V pondělí 3. prosince nabylo účinnosti nové nařízení Evropské komise o takzvaném geoblockingu. „Žádný evropský internetový obchod by tak už neměl odmítnout objednávku spotřebiteli jen proto, že nakupuje z jiného státu unie či k platbě využívá české platební karty. Nově by ani nemělo docházet k automatickému přesměrování mezi národními verzemi e-shopů. Na druhou stranu však nemohou zákazníci očekávat doručení zboží po celé Evropě z jakéhokoli internetového obchodu. O tom, kam bude zboží zasílat, rozhoduje dál pouze obchodník,“ uvádí Jan Vetyška, výkonný ředitel tuzemské Asociace pro elektronickou komerci (APEK).
„Nařízení v žádném případě nepřináší povinnost dodávat zboží komukoli kdekoli v Evropské unii. Obchodníci musí zachovat stejná pravidla pro všechny, ale pokud doručují zboží například pouze po Česku, rozhodně nemusí odeslat balíček do Francie. Nakupující z Francie si jej ale může vyzvednout v Česku,“ doplnil.
Nařízení o geoblockingu se dotýká tří hlavních oblastí - prodeje zboží a služeb, přístupu k internetovým stránkám e-shopu a nepřípustnosti diskriminace plateb.
V rámci prodeje zboží tedy obchodník nesmí omezovat objednávku jen na základě jejího provedení z jiného státu Evropské unie. Zákazník si tedy může objednat zboží na adresu, na kterou prodávající nabízí doručení. U služeb, mimo stanovené výjimky, pak musí prodávající umožnit stejné podmínky pro všechny uživatele v rámci unie, a to jak u těch poskytovaných elektronicky (hosting), tak u těch v konkrétní lokaci, jako jsou vstupenka na koncert, do zábavního parku či na sportovní utkání.
Druhý významný bod nařízení, tedy přístup k internetovým stránkám, znamená především zákaz automatického přesměrování. „Dosud se mohlo zákazníkům stát, že je na základě jejích místa připojení k internetu e-shop automaticky přesměroval na lokální web. Tedy pokud chtěl spotřebitel z Čech nakoupit na německé verzi e-obchodu, nebylo mu to umožněno a byl rovnou odkázán na český web. To je ode dneška možné pouze s aktivním souhlasem nakupujícího,“ upřesňuje Jan Vetyška.
Zákaz diskriminace plateb v praxi znamená, že jestliže obchodník přijímá finanční prostředky skrze určitou platební metodu, nesmí ji odmítat opět na základě toho, odkud je platba provedena: „Jestliže obchodník přijímá platební karty, nemůže si vybírat, že bude akceptovat pouze ty lokální. Německý e-shop tedy musí přijmout českou platební kartu v případě, že se jedná o stejného vydavatele (Visa, Mastercard), jakého mohou uplatnit zákazníci z Německa.“