Umělá inteligence už pronikla do většiny médií

I když to zatím není příliš vidět, umělá inteligence se stává pevnou součástí novinařiny.

Zdroj: Midjourney

Zdroj: Midjourney

Umělá inteligence (AI) nesebrala práci polovině novinářů, jak někteří letos slavně věštili. Naopak se skoro zdá, že největší mediální zářezy zaznamenaly tolik diskutované technologie při psaní smyšlených článků, s nimiž se spálila řada amerických redakcí. Avšak ani to není adekvátní pohled. AI skutečně mění podobu mediální a komunikační práce, ukazují data, podle kterých od loňského spuštění ChatGPT ubývá nabídek na psaní a editování na volné noze. Namísto revoluce sledujeme spíš posuny tektonických desek, které sice nemusí doprovázet kdovíjaký humbuk, týkají se ale nás všech.

Různé nástroje, typicky pro generování textu či obrázků, v nějaké podobě využívá na světě na 85 % redakcí. Ukazuje to letošní report iniciativy JournalismAI, za kterou stojí londýnská univerzita LSE. Často se jedná o rozkoukávání a pokusy. Původní strategii pro práci s umělou inteligencí zatím vypracovala třetina ze 105 oslovených redakcí z 46 zemí světa. V Česku může jít o Seznam Zprávy, které už v dubnu představily solidně zpracovaný kodex pro práci s AI, nebo Český rozhlas, který s rozpačitými výsledky experimentuje s „Digitálním spisovatelem“ nebo návratem Karla Gotta do éteru.

Nejčastější využití AI nicméně bývá nudnější a méně okázalé. Přesně rok od představení ChatGPT se generativní nástroje rozšířily do většiny kreativních profesí. „Řekl bych, že je používají už všechny agentury,“ soudí Rostislav Starý z výkonné rady Asociace public relations (APRA) když se nad umělou inteligencí v PR a reklamě nedávno debatovalo na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Diskutující se shodli, že nástroje výrazně šetří čas, mají však svá omezení. „Znám lidi, co teď tvoří obsah za tři úvazky. Všichni jsou spokojení. Do prvního průšvihu,“ naznačuje možné problémy Kateřina Hrubešová, výkonná ředitelka Asociace komunikačních agentur (AKA). „Umělá inteligence dává dobré rámce a šetří čas strávený nudnou prací. Rozhodně ale potřebuje lidskou supervizi,“ říká Hrubešová.

Nadějně-kritický pohled sdílí i odpovědní novináři a redakce. AI může vstupovat do všech procesů, ve všech ale musí zůstávat i člověk, zdůrazňují respondenti výzkumu od LSE. Dobrý přehled konkrétního využití pro novinařinu nedávno přinesl oborový portál Poynter. Nástroje AI dobře zvládají úvodní práce, kam patří organizace poznámek a výpisků, přepisy rozhovorů či překlady zahraničních textů. Dokážou usnadnit práci správcům sociálních sítí a pomůžou i s menšími kódovacími úkoly. Dobře poslouží i jako parťák při vymýšlení chytrých otázek do rozhovorů či hledání nových úhlů pohledu. Psaní samotné by se jim však svěřovat nemělo.

Generativní jazykové modely si, jak známo, rády vymýšlí. A minimálně podle mého píšou nudně a suše. Rozhodně nejsem dobrý „promptař“ a GPT by šel vybičovat k lepším výkonům, avšak v poměru čas/kvalita (a radost!) mně v tuhle chvíli připadá lidské psaní stále o dost lepší. První drafty ovšem umí umělá inteligence nepochybně posunout. Dokáže nabízet synonyma, upozorňovat na klišé, chybějící úhly pohledu či absenci vyváženosti a uměřenosti. Newsletter o médiích Trusting News ukazuje dobrou praxi na článku o klimatické změně, kterému může ChatGPT pomoci, aby bylo sdělení snáze přijímané i klimaskeptikem. Robot umí poukázat na zabarvená slova, v nichž zainteresovaný člověk možná necítí silný význam, pro druhého však mohou být docela výbušná. Tradiční zpráva by přitom štěpných výrazů měla být spíš prosta.

Na druhé straně ale stojí temnější otázky, než je šikovné nastavení laciného editora. Přes 80 % redakcí z výzkumu LSE má obavy z dopadů AI na kvalitu novinařiny i mediální byznys jako takový. Nejčastěji hovoří o strachu ze záplavy laciných, avšak důmyslných senzací, které si ukousnou ze vzácné pozornosti mediálního publika. Zavedené redakce se dušují, že něco takového dělat nehodlají. Avšak z pár dekád s internetem dobře víme, že nové technologie rodí i dravé hráče, kterým na mediálních standardech nesejde. Důležitou roli proto budou mít i strážci bran, jako jsou vyhledávače a sociální sítě, které by měly upřednostňovat kvalitní obsah. (V tom můžou skeptici tušit spíš zbožné přání.)

Pokud taková není současnost, potom budoucnost nepochybně bude hybridní. Mediální titáni už uzavírají dohody s technologickými společnostmi. Agentura Associated Press spolupracuje s OpenAI, New York Times či vydavatelství News Corp experimentují společně s Googlem. Nejedná se přitom o kdovíjak bezproblémovou lásku. Vydavatelé současně proti AI brojí –⁠ v Britániijinde –⁠, neboť v jejích datových korpusech vidí porušení svých autorských práv. Avšak ujet vlak si taky nechat nemohou. Můžeme proto očekávat podobné tanečky, jako jsme sledovali ve vztahu médií a sociálních sítí. I v něm se snoubily vzájemné pocity ohrožení i potenciálu pro spolupráci. Vztah se pro média nevyvinul úplně dobře, což vzhledem k podobné asymetrii moci hrozí i u společností zabývajících se umělou inteligencí.

A pak tady jsou samotní novináři. Konkrétní lidé. Oborový web Poynter mluví o velkém paradoxu. Umělá inteligence na jedné straně slibuje automatizaci otravných úkolů a odhalování slepých skvrn, a tak i zlepšení výsledků práce. Na druhé straně může ještě posílit informační chaos, snížit už tak slabou důvěru čtenářů i respondentů a v neposlední řadě vytvořit prostor pro snižování pracovních úvazků ve vybrakovaném oboru.

Novinařina či marketing v tomto ohledu ale nečelí ničemu výjimečnému. AI ohrožuje pracovní místa ve většině kreativních odvětví. Některá na to už zareagovala. Scenáristé z Hollywoodu si stávkou vynutili, za jakých podmínek (ne)mohou studia používat umělou inteligenci, a tedy i jak mají zohledňovat lidskou práci. V médiích jsem podobné snahy zatím příliš neznamenal. Uvidíme, zda přijdou. Měly by přitom smysl nejen z tradičního odborářského hlediska, mohly by přinést i širší debatu o standardech užívání umělé inteligence, což je nepochybně potřeba. Od teď až napořád.

Vybírám z internetu

Nová vláda Roberta Fica přeorává mediální krajinu. Nedobrý vývoj na Voxpotu popsala Eva Čeplová.

*

Smutek, nebo radost. Konec Ulož.to v původní podobě na mých radarech budí silné emoce. Do kontextu tuhle v mnoha ohledech výjimečnou službu dal Petr Urban na Živě.

*

Americká spisovatelka žijící v Berlíně Lauren Oyler navštívila Mariánské lázně, a vzešla z toho docela zábavná esej.

*

Na Vltavě budou ještě dva týdny načtené Roky od nobelistky Annie Ernaux, které nedávno vyšly v češtině další dvě knihy.

Sdílejte