Pracujete jako ekonomický redaktor či redaktorka a chcete s námi budovat něco nového? Napište.

Ukradli nám, ukradli jsme. Vydavatelé si rýsují pravidla pro přebírání zpráv na webu

Oborové sdružení preferuje samoregulaci, je ale též připraveno pomoci poškozeným u soudu, nepodaří-li se spory řešit dohodou.

Samoregulační komise oborového Sdružení pro internetovou reklamu představila v úterý večer na pražské Občanské plovárně vznikající pravidla pro přebírání zpráv na internetu, tedy nezávazný soubor doporučení, jenž má zabránit vzájemnému vykrádání online obsahu mezi vydavateli.

Vedle nedávno schváleného etického kodexu SPIR [viz jeho úvodní náčrt] mají být tato pravidla návodem, jak kodex aplikovat do praxe. Samoregulační komise návrh - jak bylo sděleno - projednala s šéfredaktorkami a šéfredaktory médií, kteří tvoří „drtivou většinu“ obsahu na českém internetu. Po úterní diskusi, z níž vzešly další připomínky, se šéfům dostane ještě jednou k připomínkám, pak by si ji měl SPIR odhlasovat jako samoregulační normu.

„Aby média přežila, potřebujeme dobrý obsah a aby nám ho nikdo nekradl,“ předeslala šéfka SPIR Kateřina Hrubešová. Zdůraznila, že navržená pravidla jdou nad rámec zákona, čili pokud je někdo z provozovatelů nehodlá respektovat, má potenciálně poškozený vždy možnost bránit se ještě právní, případně soudní cestou.

„Předpokládám, že média ve SPIR se pravidly pro přebírání budou řídit. Pokud nastane spor, vydá samoregulační komise SPIR názor. Ten není závazný. Ale jsme ochotni jít jako pomocník [poškozeného] k soudu,“ uvedla Kateřina Hrubešová. Podle Vladana Rámiše, právníka Mafry, pomůže i medializace: „Nikomu nebude příjemné, že se to bude publikovat.“

Konkrétní případy a doporučení

Při přebírání obsahu si příslušná komise definovala dva způsoby - jsou jimi doslovná citace a inspirace (parafráze, převyprávění).

Příkladem autorskoprávní citace je převzetí odstavce (či jeho části). To se má dít vždy do vlastního díla. Problémy bývají s odkazy na zdroj, prověřit autorskou výhradu, rozhoduje i četnost přebírání (neexistuje univerzální pravidlo - závisí na tom, kolik obsahu vydává médium, z něhož se přebírá, i kolik to, které přebírá), kompilace z více děl či zpřeházení odstavců není vlastním dílem. Z toho komisi vznikla otázka, kolik odstavců (% původního díla) lze přebírat.

Inspirace příliš častá inspirace je neetická (a protiprávní). I u inspirace zdrojujeme. Čím víc se inspirujeme, tím konkrétnější by měl být odkaz na zdroj. Z toho plyne uvažování o tom, jak přistupovat k převyprávění exkluzivního obsahu rozhovorů.

Zdrojování by podle SPIR mělo být pravidlem. Nezdrojuje se obvykle u denních zpráv a tiskových zpráv. Zdrojovat se má médium, ne vydavatel. Nelze rozlišovat „seriózní“ a „bulvární“ obsah - každý má podle samoregulátora svou hodnotu. Nemá se používat „více zde“. Otázky, které z toho plynou pro vydavatele, jsou zda ubírá mi zdrojování čtenáře či kdy dávat hypertextový odkaz.

Aleš Miklík vzpomněl svou diskusi s Tomášem Bellou a jeho zkušenost z doby, kdy býval šéfredaktorem SME.sk a nařídil povinné uvádění hypertextových odkazů - totiž že z dlouhodobého ani krátkého hlediska to nemá žádný efekt, ani na odkazovaný, ani na odkazující web. Marek Lutonský z Mladé fronty míní, že „na internetu je slušné dát odkaz. Pokud se média nedomluví jinak, je to slušné“. Právník Mafry Rámiš například uvedl, že redakce iDnes.cz a Novinky.cz se dohodly, že na sebe nebudou odkazovat hypertextově, ale jen textově.

Komise se zabývala též přebíráním audiovizuálních materiálů.

Fotografii bez souhlasu lze užít jen při zpravodajství o události, při níž je foto „užívána“, případně formou autorskoprávní citace. Bez souhlasu nelze užít ani do infografiky. Pozor na práva zobrazených osob. Je obvyklé uvádět zdroj i autora. Bez souhlasu se nepřebírá ani materiál, který není autorskoprávně chráněn, ale je exkluzivní. Kdy uvádět autora? Řešily se například materiály - foto či video - poskytnuté policií, které nejsou kryté autorskoprávně. Obranu přebrání bez zdroje a bez domluvy lze pak stavět třeba na výhradě proti nekalé soutěži.

Pro přebírání videa či zvuku mají podle SPIR platit stejná pravidla jako u fotografií. Pozor na úložiště, varuje oborová asociace - obvykle nemají právo poskytovat obsah dál jinak než vlastním přehrávačem, nutno získat souhlas autora (pokud není pod licencí Creative Commons). Z úložišť nepřebíráme videa, která zjevně porušují autorská práva. Podle Kateřiny Hrubešové by se rozhodně nemělo stávat, že video se stáhne z YouTube, vloží do vlastního přehrávače a osadí reklamou.

Pokud možno získávat souhlas autora videa, poradil Vladan Rámiš. Právní zástupkyně CET 21, provozovatele Novy, Alexandra Wunschová podotkla, že je snaha omezovat využívání videí z YouTube třeba v televizních zprávách.

A jak na to všechno? SPIR radí:

  • nečiň jiným to, co nechceš, aby jiní činili tobě,
  • požádat o souhlas je slušnost a nic to nestojí (a zbytečně jej neudělit se může vrátit jako bumerang),
  • vzájemnost,
  • řešit problémy včas (aby se obor účinně samoreguloval, protože iniciativa vznikla i jako obrana proti subjektům, které „natvrdo vykrádají“ obsah - agregátory osazené reklamou).