelistů se tématu mediální výchovy nevěnuje, což bylo zřejmé z úrovně debaty

Učitelé kritizují hlavně vystoupení člena Rady ČTK Petra Žantovského, který si vzal na mušku vzdělávací program o médiích od Jednoho světa na školách organizace Člověk v tísni. „Na projektu Jeden svět ve školách [se nepodílí] ani jeden vystudovaný pedagog,“ řekl Žantovský. Ten podle svých slov také přednáší na středních školách na pozvání neziskových organizací, zároveň soudí, že by se „měly odříznout všechny tyto diletantnské aktivity od škol“. 

Podle učitelů vyjádření Žantovského vychází z neinformovanosti a neznalosti. „Mnoho našich členů s organizátory Jednoho světa na školách spolupracuje při tvorbě témat či výukových materiálů. Není proto pravda, že je výuka ze strany Jednoho světa na školách diletantská,“ říká Petra Mazancová z Učitelské platformy. 

Na Žantovského slova reagoval už minulý týden i ředitel vzdělávacího programu Jednoho světa na školách Karel Strachota. „Máme sestaveno několik expertních skupin k jednotlivým tematickým okruhům. Jejich členy jsou zkušení pedagogové a odborníci na daná témata. Probíhá několikastupňové posuzování a testování materiálů přímo ve třídách a jeho výsledky jsou zohledněny při finalizaci jednotlivých lekcí,“ řekl Hlídacímu psu.

Projekt míří hlavně na učitele

Oproti obavám Žantovského z přednášek „diletantů“ na školách platí, že těžištěm projektu je web určený primárně pro učitele. Ti z něho můžou čerpat audiovizuální lekce, metodiku a další materiály pro svou vlastní výuku. Toho loni využilo na 1.500 základních a středních škol. Po tři roky také funguje Týden mediálního vzdělávání, do kterého se loni zapojilo 128 škol. V jeho průběhu Jeden svět na školách zprostředkuje škole exkurzi do partnerské redakce, seminář od organizací věnujících se mediální gramotnosti nebo debatu s jedním z novinářů spolupracujících na projektu. 

Samotní lektoři Jednoho světa jezdí v současnosti spolu s novinářem z médií veřejné služby do škol hlavně během Dnů mediální gramotnosti, které jsou určeny pro odborné školy a učiliště. Smyslem je podle tvůrců programu ukázat učitelům, jak pracovat s materiály. Učitelé pak mají dlouhodobou možnost konzultací, jak o médiích učit.  Z pilotní spolupráce se 30 školami má následně vzniknout nová metodika pro výuku mediální výchovy na učilištích. 

Výchova povinná, gramotnost nízká

Podle výzkumu Jednoho světa ve spolupráci s agenturou Median z roku 2018 mají čeští středoškoláci mediální gramotnost na nízké úrovni. Výzkumníci mezi hlavními zjištěními uvádí, že žáci mají slabé znalosti o zobrazovaném obsahu na internetu, přitom z něj čerpají většinu zpráv, že zhruba polovina z nich nerozpozná komerční sdělení od zpravodajského nebo že si žáci nejsou jisti, která média jsou veřejnoprávní.

Tomu odpovídá i zjištění staršího výzkumu, podle kterého středoškolský student absolvuje během celého studia průměrně méně než 10 hodin mediální výchovy.

Mediální výchova je od roku 2007 součástí Rámcových vzdělávacích programů, které jsou pro školy závazné. Pro základní školy a gymnázia je vedena jako samostatné průřezové téma. Odborné školy by měly rozvíjet mediální gramotnost v rámci jiných průřezových témat jako Občan v demokratické společnosti nebo třeba Informační a komunikační technologie. Výuka průřezových témat je povinná, školy si ale samy rozhodují, v jakých předmětech a ročnících se jednotlivé oblasti objeví.

Co by měli žáci z mediální výchovy zvládat

První stupeň

  • Sdělí, která média a jakým způsobem provázejí jeho den („moje každodenní mediální biografie“, média jako součást rodinného prostředí),
  • na příkladu (členů rodiny aj.) demonstruje rozdíly ve způsobech konzumace médií a v přístupech k mediálním sdělením – na konkrétních příkladech vysvětlí rozdíl,
  • rozeznává zvolené výrazové prostředky jako příznakové a roli jejich citového zabarvení pro „navádění“ uživatele k určitému výkladu obsahu sdělení,
  • rozlišuje rozdíly v expresivním a citovém zabarvení ve významově blízkých slovech užívaných ve zpravodajství (např. „přiznal“ či „připustil“ místo „řekl“),
  • na příkladech vysvětlí, jak volba záběru (např. u fotografie) směřuje diváka ke konkrétnímu výkladu sdělení,
  • rozezná rozdíly mezi „seriózním“ a „bulvárním“ zpravodajstvím a výrazové prostředky, které jsou pro ně příznačné,
  • identifikuje zábavní prvky v nezábavních mediálních produktech (např. ve vzdělávacích televizních pořadech či v učebnicích).

Druhý stupeň

  • Rozlišuje jednotlivá mediální sdělení podle toho, jestli mají charakter „faktu“, nebo „fikce“, a identifikuje základní žánry a výrazové prostředky „fikce“ v jednotlivých médiích,
  • u tištěných médií pojmenuje funkci užití grafických a dalších vizuálních prvků (písma, grafiky, fotografie),
  • rozeznává v mediálním sdělení stereotypy a na příkladech uvede jejich zjednodušující a paušalizující vztah ke skutečnosti,
  • porovnává mediální produkty a identifikuje pravidelnosti v jejich stavbě (např. ve zpravodajské relaci či na internetovém portálu),
  • zhodnotí, jakým způsobem se do podoby mediálních sdělení promítají představy o cílovém (plánovaném) příjemci,
  • na konkrétních ukázkách analyzuje produkci pro svou věkovou skupinu (časopisy pro mládež, reklamy pro mládež, televizní pořady a webové stránky pro mládež),
  • vnímá vztah médií a svobody projevu a význam tisku pro demokratické společnosti, chápe i rizikové stránky tohoto vztahu,
  • vysvětlí význam rozšíření knihtisku, přenosu sdělení rozhlasovým a později televizním signálem a význam nástupu síťových médií pro společnost,
  • rozpozná a pojmenuje oblasti vlivu médií na člověka (vnímá média jako faktor ovlivňující názory, pocity, životní styl, hodnoty, morální přesvědčení),
  • zhodnotí přednosti a rizika získávání informací z internetových zdrojů (např. z Wikipedie) a umí takto získané informace ověřovat.

Gymnázia

  • Uvede práva, která může uplatňovat vůči médiím (právo na odpověď, opravu, ochranu osobnosti), a rozumí základním principům mediální legislativy ČR a mediální politiky EU, vyjmenuje základní orgány, které ho zastupují vůči médiím, ať již podle zákona nebo jako součást samoregulace (například zná význam postavení Rady ČT nebo Rady pro reklamu),
  • analyzuje vybrané mediální kauzy a na jejich příkladu zhodnotí, čí (respektive které) zájmy média hájila (například v prezentaci vládní politiky či v předvolebních kampaních),
  • rozpozná výrazové prostředky snažící se vyvolat emoce či ovlivnit jeho postoje a chování, identifikuje základní argumentační a manipulační postupy,
  • identifikuje inscenační prvky ve zpravodajství (například animace) a autentizační prvky ve fikcích,
  • rozlišuje základní typy měření a popisu publika/uživatelů médií; zná slabé stránky těchto měření a kriticky vyhodnocuje zveřejněné výsledky těchto měření,
  • orientuje se ve vlivu médií na jednotlivé věkové skupiny (zvláště vliv na dětské uživatele) a zhodnotí význam regulace mediální komunikace,
  • rozpozná mechanismy, jimiž je ke konzumaci médií manipulován nebo jimiž sám ostatní manipuluje (kupříkladu hrozbou sociálního vyloučení),
  • přistupuje k médiím jako k svébytnému projevu kultury a uvědomuje si podíl médií na ustavování dobové kultury,
  • na konkrétních příkladech hodnotí přeměnu mediální produkce vlivem digitalizace a internetizace (občanská žurnalistika, blogosféra, online média).

Zdroj: Učitelská platforma