Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

„V tisku posílíme. Přidáme týdeníky i lifestylové časopisy“

„Vydavatelství chceme i nadále posilovat. A snažíme se to dělat chytře, abychom na tom co nejvíc vydělávali,“ říká v rozhovoru s Médiářem majitel a šéf mediální firmy A 11 Aleš Zavoral. S obchodníky z Mladé fronty i posilami z Empresa Media ještě letos hodlá rozšířit jak portofilo regionálních listů rozdávaných zdarma, tak edici tematických měsíčníků.

Aleš Zavoral

„Naše portfolio bude mít tři pilíře, a to lokální, odborný a nově lifestylový tisk,“ říká majitel a ředitel vydavatelství A 11 Aleš Zavoral. Foto: Daniel Hromada

PPF Media, kde jsem kdysi působil jako přidružená jednotka, se zhruba před deseti lety snažila o takzvanou hyperlokální žurnalistiku, totiž vystavět síť tištěných a internetových titulů po celém Česku, a šla na to shora. Vy než byste zakládali nové tituly naopak skupujete a síťujete pod značku Náš region ty stávající, tradiční. Proč? 

Síť týdeníků a webů Naše adresa, kterou připomínáte, to pojala giganticky a šla na to z vrchu, proto nemohla uspět. Úspěšné lokální médium je třeba stavět zespoda. Na lidech, kteří v regionu jsou, kteří dokážou sehnat informace, sepsat je, a taky na těch, kteří umějí sehnat inzerci. Je jedno, jestli články píše učitel, anebo vystudovaný novinář. Formální kvalita sdělení může být kolísavá, ale jde hlavně o obsah, který čtenářům přináší. Lidi chtějí číst lokální věci odtamtud, kde bydlí, a zásadní pro ně je servis.

Naše strategie je postupně pokrýt všechny regiony Česka. Letošní cíl byl dosíťovat celou republiku, to se bohužel vinou covidu nepodaří, chceme tedy aspoň dokrýt Česko. Zbývají nám tři kraje, respektive vybrané okresy v nich. Stává se nám přitom, že se na nás obracejí tradiční místní vydavatelé, s nimiž zamávala první vlna covidu, nebo jsou už v letech a nemají tolik energie, času, prostředků. Ne vždy je kupujeme nebo úplně přebíráme, spíš poskytneme vydavatelské zázemí, aby mohli dál dělat to, v čem byli dosud úspěšní – produkovat obsah. My jim zlevníme tisk, distribuci nebo grafické práce, přineseme jim inzerci. Týdeníky či měsíčníky, které ještě v regionech přežívají, jsou vesměs tituly postavené v 90. letech, jejich zakladatelé je stavěli v plné síle. Dnes, po třiceti letech, logicky pociťují únavu a potřebují pomoc.

Na všech úrovních mediálního byznysu byla vždy největší nouze a hlad o schopné obchodníky. Kde je v regionech berete? 

Je to paradoxní a možná by to tak nemělo být, ale nejvíc prodá místní redakce. Na ni se nejvíc obracejí mimo jiné právě zájemci o inzerci, a redakce je dokáže přesměrovat. Přirovnal bych to k řádkové inzerci. Zájemce se ozve s tím, že chce inzerovat, a pak je vlastně jedno, jestli si zadá řádkový inzerát, anebo jinou standardní formu reklamy. Na nejlokálnější úrovni tudíž ohledně obchodování tolik aktivní nejsme, nechodíme od zvonek ke zvonku, abychom drobné inzerenty sehnali. Ostatně drtivá většina lokálních inzerentů se v řadě okresů nemění. Větší zadavatele, kteří chtějí sofistikovanější servis, samozřejmě obsloužíme centrálním týmem obchodníků, profesionálněji.

Jak fungují vaše redakce?

Různí se to okres od okresu, někde zvládneme upsat týdeník, někde nejvýš měsíčník. Většinou jde o jednoho, dva lidi, kteří obsah schraňují, často s pomocí dalších dobrovolníků. Lidi tam s námi spolupracují vesměs na externí bázi a dělají to hlavně proto, že je to baví. Chodí na nejrůznější akce v regionu, mluví s lidmi, zaznamenávají dění. Mimoděk tím vznikají i obchodní kontakty, o kterých jsem mluvil. Hlavou je nakonec editor, který sedí v naší pražské centrále, ten pak finalizuje vydání do tisku, primárně samozřejmě po formální stránce. Z hlediska obsahu lokální kolegy jenom občas směřuje k tomu, co by se případně ještě hodilo, ale jinak jim nechává volnou ruku. Oni vědí, co mají psát, a protože je to baví, píšou dobře.

Se servisními materiály a se články, jak jsou upoutávky na akce nebo reportáže z nich, v tomto nastavení problém nebude, ale co když dojde na politické kauzy či nebezpečí skryté inzerce?

Takové závažnější materiály můžeme dát ke zpracování redaktorům z naší centrály v Praze, na základě spolupráce s lokálním přispěvatelem. Kauz v obcích je samozřejmě řada, na celorepublikové úrovni tak zásadní nejsou, ale lokálně, z našeho pohledu jsou klíčové. Přičemž se samozřejmě může stát, že lokální kauza nakonec vyvolá celorepublikový ohlas, protože to, co se děje na regionální úrovní, často kopíruje celostátní přístup.

Vydavatelství A 11 teď bylo viditelným aktérem nedávné kauzy s bývalou středočeskou hejtmankou za ANO Jermanovou, ohledně roušek u záchranné služby. Jak to dopadlo?

Předpokládám, že trestní oznámení policie odložila, tím to pro nás hasne. Je po volbách, zřejmě je to tedy pro všechny uzavřená záležitost.

Na regionální úrovni vám konkuruje Deník vydavatelství Vltava Labe Media, z hlediska blízkosti lidem zase všudypřítomný internet a sociální sítě. Kde jste si našli výhodu?

Máme lokální obsah, který nikdo jiný neprodukuje. V regionech sice působí Deník, ale nejde na tak lokální úroveň jako my. Ani internetové giganty jako Facebook či Google na tak lokální úroveň nejsou schopny účinně zacílit, byť mohou pomoci s online distribucí. Když napíšete dejme tomu o rybářských závodech na vesnici, zajímá to účastníky, v podstatě několik rodin. K tomu nepřitáhnete tisíce lidí. Ale pomalu budujete známost značky a důvěryhodnost k ní.

Kolik máte redaktorů a kolik speciálně obchodníků?

Lidí, kteří pro nás píšou a pak nám fakturují, rozprostřených po celé republice, je zhruba sedmdesát, v Praze pracuje další desítka. Obchodníků je nás tu zhruba 15.

Poslední vaše hospodářské výsledky, kterou jsou veřejně k dispozici, svědčí za rok 2017 o tržbách 38 milionů Kč při zhruba půlmilionovém zisku. Jak jste na tom byli loni a letos?

Loni jsme měli obrat kolem 50 milionů, letošní výsledek předpokládáme kolem 75 milionů. Původně jsme letos plánovali výsledek kolem 90 milionů, na jaře jsme ale kvůli koroně museli provést korekci. Uvidíme, jak nám dopadnou zbývající měsíce letoška, hlavně tradičně silný listopad. O ziskovosti bych letos příliš nemluvil. Skončíme v plusu, ale určitě neplníme plán, nehledě na to, že v těchto týdnech se plánuje těžko. Žijeme z toho, co máme našetřeno z minulých let. Zajímavým letošním příjmem byla volební inzerce, naopak máme vyšší náklady kvůli expanzi.

À propos: nedávno jste vykročili na Moravu, co dalšího plánujete?

Jak jsem říkal, potřebujeme dokrýt Česko – chybí nám několik okresů v jižních Čechách, Pardubicko a Královéhradecko. Tam máme rozjednané i akvizice. Na Vysočině jsme už odstartovali, ale stavíme to za běhu, potýkáme se s tím, že každé město, okres tam funguje jinak, a logisticky to je náročnější. Klíčové je pro nás Brno, kde jsme v létě zavedli měsíčník. Teď tam plánujeme masivně navýšit distribuci, která zahrne obchodní centra, kameloty i stojany na zastávkách, přičemž chceme přejít na týdeník a tisknout ho v nákladu 150.000 kusů. Zároveň v pondělí 19. října odstartujeme týdeník Náš region v Praze. Využijeme pro něj kameloty v metru a také naši posílenou distribuční síť stojanů pod firmou Space 11, nově založenou společně se Space4you. Po republice máme už kolem dvou a půl tisíce stojanů, chceme pět až šest tisíc. Nejvíc jich máme v Praze a v Brně, dál tam, kde už působíme – ve středních Čechách a v Libereckém kraji, síť stále budujeme v Ústeckém kraji a také v Plzeňském kraji, kde jsme před spuštěním sítě s téměř třemi sty stojany. Zároveň jednáme s prodejnami, obecními úřady, poštami, místními potravinami, aby také na každé vesnici, na místě, kde je fluktuace, byl aspoň jeden náš distribuční stojan.

První vydání týdeníku Náš region Brno

První vydání týdeníku Náš region Brno

Kde tisknete? Odkud zavážíte?

Tiskneme hlavně v Praze, v tiskárnách Czech News Center. Zavážíme tedy z jednoho místa, máme na to různé smluvní partnery a k tomu teď vytváříme vlastní aplikaci na míru, která by nám měla pomoci mít větší přehled, zefektivnit závoz. V aplikaci od iQuestu by mělo fungovat trasování řidičů, jasná kontrola stojanů, jejích vytíženosti v čase. Přehled o tom, jak stojany obhospodařovat, je pro nás klíčový, protože je jich spousta, stejně jako našich titulů. Navíc tuto síť nabízíme přes společnost Space 11 i dalším klientům. Každou zakázku je potřeba doplňovat v jiné frekvenci. Některý musíme zavážet týdně, jiný stačí jednou měsíčně. Dat je hodně a už nestačí je smolit někde v Excelu, od vlastní aplikace si proto hodně slibujeme.

Kolik budete tisknout nového týdeníku v Praze?

Zatím stejně jako v Brně, tedy 150.000 výtisků. To je momentálně strop, který jsme za současných podmínek schopni lidem rozdat. Jde o efektivitu inzerce. V metru normálně můžeme rozdat osmdesát, sto tisíc výtisků a zbytek rozvézt do stojanů po Praze. Metrem ale teď vinou covidu jezdí mnohem míň lidí, stejně tak jich ubylo v obchodních centrech a kancelářích. Časem případně náklad navýšíme, nebo naopak snížíme.

První vydání týdeníku Náš region Praha

První vydání týdeníku Náš region Praha

V pražském metru už dlouho je Metro, zdarma rozdávaný deník Mafry. Čím se chce váš týdeník odlišit?

Metro samozřejmě bereme jako největší konkurenci, ale věříme, že se odlišit dokážeme, i díky tomu, že jako týdeník budeme nadčasovější. Jsme schopni se zabývat kauzami, které se v Praze objevují, a nebudeme se toho bát. Sledujeme městské části, sledujeme magistrát. Za osm let, co v několika městských částech produkujeme tituly Vaše Praha, jsme nasbírali tolik témat, že na týdeník bohatě vydají. Budeme přinášet původní texty, ne jen agenturní z ČTK.

Posílili jsme kvůli tomu redakci, do jejího čela přišel Vladimír Barák, který předtím působil v redakci Týdne. V pražské redakci také budou Marcela Nejedlá, Jitka Kačánová, Zuzana Půrová nebo Anna Julie Řehořová. Chceme se zvednout od čistě lokálních témat, ale zároveň mít na jednotlivé městské části redaktora, který tam ideálně bydlí, zkrátka tamější dění zná a orientuje se v něm.

Týdeník zakládáte nově, ale nechtěli jste – po vzoru svého postupu v regionech – převzít nějaký existující? Například zmíněný Týden.

V tuto chvíli nic není na prodej. Pokud bude na prodej něco podobného, můžeme se o tom bavit.

Chtěli jste také koupit zadluženou Mladou frontu, která produkuje hlavně týdeník Euro. Co vás na ni zajímalo?

Zajímaly nás zdravotnické tituly, líbily se nám i dětské časopisy, které mají budoucnost. Euro má známé jméno, jasně profilované, rádi bychom ho přivítali, byť dělat v dnešní době ekonomický týdeník je náročné. Aukce byla stejně nakonec zrušena, nicméně Mladá fronta stále funguje a pořád minimální šance na záchranu, byť se každým dnem zmenšuje. Sledujeme dál soudce a insolvenční správkyni, jak budou postupovat.

Vaše A 11 mezitím převzala několik lidí z obchodního oddělení Mladé fronty, v čele s ředitelem obchodu Davidem Kornem. Strategický rozvoj u vás nově řídí Jan Kulich, který léta vedl marketing vydavatelství Empresa Media, pod něž spadá mimo jiné Týden. A ohlásili jste, že přijdete s novými tituly, kterým říkáte prémiové. O co půjde?

Ano, vydavatelství chceme i nadále posilovat. A snažíme se to dělat chytře, abychom na tom co nejvíc vydělávali. Vzniká tu divize lifestylových titulů, kromě tradičního měsíčníku Sorry do ní bude patřit měsíčník Innovation nebo nově dvouměsíčník Innspirace. Dál pracujeme na vzniku prémiové řady časopisů Premium Guide, kterou chceme spustit už v listopadu. V rámci této řady jsme se mimo jiné dohodli na spolupráci s online katalogem vybraného ubytování Amazing Places. Redakční a obchodní tým, který jsme k novým titulům postavili, je kvalitní a rozhodně máme trhu co nabídnout.

Innovation

Ekonomický měsíčník Innovation dosud vycházel jako čtvrtletník. Přináší kombinaci lifestylových témat s odborným obsahem z oblastí investic, realit, řízení firem a lidských zdrojů a informacemi pro podnikatele, manažery a živnostníky. Šéfredaktorkou Innovation je Jana Chuchvalcová, která v A 11 stojí i za časopisy Profi Poradenství & Finance, Profi Makléř & Reality. První vydání vyšlo ve spolupráci s Českou manažerskou asociací a přináší kompletní přehled všech nominovaných účastníků soutěže Manažer roku 2019. Foto: A 11

Innspirace

Lifestylový dvouměsíčník Innspirace pětkrát ročně přinese na 80 stranách desítky sezonních tipů a nápadů pro zpestření všedních dní. Tématem prvního vydání je zimní a předvánoční čas s těmi nejlepšími českými tradicemi, recepty, tipy na cestování a dárky. Vedením redakce byla pověřena Jana Wostrá. Foto: A 11

Jak nové tituly stavíte z pohledu obchodu?

Klasicky na inzerci. Očekáváme také zajímavý stánkový prodej. Jsme inzertně silní v B2B, segment máme podchycený a věříme, že obsah zaujme čtenáře natolik, že za něj budou platit, že si časopisy koupí. Nestavíme přitom nic na zelené louce, využíváme synergii. Každý náš titul je jasně tematicky daný, přičemž výrobně, distribučně a především inzertně ho staví tentýž tým. Zadavatelům je tak schopný nabídnout širší portfolio různě zaměřených titulů.

Jiné vydavatelství lesklých magazínů Premium Media Group například své tituly staví na řízené distribuci, tedy posílání konkrétním odběratelům. Skutečně dnes věříte stánkům?

Stojíme na třech nohách. Stánkový prodej, předplatné a řízená distribuce jako doplněk tam, kde to má smysl. Například na konferencích, golfových turnajích, obecně eventech, anebo v balíčcích s inzercí, po víc kusech, typově třeba pro banku.

Jak vysoký bude náklad vašich prémiových titulů?

Plánujeme deset tisíc kusů a výš.

A kolik jich skutečně prodáte?

Z deseti tisíc kusů jsme myslím schopni udat kolem třech tisíc na stáncích. Přes předplatné – mimo jiné v balíčcích s inzercí – další tři, čtyři tisíce. Zbytek řízeně. Záleží na tom, titul správně zacílit. Učíme se rychle zareagovat. Pravda, něco se nám nepovedlo, ale stalo se nám i to, že jsme naopak dotiskovali, právě v reakci na vysoký zájem. Je třeba rychle zkoušet a poučit se z toho.

Mezi své lifestylové tituly řadíte legendární měsíčník Sorry, který jste před pěti lety vzkřísili a začali znova tisknout. Co jste za pět let jeho vydávání zjistili?

Není ve ztrátě, vydělává. Pořád má spoustu předplatitelů, zhruba čtyři tisíce, a na stáncích prodá další dva a půl tisíce. S PNS teď zvažujeme, že bychom distribuci rozšířili i mimo Prahu. Osobně jsem byl spíš pro předplatné, kolegové mě ale přesvědčili, že potenciál má v regionech i na stáncích. Vtipné přitom je, že časopis prakticky nemá žádný vývoj. Dělají ho stejní lidé, kreslí ho titíž lidé, prodejní síť se nemění, marketingově s ním pracujeme jenom v rámci selfproma. Každý rok plánujeme knížku, na což nakonec nedojde, a vždycky, když chceme uspořádat se Sorry nějakou akci, sejde z ní, naposled letos kvůli covidu. Díky specifické redakci má ale časopis pevnou čtenářskou základnu a ta je nesmírně věrná a funguje. Nikdy jsme ani nemuseli dělat nic jako crowdfunding. Sorry mám rád a patří sem.