Na setkání digitálních agentur, které se konalo v pátek 27. září nově v Café Kampus v pražské Náprstkově ulici, přišel Jan Procháček mluvit o své knize Buď hvězda. Začal ale videem, s nímž dva dny předtím přišel zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg. Klip představuje Facebook Horizon, virtuální prostředí přístupné přes brýle Oculus. Nový svět mimo jiné počítá s tím, že v něm lidi nebudou existovat od pasu dolů, aby se necítili ohroženi handicapovaní. „Už jsme zcela mimo feed,“ shrnul vývoj největší sociální sítě světa Procháček.
Nová vize nemohla nepřipomenout někdejší virtuální svět Second Life, do něhož se pustila spousta značek se svou nehmotnou přítomností. Na jedné takové Procháček pracoval s Petrem Laštovkou, který jako předseda sekce digitálních agentur při AKA zmíněná setkání organizuje a řídí. Oba tehdy pracovali pro operátora O2, který ve virtuálním světě provozoval ostrov zvaný Bohemia, vlastnila ho agentura Beneta, kterou zase vlastnil Martin Dvořák. Ostrov pro virtuální návštěvníky tehdy poskytoval to, co dnes O2 Guru, tedy zákaznickou péči.
Dnes populární sociální sítě nejsou v důsledku čistě virtuální, ovlivňují dění v reálném světě a také z něj podle Jana Procháčka čerpají. S tímto vědomím je třeba k nim přistupovat, pokud na nich chceme jako jednotlivci vyniknout: „Některé hvězdy jsou vidět víc, některé míň, některé vůbec, protože jsou mimo naše zorné pole. Pak vyjde Slunce, největší hvězda, a všechny zastíní. Tak to funguje i na sociálních sítích. Sociální sítě jsou způsob, jak měřit emoce. Pomocí lajků, srdíček, dalších emotikonů. To provozovatelům dává informaci, v jakém jste rozpoložení. Čímž se dostáváme k behaviorálnímu marketingu.“
Jako marketér se Jan Procháček dostal přes klienta Huawei ke zpěvákovi Mikolasi Josefovi, kterému dnes pomáhá právě se sociálními sítěmi. Prvním společným počinem byla podpora prodeje nového modelu Huwaei Nova 3. Ještě z pozice marketéra čínské značky si Procháček vybral mezi influencery právě Josefa: „Během dvou měsíců se dostal nejvýš v segmentu středně drahých telefonů. Celkově byl sedmý, všech šest nad nimi bylo levnějších.“ Jasné cíle si dává, i když propaguje hudbu: „Výsledkem byl pak více než milion přehrání u písně Acapella hned první den.“ To je podle Procháčka informace, která zabalená do tiskové zprávy dokáže zaujmout: „Dneska všechno stavte od PR. Co bude zajímat novináře, bude zajímat lidi.“
Měřítkem pro mladé hudebníky přitom už nejsou hitparády v rádiích: „Dnes se soustředíme na ChartMetric.com, statistiku, která měří zájem posluchačů na všech platformách.“
Konkrétně Instagram, kde má přes 300.000 sledujících, si zpěvák spravuje sám. Procháček se stará o marketing v dalších digitálních kanálech, spadá pod to třeba právě propagace nových songů nebo prodeje vstupenek. Kromě toho, že z hlediska sebepropagace je každý sám sobě Horstem Fuchsem a že největším influencerem v Česku je Miloš Zeman, píše ve své knize taky o tom, že cílem pro lidi vlivné na sítích je dostat se do televize. „Televize je svatý grál, spousta influencerů potvrzuje, že pokud se v televizi objeví, masivně to pak zvyšuje zájem o ně na sociálních sítích.“
Knihy Buď hvězda vydal Jan Procháček omezené množství 200 kusů, většina je prodána, poslední kousky nabízí prostřednictvím webu. K dispozici jsou přitom dvě verze - pro influencery a pro ty, kteří s nimi chtějí pracovat. Na příští rok chystá autor doplněné vydání: „Už vím přesně, kdo je cílovka knihy. Nejsou to marketéři z agentur, ale solitéři, jedinci, kteří chtějí vyniknout.“
„Kreativní koule nám usekli ve škole“
Usměvavý Marvan Shamma pochází z Iráku, ale tam o klidné dětství brzo přišel. Rodina odtamtud kvůli válce odešla, postupně se usadila v Čechách, kde Marvanovi rodiče za minulého režimu studovali. Marvan vystřídal tucet základních škol. „Kdo nezažil z druhé straně, kdy jako cizí těleso přišel do jiné společnosti, neví o tom nic,“ podotýká s úsměvem k pojmu inkluze, momentálně módnímu v marketingové branži. „Patnáct let jsem nosil masky. Odložil jsem je až ve třiceti. A začal jsem studovat sám sebe. Moje jediná otázka byla ‚víš, kdo jsi?‘.“
Pracoval pro šejky na inovacích, zakládal startupy, tématem jeho přednášek se stal design thinking. Postupně se dostal až k rozvoji talentů. Funguje ve firmách, kterým něco nefunguje, pomáhá přijít na to, co to je, případně kde by se také mohlo dařit. Neřeším obchod, ale třeba dynamiku týmů. Co umíš, co tě baví, v čem jsi nejlepší,“ říká. „První výsledky se většinou projeví tím, že zhruba pětina lidí dá výpověď,“ popisuje s úsměvem.
Dotkl se rovněž dalšího módního pojmu, digitální transformace: „Ta nespočívá v technologiích, ale v lidech, v tom, že díky novým nástrojům přistoupí ke své práci nově. Digitální transformace byznysu se musí odvíjet od toho, že to nové šéf nechá své lidi vymyslet, případně přeskládá tým, ale cílem vždycky je, aby to sami vymysleli. Každý šéf by se měl aspoň jeden den v týdnu zabývat přímo svými lidmi, ne jen prací, kterou pro ně odvádějí. Ideální samozřejmě je, když si jich hledí průběžně.“
Už od školy tu podle Marvana Shammy platí, že lidem není umožněno přemýšlet: „Často nemůžeme za to, že jsme impotentní v nápadech. Kreativita je proces, všichni jsme schopni vymýšlet skvělé věci. Nám usekli kreativní koule už na školách, kde se před vás postaví učitel a řekne, jak se co bude dělat. A tak to pokračuje přes všechny školy až do zaměstnání. To se snažím měnit.“