Tým webu Hlídací pes uvádí svou druhou knihu Babiš. Vůdce pro 21. století. Pokřtil ji koblihou.

Vladimír Železný: nehledět na peníze, udělám z Barrandova lídra za tři a půl roku

„Skype je tu hluboce nedoceněn, my na něj velmi spoléháme,“ říká v rozhovoru pro Médiář generální ředitel televize Barrandov Vladimír Železný, v kanceláři o pár pater nad studiem, z nějž kdysi jako šéf Novy vysílal Volejte řediteli. Hned jak přišel, zrušil programové hlasatele, jiné „prudké pohyby“ dělat nehodlá. A další stanici Barrandova spustí nejdřív na konci příštího roku, pokud hlavní kanál dosáhne 10% podílu na publiku.

Vladimír Železný. Foto: Martina Votrubová

Vladimír Železný ve své nové kanceláři na pražském Barrandově. Foto: Martina Votrubová

Televize Barrandov se při svém startu v lednu 2009 profilovala sloganem a zaměřením jako “televize pro Husákovy děti”. Jak ji chcete profilovat vy?

Pro Husákovy pravnuky. O dvě generace dál.

Vedle seriálů známých ze 70. a 80. letech, jako je Žena za pultem či Třicet případů majora Zemana, v programu najdeme recykláty formátů podobné těm, které vysílala televize Nova v 90. letech. Co s nimi uděláte?

Platí pravidlo, které jsem tu řekl jako jedno z několika základních: žádné prudké pohyby. Televize, která se pohybuje kolem 4 % sumárního podílu na sledovanosti, si nemůže dovolit žádný prudký pohyb. Musí nejprve zprofesionalizovat to, co dělá, vydestilovat si vlastní přístup k jednotlivým cílovým skupinám a teprve potom může konat pohyby.

Kam se v budoucnu posuneme, bude záležet na cílové funkci. Jestli budeme mířit na market lídra – a televize, která nehodlá mířit na market lídra, je předem poražená televize; to přitom neznamená, že takové mety dosáhne, samozřejmě – nebo bude mířit na 10, 20 procent podílu, anebo se spokojí se stabilizací na úrovni 5, 7 procent, aby se dostala do rovnovážného stavu a mohla pomalu v průběhu licence splácet svůj úvodní náklad, zátěž, kterou si sebou nese. To jsou tři diametrálně odlišné koncepty.

Ambice být lídrem trhu je pro vás počítám jediná možná. Minimálně v rovině motivace týmu.

V rovině motivace týmu určitě. Vše ale záleží na konkrétním vývoji trhu a také na investici, kterou bude tato televize schopná získat.

Jaromír Soukup, majitel televize Barrandov, mi nedávno říkal, že jste se dohodli, že vámi ohlášený plán dosáhnout 10% podílu splníte do roka, je to tak?

Zhruba do roka, řekněme do konce roku 2014.

Pokud to splníte, máte už teď jasný plán kam dál?

To je předčasné. Zmíněný cíl je tak ambiciózní, že vedle motivace ho projektovat už teď do vývoje nelze. Je třeba se zaměřit na oněch 10 %, to je velmi ambiciózní plán. Bude-li pak příznivá situace na trhu a bude-li investice, troufám si kamkoli.

Rozvoj závisí na ceně za šíření signálu a situaci na trhu. Foto: Martina Votrubová

Hypoteticky: pokud byste nemusel tolik hledět na peníze, jako je tomu v případě ztrátové televize Barrandov nyní, za jak dlouho byste byl schopen dotáhnout Barrandov na pozici lídra trhu?

Tři a půl roku.

Jak byste to udělal?

To vám právě budu teď říkat!

Naznačíte?

Tři a půl roku je minimální doba, kdy smažete minimálně jednu velkou výhodu, a sice výhodu akviziční knihovny [nakoupených pořadů – pozn. red.], spolehlivě. Odmazávat ji začnete zhruba za dva a čtvrt roku, to je cyklus, kdy vysíláte šedesát procent druhých runů [uvedení – pozn. red.] a nakupujete první. Po třech a půl letech jste z hlediska akviziční knihovny na stejné úrovni jako kterákoli jiná televize. To je jenom funkce peněz a obratné negociace s velkými distributory, a také důvěrná znalost produktu.

Co nesmažete po dobu minimálně sedmi osmi let, je výhoda vlastní knihovny. To je výhoda, která market lídrovi vždy zůstává, a tou vás bude masakrovat v době, kdy mu bude úzko. Víte, že asi jedenáctkrát vyhrával prime time na Nově sitcom Hospoda – to je příklad produktu, po němž sáhnete, když jste omezen finančně a potřebujete rychlý úspěch.

Co naopak jako vlastní výhodu umíte – narozdíl od současného stavu televizí na českém území, které spoléhají na nakupované formáty od Endemolu po izraelské formáty, jež se tu v poslední době začínají objevovat -, je vyvíjet vlastní formáty. Nova vyvíjela až devatenáct vlastních formátů za rok, z nich šest, sedm, devět se úspěšně uplatnilo na obrazovce.

Původní kreativita je něco, co na území České republiky poněkud umřelo. Lépe řečeno, rezignovali na ni téměř všichni. Ono je jednodušší jet do Cannes, u každého stánku se nechat okouzlit nějakým formátem, přenést ho sem a doufat, že bude úspěšný. Zapomíná se přitom na to, že každý úspěšný formát okamžitě, do několika měsíců generuje vývoj obdobného formátu v drobné alternativě – formát jako takový se totiž mezinárodně copyrightem nedá chránit, prodává se proto vlastně know-how spojené s výrobou formátu, a to se dá velmi snadno okoukat z výsledného produktu. Výsledkem pak je, že na všech teritoriích v Evropě, která na tento model přistoupí, rotuje najednou pět, sedm standardních formátů, navíc ve dvou, ve třech nebo ve čtyřech variantách. To je situace, která je příznivá k nástupu na market lídra.

Čím vám jdou konkurenční stanice v této snaze naproti?

Právě tímto. Rezignací na vlastní formáty.

Navíc knihovnu koupených pořadů spotřebovávají na řadě nových kanálů.

To je ale přirozené. Další obranný val – ale ten je velmi problematický – je právě vybudovat kolem centrální plnoformátové televize specializované či dokonce nikové stanice, na něž pak umísťujete druhé runy či vlastní knihovnu, nebo cílíte na velmi úzkou skupinu jako jsou třeba fanoušci fotbalu. To je zajímavý koncept, protože pracujete se sumárním sharem celé skupiny, nikoli jedné televize, na druhou stranu relativně restriktivní – na české poměry určitě – cena za šíření terestrického signálu vám komplikuje budování takovéto skupiny.

I Jaromír Soukup nedávno v debatě se studenty Univerzity Karlovy konstatoval, že jen “vysílat zrnění” v Česku stojí řádově miliony korun měsíčně…

Ročně to jsou velké desítky milionů.

S Radimem Pařízkem to prý nebyl comeback. Foto: Martina Votrubová

S Radimem Pařízkem to prý nebyl comeback. Foto: Martina Votrubová

Jak jste poznal trh šíření signálu, když jste loni už jeden svůj televizní comeback absolvoval s Radimem Pařízkem, provozovatelem multiplexu 4 a Regionální sítě 7?

To nebyl comeback. Bohužel s panem Pařízkem jsme se nedohodli a jsme v poměrně zásadním sporu.

O čem ten spor běží?

Je to v obchodní rovině. Nerad bych o tom hovořil a předjímal rozhodnutí soudu. To je zbytečné.

Čili vy se s panem Pařízkem soudíte?

Už velmi dlouho, ano.

Jde o investici, kterou jste do společného podniku vložil?

O povaze bych nerad hovořil, není to tento typ, co říkáte, ale obdobný.

Vy jste ovšem stále menšinovým, 34% majitelem servisní firmy Pohoda Top Media, v níž má většinových 66 % právě Pařízkova společnost Rádio Čas.

Ale nijak se na ní ani nepodílím ani s ní nic nedělám, a pokud bych ji mohl za korunu prodat, tak ji samozřejmě za korunu… Nechcete ji koupit?

Ani ne, děkuji. Spíš mě zajímá, co brání tomu, abyste se podílu ve firmě Pohoda Top Media zbavil.

Ani se tam nijak neúčastním, ani jsem se nepodílel na tvorbě konceptu.

V rejstříku nicméně stále jste.

Asi ano.

A spor jde o co?

Spor se týká jiné společnosti, týká se telekomunikačního byznysu.

O kterou firmu jde?

Digital Broadcasting.

Tam už nejste veden jako vlastník [Vladimír Železný figuroval jako od března do června 2012 jako 24% vlastník, do října 2012 pak 25% podílník, tuto část firmy od něj pak podle obchodního rejstříku převzala firma Cario Build, kterou vlastní právě Radim Pařízek; podle smlouvy má Cario Build Železnému postupně do 1. května 2015 vyplatit celkem 67 milionů Kč, z toho 41 milionů měla vyplatit do 1. září 2013 – pozn. red.] a předpokládám tedy, že dopořádáváte pozůstatky.

Máme tam nějaký spor.

Zpět k restriktivním – jak říkáte – cenám za šíření signálu. Jak by se tento segment telekomunikačního trhu měl vyvíjet ideálně a co jeho rozvoj brzdí? Ze strany dominantního operátora Českých Radiokomunikací slyšíme jiný nářek, totiž že nemá kmitočty, aby mohl rozvíjet vysílací standardy dalších generací jako DVB-T2, HDTV.

Celý problém myslím vznikl nešťastnou náhodou, a sice vysokým přeceněním hodnoty Českých Radiokomunikací. Ony byly českým státem prodány za vysokou hodnotu, stát nereflektoval zejména technologický vývoj, nereflektoval alternativní způsoby šíření, které se už v tu dobu rozvíjely, ať už je to kabel nebo satelit, nereflektoval ani budoucí možnosti, které přinese broadband [širokopásmové připojení k internetu – pozn. red.]. Při stanovení ceny vycházel z petrifikované představy o hodnotě železa, stožárů a podobně, za kterou pak prodal.

Naneštěstí pro současného majitele Radiokomunikací tento majitel nekupoval od českého státu, ale od prostředníka, to zabránilo tomu, aby nový majitel oprávněně na českém státu nárokoval náhradu, která vyplývá z nekorektně stanovené ceny. Protože on kupoval od někoho jiného, než byl stát, byla to soukromá společnost, a v soukromoprávním sporu by to prostě byla dohodnutá cena. Kdyby ji ale stanovoval stát, nastupuje ochrana investic a jiné mezinárodní úmluvy, které by chránily nového vlastníka.

Vůbec neznám okolnosti dealu, jenom vím, že umoření investice je na hranici nemožnosti, na území České republiky. To samozřejmě vede k tomu, že logicky provozovatel těchto sítí potřebuje za prvé poměrně široké portfolio, aby se mu to vrátilo, za druhé dosáhnout alespoň nějaké, relativně vysoké ceny, aby ztráta nebyla tak hrozivá. To je evidentní. Tam leží ten důvod.

Takto se mně to zvenčí jeví. Podnikatelsky chápu postoj Českých Radiokomunikací. Oni jsou v situaci, kdy českému státu vydali relativně velký objem prostředků, a doufali, že se jim prostředky nejen vrátí, ale že to bude také podnikání. Ne že to bude černá díra.

Z toho samozřejmě vyplývá určitý nerovnovážný stav. Přitom je to ale stále dominantní provozovatel, čili neočekávám zásadní změnu. I když přidáte multiplex 4, který byl na poměrně dlouho dobu u O2 znehybněn, ani ten nebude mít schopnost rozkotat cenovou hladinu v České republice. Nebo vytvořit razantní plošnou konkurenci. Otázka je, zda v této situaci taková plošná konkurence je vůbec oprávněná z hlediska podnikatelské morálky českého státu.

To myslíte jak?

Že ocenění bylo provedeno způsobem, který založil tento problém kdysi. Ano, vy mi můžete říci, že chyba byla na straně prostředníka, který to za takové peníze koupil, pak přeprodal a už v rámci standardního podnikatelského jednání byl schopen prodat současnému vlastníkovi. Ptáte se mě ale na hodně vzdálenou oblast.

Ptal jsem se, protože jsem vyrozuměl, že vlastníka televize Barrandov ceny za šíření signálu hodně pálí.

Ony ve značné míře blokují jakoukoli úvahu o budování právě malých televizních stanic, která by vycházela z čistě televizních potřeb. Byť připomínám, že budování takovéhoto souboru začíná mít smysl opravdu pouze tehdy, když s centrální, plnoformátovou televizí překročíte podíl 10 procent. Obklopovat televizi, která má 4 až 5 procent, stanicemi s podílem 2 až 3 až 4 procenta z hlediska sumárních nákladů a zisku sumárního sharu, to vám nevyjde.

Budovat další stanici, když tu hlavní nesleduje 10 %, nemá smysl. Foto: Martina Votrubová

Budovat další stanici, když tu hlavní nesleduje 10 %, nemá smysl. Foto: Martina Votrubová

Máte tedy už rozhodnuto, zda televize Barrandov bude jednokanálový vysílatel, anebo konglomerát dvou a více stanic?

Za prvé to záleží na ceně šíření, jak jsem řekl, za druhé na tom, jak rychle bude Barrandov bude umět hrát úlohu plnoformátové centrální televize. To má svá specifika. Z hlediska cílových skupin musíte vykrývat poměrně široký prostor, abyste uměl potom malými stanicemi dokrývat, anebo je dávat do protilehlé pozice, vysílat jimi pro jinou cílovou skupinu, než pro jakou zrovna vysílá centrální kanál. To je velice náročná úloha z hlediska schedulingu [nasazování programů, sestavování programového schématu – pozn. red.]. Tu lze hrát až po těch deseti procentech. Nepředpokládám, že dříve, než se dostaneme do blízkosti 10% podílu, že bychom nezbytně nutně vytvářeli okolí dalších televizních stanic.

Pan Soukup mi minulý týden říkal, že rozhodnutí, zda bude mít Barrandov víc kanálů, nepadne dřív než v prvním kvartálu 2014, vy to spíš kladete na konec příštího roku.

Padne-li rozhodnutí v prvním kvartálu, stejně se půl roku bude pracovat na přípravě takového kanálu, čili z hlediska reálné realizace jsme ve shodě.

Vyjdu z toho, že hlavní kanál Barrandova zůstane plnoformátový, dále předpokládám, že případná vaše další, nová stanice bude tematická, úžeji zaměřená, také předpokládám, že mi neřeknete, jak bude zaměřená…

Ne. Máme jasnou představu, ale neřeknu.

… tedy se zeptám, zda oblast, na kterou tematicky zamíříte, už tu je obsazená.

Velmi chabě. Existuje nika, než že by existoval kanál, který by ji obsazoval.

Na tuto niku zatím nemíří žádný ze stávajících tematických kanálů?

Ne příliš.

Pojďme od spekulací ke konkrétnostem, o nichž jste se zmiňoval na začátku. Mluvil jste o nutné profesionalizaci. Co Barrandov musí zprofesionalizovat?

Televize se začala profesionalizovat dříve, než jsem sem přišel. Přestože formálně ke koupi, k “předkoupení” televize došlo v říjnu loňského roku, skutečné převzetí, po kterém byl současný majitel schopen uplatnit svou váhu, nastalo až kolem 15. května letošního roku. Za posledního půl roku tady byl udělaný obrovský kus práce. Zejména se podařilo dramaticky snížit ztrátovost televize.

Podle Jaromíra Soukupa na 19 milionů Kč v prvním letošním pololetí.

Což oproti ztrátě, kterou vykazovala televize, v řádu stovek milionů korun v loňském roce [ztráta v roce 2012 činila 333 milionů Kč, celková ztráta za dobu existenci televize se vyšplhala na 1,3 miliardy Kč – pozn. red.], je dramatický úspěch.

Jaký vývoj očekáváte v druhém pololetí?

To je otázka spíš na vlastníka než na generálního ředitele.

Zacílíme na mladší. Foto: Martina Votrubová

Zacílíme na mladší. Foto: Martina Votrubová

Čí je ten “obrovský kus práce” zásluha? Nedávno jsem se v téže kanceláři, co teď tady s vámi, bavil s programovým ředitelem Petrem Lesákem, je to jeho zásluha? Nebo úspěchy kladete až do období, kdy řízení televize převzal majitel?

Více do té doby, kdy to převzal pan Soukup. Tvrdé a úzkostné manažování, které tu předvádí Marcela Hrdá, provozní ředitelka, jež řídí i celou Empresu, je velmi impresivní. Nevím kolik hodin denně pracuje, řekl bych tak dvanáct až šestnáct.

Práce tu byla odvedena. Teď jde o to, dobrý základ naplnit kreativitou, čistě televizní profesí v oborech jako grafika, selfpromotion, vývoj nových formátů, rozhodnutí o tom, kam bude televize cílit. Zda se bude dál tlačit do prostoru, který je poměrně hustě obsazen a neslibuje příliš perspektivní výtěžnost, to znamená starší ženy jako dominantní okruh cílové skupiny, který dosud tu byl vnímán jako cílový. V tom bude muset dojít k razantnímu a zásadnímu posunu vůči jiným cílovým skupinám.

Vůči kterým?

Nechci říkat, ale je jasno kudy, je jasno kam.

Určitě ale k mladším.

Ano. Určitě to bude trochu mladší, bude to akčnější, bude to razantnější, to mohu říci. S ohledem na to jsme začali dělat konkrétní změny v akvizici. Tam už je jeden konkrétní výsledek, který divák uvidí zhruba od března příštího roku.

Akvizice v počátku vysílání Barrandova stála na filmech z nezávislých evropských produkcí, kanadských produkcí, zkrátka se snažila být alternativou k výrobě největších filmových studií, vysílané na hlavních stanicích…

Ono to ale chronicky nefunguje. Půjdeme klasičtější cestou, nebude to ale opakování Novy nebo tradičního modelu. Budeme se snažit ozvláštnit televizi postupy, které sluší době internetu, které sluší dnešní době.

Hlasatele ne. Foto: Martina Votrubová

Hlasatele ne. Foto: Martina Votrubová

Mluvil jste o selfpromotion, o marketingu samotného kanálu. Nejvýraznější věcí tu byli hlasatelé…

Už je to pryč. První věc, kterou jsem udělal, když jsem nastoupil.

To vám nekonvenovalo proč?

To je velmi jednoduché. Když se podíváte na sekundové shary, je to příležitost pro diváka, aby vám unikal. Aby začal skenovat, kde co kdo vysílá jiného, a řada z nich už nepřepne zpět.

Byli zaváděni ovšem s tím, že mají vytvořit kontakt s divákem, domáckost.

Ne, kontakt s divákem vytváří plynulé prolnutí dvou pořadů do sebe. Dávné pravidlo schedulingu zní, že máte-li u obrazovky určitou cílovou skupinu, uděláte jen to, že ji tak dlouho, jak vydrží, “krmíte” stále stejným produktem. Když se ve vysílání objeví dva a zabrzdí to celé na patnáct sekund, je to pro diváka dost na to, aby začal rozvažovat. Vy mu musíte dát flow.

Kontakt s divákem vytvoří prolnutí dvou pořadů. Foto: Martina Votrubová

Kontakt s divákem vytvoří prolnutí dvou pořadů. Foto: Martina Votrubová

Zavedli jste politickou debatu Témata Týdne, bude pokračovat?

Vlastní-li tentýž majitel zpravodajský časopis Týden, bylo by nelogické vyhýbat se pořadu jako jsou Témata Týdne. Zůstane, v témže obsazení, jen chystáme zásadní přeformátování. Razantní zásah, novou podobu takového pořadu, kterou nikdo u nás nedělal. Výsledek uvidíte za měsíc a půl, za dva měsíce.

Začali jsme o různých Husákových potomcích, s tím, že i nové pořady, které Barrandov dosud uváděl, byly většinou recyklátem formátů z dřívějších dekád. Videostop s Janem Rosákem, Zedníčkovo Kurňa, co to je? podobné Kufru, hobby magazín Chce to nápad! jako Receptář či Rady ptáka Loskutáka, vlastně i Ostříháno podobné Prostřeno. Pokud jste tak rychle odřízl hlasatele, jak rychle pohnete s tímto sice mladším, ale také poněkud retro programem?

Zatímco patnáctisekundové vstupy hlasatelů vypudíte z vysílání jedním škrtem pera, nahradit formáty, na nichž stojí 4% share televize, díky nimž se tato blíží k neztrátovosti – neříkám k ziskovosti, neříkám k návratnosti -, musíte být mnohem obezřetnější. Opět připomínám, že platí pravidlo žádné prudké pohyby, a s poměrně dlouhou perspektivou nahradit tyto formáty, pokud nebudou vyhovovat 10% cíli, inovovat je, přeformátovat, recyklovat, zmodernizovat, uvést do jiných souvislostí.

Klíčový formát vlastní tvorby, lokalizovaná verze kanadského vztahového seriálu Ona a on, s Kateřinou Brožovu a Markem Vašutem, minulý týden spadl ke 2% sharu. Co uděláte s ním?

Udělali jsme experiment, posunuli jsme jeho začátek na 20. hodinu

Přesunout ho od přelomu října a listopadu z 21.25 na 20.15, to už bylo vaše rozhodnutí?

Ano, a bylo pravděpodobně chybné, nebo minimálně sporné. Předpokládali jsme, že využijeme zvláštního přesahu zpravodajství konkurenční televize, které vytvářejí pro cílovou skupinu seriálu Ona a on příznivé rozběhové klima.

Jinými slovy začnete seriál dávat dřív, než na Nově skončí zprávy.

Ne, začneme ho dávat v době, kdy ve zprávách začnou dominovat muži.

Tedy před Sportovními novinami.

Přesně tak, to byla ta úvaha. Zůstávají dvě otázky: zda je to úspěšné – zatím není – a zda o tom divák ví – to ještě uvidíme. Je to náš kmenový produkt, nejlepší, jaký máme, zejména po uvedení druhé dvojice herců [Sandra Pogodová a David Suchařípa – pozn. red.], zvláštnější alternativy k první dvojici. Pořad zapadá do našeho cíle, otázka je, co s ním uděláme ve schématu.

Kdy poznáte, zda jste seriálem posunul správně? Do Vánoc?

Do dvou tří týdnů. Hlavně potřebujeme eliminovat chybu, že lidé o posunu nevědí. Sám jsem jel kolem asi pěti billboardů, na nichž je stále původní čas, a pak kolem dalších dvou, kde byl nový čas. To samo o sobě je pro diváka naprosto matoucí.

Nejlepším prostředkem, jak program zpropagovat, je podle vás venkovní reklama?

Tato televize má nespornou výhodu, že má v rodině takový časopis jako je Sedmička s prodejem kolem čtvrt milionu výtisků, tedy se čteností blížící se jednomu milionu lidí. Je tu Týden, je tu Instinkt. Outdoor je relativně silná podpora, nejsilnější podpora televize je ovšem vlastní obrazovka. Nikoli ale při 4 procentech sharu, to jste zacyklený ve stávající cílové skupině. Potřebujete vykročit mimo tu skupinu. Pakliže dosáhnete podílu 10, 12, 15 procent, stane se obrazovka superdominantním prostředkem selfpromotion. Pak už žádný časopis ani žádný outdoor nemůže konkurovat účinnosti reklamy na obrazovce.

Data od Nielsenů budou referenčním rámcem. Foto: Martina Votrubová

Data od Nielsenů budou referenčním rámcem. Foto: Martina Votrubová

Splnění cíle 10 % měříte dosažením tohoto podílu za jaké časové období?

Určitě to nebude den ani týden, musí to být stabilizovaný share.

Měsíc?

Minimálně měsíc.

Měřeno daty od firmy Mediaresearch? Nebo předpokládáte, že už to bude jiná měna, od agentury Nielsen?

Dotýkáte se jedné z nejchoulostivějších otázek celého televizního byznysu. V žádném případě nebudu zpochybňovat dosavadní měření. Ono nějaké je, nicméně sám jsem vystudoval sociální vědy, sociální výzkum, mám doktorát ze sociálních věd, tedy vím, jak neobyčejně nenápadným, až téměř neviditelným posunem panelu – s důrazem místo na města s padesáti tisíci obyvatel na města stotisícová, nebo nad sto tisíc, kam zahrnete, nebo naopak nezahrnete Prahu – umíte ovlivňovat share zejména vůči těm televizím, jejichž podíl je nízký. Ty jsou zranitelné a jejich citlivost je vysoká, mnohem vyšší než u robustní Novy.

Proto si myslím, že příchod Nielsenu na náš trh znamená mimořádně silný referenční rámec, vytvoření standardního referenčního rámce. Protože nikdo na světě nemá zkušenost a dokonalost obdobnou Nielsenu, to je světový standard.

Teď kolem 15. listopadu nastane zajímavá situace. Budou první výsledky z Nielsenu a bude je možné srovnávat s výsledky našeho standardního panelu. Nebude-li tam rozdíl, bude to dobře a bude to vysoce ve prospěch dosavadního systému. Bude-li tam rozdíl a zejména bude-li indikovat právě posun v kategoriích, bude to známka toho, že trh se může rozkolísat. A že se může zamyslet nad tím, zda dojde k ještě profesionálnější – záměrně používám velmi měkké termíny – práci dosavadního panelu, nebo se industrie překlopí k Nielsenu, anebo tu po nějaký čas budou paralelně dva konkurenční systémy.

Majitel televize Barrandov avizoval v srpnu úvahy o zdražení reklamy na příští rok, zdražíte?

Stanovení ceny reklamy asi není úloha generálního ředitele, zejména je-li stanice ve skupině s jednou z nejmohutnějších agentur na našem území. To by bylo interferencí velmi profesionálního úkonu, který tu určitě probíhá. Nesporně to bude stanovovat majitel, lépe řečeno agentura Médea, bude nám pomáhat při stanovení ceny.

Když mluvíme o tom, co tu kdo dělá, rozebírali jsme také kroky programového ředitele Petra Lesáka, s ním počítáte do budoucna?

Když jsem nastupoval a sezvali zaměstnance dolů do studia – odkud jsem mimochodem vysílal Volejte řediteli, to je totéž studio -, řekl jsem, že jsou přísně zakázány dvě věci: panika a poraženectví. Panika proto, že Železný sem nepřichází jako sekerník, který to tu vymlátí, přivede si svou partu kamarádů, obsadí to tady a začne dělat znovu televizi. Poraženectví proto, že vám bude vidět na tváři, divák to vycítí a půjde radši k vítězi.

Petr Lesák jako programový ředitel tedy zůstává?

Počítám se všemi, co tu jsou a co tu chtějí zůstat.

Jen se přestěhoval.

Má kancelář hned vedle.

A jaké lidi jste si přivedl?

Ani jednoho.

Přijde někdo?

Věřím, že ano. Budeme muset nezbytně nutně posílit oddělení akvizice. Posílit, ne vymést a nahradit. Budeme muset měnit systém selfu, to ale asi se stávajícími lidmi, kteří jsou schopní. Jestli budeme nakupovat kreativu v shopech, zůstává otevřené, musím se nejdřív seznámit s nápady našich lidí. Budou-li dobré, vždy budu volit in-house než nákup zvenčí. Akvizice je teď asi nejpalčivější, protože jsme zdědili skoro úplně prázdnou knihovnu.

Pověstné brýle jsou nyní skládací. Foto: Martina Votrubová

Pověstné brýle jsou nyní skládací. Foto: Martina Votrubová

Jeden pořad zastanete sám, a to je Volejte Železnému. Bude taky Zaza? Budou šachy?

Zaza ne, pokud vím, je stále chráněnou značkou Novy. Šachy také ne.

Také svůj pořad tedy přeformátujete.

Život ho přeformátoval. Dopisy už nikdo nepíše. Nečekám, že dotazy se budou vybírat ze dvou plných košů na prádlo, jako kdysi ve Volejte řediteli. Předpokládám, že 90 procent dotazů bude chodit e-mailem. A hodně též přes Skype, ten je tu hluboce nedoceněn. Na Skype velmi spoléháme.