Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Video na vyžádání klasickou televizi nezabije, pomáhají jí sociální sítě

Sociální sítě nahrávají klasické televizi - umožňují sdílet zážitky z právě vysílaného programu.

Minule jsem se věnoval technologickým zádrhelům, které přináší VoD (Video on Demand, online video na vyžádání) přináší, dnes už vás s žádnými terabity a IT zákony nudit nebudu.

Hlavní a jasnou výhodou VoD služeb oproti klasickému televiznímu vysílaní je možnost svobodné volby. S VoD se divák nemusí spoléhat na programové ředitele televizí a sám si vybere, na co a kdy se bude dívat. Je ale možnost svobodné volby programu opravdu to, co změní televizní trh a zničí dosud dominantní broadcastery? Nemyslím.

Vzpomínáte si na příchod DVD přehrávačů, kdy jedna z marketéry propagovaných výhod byla možnost změnit pozorovací úhel záběru (multiple camera angles)? Ještě dnes slyším hlasy vizionářů, kteří tvrdili, že se tak od základu změní konzumace videa a diváci si se zájmem budou prohlížet scény ze všech možných stran.

Realita je taková, že možnost nabídlo několik koncertních DVD, a nakonec i nejprogresivnější producenti, producenti porna, zjistili, že o svobodu měnit úhel kamery nikdo nestojí. Divák v tomto případě svobodu volby delegoval na kameramana a střihače.

Možnost volby, znamená také trochu aktivity spojené s volbou samotnou. Na Nově jsme tento rok na jaře vysílali bondovku Quantum of Solace. Zapnul jsem si ji v televizi a uvědomil jsem si, že stejný titul mám na Bluray disku v HD rozlišení, s kdovíjakým prostorovým zvukem, dva metry od sebe. Nenašel jsem v sobě ale sílu absolvovat sekvenci: odložit skleničku ryzlinku, vstát z gauče, najít disk v kupě ostatních, nastartovat PS3, vydolovat disk z krabičky a pustit ho. Místo toho jsem odkoukal Jamese Bonda v horším rozlišení, s horším zvukem, a ještě jsem zkonzumoval všechny naše televizní reklamní bloky.

Můžete namítnout, že dnešní VoD (třeba VieraCast) vás ani nenutí vstát z pohovky a vše vyřešíte dálkovým ovladačem. I tak vás ale čeká úkol porazit vlastní apeirofobii (strach z nekonečna) a vybrat si z velkého množství titulů VoD služby. Není mnohem pohodlnější proklikat těch několik stanic, co máte na ovladači, a zastavit se v okamžiku, kdy vás něco zaujme? Možná jsem jen ukázkou opravdu extrémního lenocha, ale sáhněte si do svědomí: nechováte se podobně?

Třeba ale výše uvedenou lenost přemůžete, vybírání z tuny obsahu vám fobii nezpůsobuje a rozhodnete se nabídku programů televizních stanic ignorovat. Čas věnovaný televizní obrazovce vyhradíte filmům nebo seriálům, na které máte právě teď náladu.

Prvních pár dní to bude skvělé – připomenete si všechny ty slavné filmy Stanleyho Kubricka a Frederica Felliniho. Po čase ale zjistíte, že se neorientujete v diskusích vašich kolegů. „Kdo je ten Víťa Kubánek?“, „Jaký Vasil se to vrátil?““, „Co má Ozzák s Karlem Gottem?“.

Vaší přátelé, kolegové a příbuzní mají potřebu sdílet svoje společné čerstvé zážitky a pořád platí, že této definici nejlépe vyhovuje televize. Právě proto konzumace individuálně vybraných pořadů VoD klasickou televizi v dohledné době neporazí. Sociální sítě internetového věku lineární televizi proti VoD nahrávají – umožňují totiž zážitky spojené s právě vysílaným televizním pořadem sdílet, a dál tak nabalovat víc diváků.

Výše uvedeným nechci tvrdit, že celé VOD je nesmysl. VOD je pro silné mediální domy dalším generátorem příjmů, a proto je i Voyo.cz prioritním projektem CET 21. Jen nevěřte těm, kteří ve VoD věští exodus diváků z hlavních televizních stanic.