Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

V čem všem se šéfredaktor poloagregátoru Digizone mýlí

K míře a způsobu přebírání zpravodajských textů na českém webu

Médiář se postaral o hlavní nedělní téma konkurence

Médiář se postaral o hlavní nedělní téma Digizone

Nejlepší web o televizi Digizone.czdnes jako hlavní téma obrázek uveřejněný včera na facebookové stránce Médiáře.

Médiář o svých článcích na Digizone

Už v sobotu ho šéfredaktor Digizone Jan Potůček okomentoval na sociální síti:

Přijde mi vtipné, když někdo někoho obviní z vykrádání obsahu a neumožní mu ani reagovat, protože mu zablokoval přístup na jeho zeď na Facebooku. Takže Ondřeji (Médiář), DigiZone nikomu nic neukradl, pokud umíš číst, zdroj je ve zprávách uveden, prolinkován a události doplněny o naše vlastní informace. Netváříme se, že když se stane něco důležitého a zajímavého, a přišla s tím jako první konkurence, že se to nestalo. Přiznáváme jí prvenství a odkazujeme na ni. Ani v jednom případě nejde o zpoplatněný obsah. Je to zcela podle regulí SPIR. Pokud Ti něco vadí, můžeš se mi kdykoli ozvat (mobil i e-mail znáš) a můžeme to probrat. Místo toho jenom útočíš na Facebooku. Přijde mi to dost nízké, ale asi mám jinou představu o regulerním řešení sporů dvou konkurenčních webů.

Samozřejmě se omlouvám, že jsem ke kritice toho, co nás dlouhodobě poškozuje, využil vlastní profil. Reaguji tedy teď také na volně přístupném webu, aby text byl kdykoli dohledatelný, bez překážek v přístupu a aby kolega Potůček materiál zvládl kdykoli přímo nalinkovat. Budu obšírnější, poněvadž zhuštěná forma příspěvku na Facebooku zjevně některým mohla znemožnit porozumět jeho podstatě.

(Ještě technická: kolegu Potůčka jsem si z Facebooku odstranil nikoli kvůli jeho sarkastickému komentáři, jak tvrdí, nýbrž kvůli obsahu jeho osobního profilu, tedy neustálým odkazům na Digizone a fotografiím papoušků.)

V sobotním příspěvku na Facebooku jsem poukázal na to, že měsíc poté, co se Digizone rozhodl zpoplatnit část svého obsahu, jsou momentálně v části webu, která je nadále zadarmo, propagovány tři příspěvky, z toho dva jsou opsané od konkurence. Mluvil jsem výslovně o „grátis“ článcích a použil jsem slovo „opsané“. Informací o zpoplatnění jsem příspěvek uvedl, aby bylo jasné, že sám vydavatel Digizone dává důraz právě na původnost a unikátnost obsahu. A že přesto pokračuje ve své dosavadní praxi agregování původních textů odjinud.

Potůček se v reakci durdí kvůli slovu „opsané“ (pokud citujete zprávu, zkrátka kus té původní opisujete) a hned v první větě místo toho sám používá „vykrádání obsahu“. Digizone prý „nikomu nic neukradl, (...) zdroj je ve zprávách uveden, prolinkován a události doplněny o naše vlastní informace“. Ponechme stranou, proč se hned argumentuje proti „vykrádání“. Argumentace se především zcela míjí s podstatou původního příspěvku na Facebooku - nebylo v něm ani slovo o tom, že není uveden zdroj či odkaz, nýbrž že opsané odjinud jsou dvě ze tří zpráv, na něž web momentálně poutal.

Jde totiž o míru.

„Můžeme se bavit o přijatelném rozsahu citace či počtu zmínění původního zdroje, ale na pouhém faktu citování jiného média není nic špatného,“ píše Potůček v nedělním článku. Skutečně, na faktu citování jiného média nic špatného není a taky tu o to nejde. Klíčové je právě hledisko míry - tedy přijatelný rozsah citace, o němž se Potůček krátce zmiňuje, a hlavně počet materiálů přebíraných z jednoho jiného zdroje, o čemž se nezmiňuje vůbec.

Nejdřív se zaměřme se na přijatelný rozsah citace, respektive přijatelný rozsah využití původní informace. „Ani iDnes.cz, ani DigiZone.cz zprávy z Médiáře nekopírují, ani neopisují. Zajímá je hlavní sdělení, tedy informace podpořená nějakou citací a k té si doplňují vlastní informace,“ tvrdí Potůček. Znovu pomiňme prostý fakt, že když citujete, prakticky část sdělení v prostředí editoru klávesovými zkratkami zkopírujete, anebo ručně opíšete, a zaměřme se na příklad daný šéfredaktorem Digizone - tedy na to, jak zprávu o konci pořadu Na vlastní oči přebraly dva zmiňované weby.

iDnes přebere základní zvěst a zavolá některému z aktérů (zde Josef Klíma), o jehož slova zprávu doplní. Férové. Digizone přebere základní zvěst a bez dalšího úsilí zajistit další původní část zrecykluje pár odstavců ze svého archivu, přičemž do textu navíc zamíchá odkazy na starší zprávy. (V tomto případě je to o to pikantnější, že první odkaz v článku Digizone opsaného v Médiáře vede na starší zprávu Digizone opsanou shodou okolností z iDnes.cz, ovšem z ní žádný „aktivní prolink“ na iDnes.cz nevede. Tím tak padá další Potůčkův argument, že „politiku prolinkovávání na původní zdroje praktikuje DigiZone.cz od svého vzniku“.)

Kvalitativní rozdíl mezi zmíněnými přístupy je z textového popisu doufám patrný - férovost tu poznáme i podle času, který každá z redakcí zprávě věnuje (připravit zmíněné zprávy mi v obou případech zabralo zhruba čtyři hodiny, opsat je bylo jistě rychlejší a levnější). Dovolil jsem si nicméně ještě graficky znázornit, v jakém rozsahu Digizone informace přebírá.

Články Médiáře na Digizone - rozsah přebírané informace

Žlutě pasáže opsané odjinud bez dalšího autorského vkladu

Pokud tedy Digizone kopíruje odjinud, sice zpravidla uvede zdroj, zpráva ale bývá zvětšiny opsaná a původních čerstvých zjištění je v nich minimum. (Pouhým koloritem je pak fakt, že kromě okopírované zprávy ve formě aktuality tutéž o pár dní později zrecykluje v týdenním přehledu - jak přímo v textu, tak odkazem na svou zprávu - a na zprávu opsanou odjinud poutá na několika místech svého webu.)

Kolegové to ukázali nejen v tomto případě, ale už dřív při opisování z jiného oborového webu Borovan.cz. Z něj loni v prosinci během osmi dní „převzali“ tři původní zprávy - o poplatcích UPC do kinematografického fondu, o nákupu balíku filmů ze zlínských ateliérů a o chystané středovlnné stanici Rádia Impuls.

Čímž se dostáváme k přijatelnému počtu přebíraných z jiného zdroje. Z Médiáře za poslední měsíc Digizone výše uvedeným způsobem převzal pět původních textů (kromě už uvedených také o konci pořadu Bez cenzury, o jednom z veřejných prohlášení ve sporu v ČT a o dvojím elektronickém měření sledovanosti). Ve zmíněných případech Borovan.cz i Médiáře šlo přitom vždy o originální zjištění, jimiž se oba weby profilují vůči ostatním.

Během jiného měsíce - letos od půlky června do půlky července - to bylo pět zpráv z produkce agentury ČTK, všechny bez „aktivního prolinku“ na zdroj:

V jiném konkrétním případu z minulosti redaktor Digizone zprávu ČTK opsal přímo z Médiáře, po upozornění e-mailem, aby doplnil link, tvrdil, že ji vzal jinde (a že takové upozornění „není fér“), to ovšem vyvrátil fakt, že jsme při publikování zprávy záměrně změnili pár slov, abychom na případné převzetí přišli. Digizone si přitom zprávy ze servisu ČTK nepředplácí, narozdíl od nás.

Digizone se sloganem v záhlaví pasuje na „nejlepší web o televizi a digitálním vysílání“ a rád se chlubí návštěvností vyšší než konkurence. Že k udržení těchto cílů systematicky využívá zdrojů nejbližší konkurence, je nevkusné. Byť to údajně není neetické, jak v minulosti rozhodla samoregulační komise Sdružení pro internetovou reklamu (SPIR), na něž se Potůček i jeho nadřízený z vydavatelství Internet Info Ján Simkanič opakovaně odvolávají. Komise letos v zimě podstatě konstatovala, že takové přebírání není problém, protože jak Borovan, tak Digizone publikují řadu jiných článků.

Z ODPOVĚDI SAMOREGULAČNÍ KOMISE SPIR ALEŠI BOROVANOVI, ÚNOR 2013

S ohledem na větší četnost převzetí (3x v krátkém časovém období) se Komise zabývala i tím, zda samotná četnost převzetí neodůvodňuje porušení Kodexu. Z hlediska četnosti převzetí však při zohlednění:

  1. charakteru článků,
  2. počtu článků na zdrojovém webu Borovan.cz
  3. počtu článků na přebírajícím webu Digizone.cz a
  4. nezávadné formy převzetí v rámci jednotlivých článků na webu digizone.cz a způsobu zpracování těchto článků,

konstatuje Komise, že podle jejího názoru nedošlo k porušení Etického kodexu přebírání obsahu SPIR ani pokud se týká četnosti převzetí informací.

Etický kodex řeší právě jako „důležité také to, jak často dochází k přebrání cizího obsahu“. Konstatuje přitom, že „tam, kde nepravidelné odkazy na cizí stránky mohou být zcela bezproblémovými citacemi, může stejná forma odkazu, pokud bude prováděna soustavně a ve značném rozsahu, být neoprávněným vytěžováním databáze. (...) Soustavné využívání cizího obsahu bez svolení jeho původce, byť i v souladu s postupy uvedenými v Kodexu, je považováno za neetické.“ Toto ustanovení má podle SPIR mířit především proti agregátorům typu Právědnes.cz, které přehled odkazů na jiné weby osazují reklamou a tím na tom vydělávají.

Digizone přináší spoustu původních informací, částečně se ale chová právě jako agregátor řady jiných zdrojů (Borovan.cz, ČTK, iDnes.cz, Mediaguru.cz, Médiář.cz, zahraniční oborové weby). Ano, spousta informací pochází ze zdrojů (tiskové konference, tiskové zprávy, zasedání mediálních rad), které osobně či zprostředkovaně sleduje většina redaktorů zabývající se médii a Aleš Borovan z Borovan.cz, Martina Vojtěchovská z Mediaguru.cz, Médiář i kolegové z Digizone si je zpracováváme každý podle toho, co se k zaměření našeho webu hodí nejvíc. Vedle toho ale každý přinášíme řadu věcí jako první, a žádný z nás nemá jako první vše, to je při tak vysokém počtu webů zaměřených na takovou niku trhu logické. Pokud tak jeden systematicky opisuje původní zvěsti přímé konkurence, přiživuje se na úkor ostatních.

Díky nedávné telefonické diskusi - nad převzetím jedné naší zprávy - s redaktorem zpravodajského serveru Novinky.cz mi je jasné, že někde dosud nezdomácněl ani prostý úzus uvést odkaz na jiný citovaný web, což považuju za naprostý základ zpravodajství na internetu. U webu, který si cení části svého obsahu natolik, že za něj začal vybírat peníze, ovšem očekávám víc - že si jeho tvůrci budou vědomi také nuancí popsaných výše.

Pracovat, tvořit s využitím toho, co přinášejí ostatní, je přirozené. Musí z toho ale vznikat nová hodnota, další informace. Představa, že cesta zpravodajských, zvláště specializovaných, webů k životaschopnosti vede do budoucna mimo jiné přes prosté opisování klíčových zvěstí konkurence, je mylná. Už jen proto, že takový přístup připravuje o čas, jenž lze místo toho věnovat práci na původních materiálech. Pokud jiné médium přinese zprávu, kterou z hlediska jejího významu nemůžeme opomenout, volíme nejférovější možnou metodu: zveřejníme pod vlastním titulkem odkaz na původní zprávu - žádné další přepisování, žádné další recyklování.

Etický kodex SPIR uvádí: „Je (...) legální, pokud se rozhodnete citovat úryvek z cizího zveřejněného článku do svého vlastního článku, není však možné využít bez souhlasu například část cizího článku bez toho, abyste k němu přidali jakoukoli vlastní tvůrčí činnost. Také pouhé přeskládání odstavců cizího článku nebo jejich doplnění vlastními krátkými vsuvkami nebude citací, ale užitím cizího díla, k němuž potřebujete souhlas původce převzatého článku.“

Protože předchozí neveřejná komunikace ani neformální diskuse s lidmi z Digizone nebo z vydavatelství Internet Info nevedly ke kýženému cíli - totiž k zamezení tomu, co zapovídá předchozí odstavec -, vyjadřuji takto veřejně přání, aby naše texty redaktoři Digizone využívali v míře, která nás nebude poškozovat. Jak s takovým přáním kolegové naloží, je samozřejmě dál na nich.