Jako každý rok: newsletter, o který si tolik píšete, budeme v červenci a v srpnu posílat jen v pondělí.

Vydat svůj Twitter jako knihu chce odvahu. Nebo génia

Tohle doma nezkoušejte, tedy pokud už jste nevydali nejméně jednu normální knihu, zvyk psát věty na 140 znaků by vás pronásledoval možná po zbytek života.

Používám Twitter čtyři roky, nejdéle ze všech sociálních sítí (YouTube nepočítám) a některé věci opravdu nesnáším - a přitom právě jich je český Twitter plný. Nesnáším tweety o Twitteru. Kdokoliv napíše ve svém tweetu slova „tweet“, „Twitter“, „tweetnout“, či „twitterista“, toho přestanu číst.

Tohle médium čeká na svého objevitele, který nepřinese nic menšího, než revoluci. Pokusy současných uživatelů připomínají film bratří Lumiérů Příjezd lokomotivy, zatímco my čekáme na Křižník Potěmkin, my čekáme na Charlieho Chaplina (malinko má k němu nakročeno Charlie Sheen), na Fritze Langa, případně na Murnauova Nosferatu. No a kniha Vesmír v tweetech je revolucí natolik, že třeba ve sféře filmu k ní ani nemám přirovnání. Vytvořit revoluci znamená najít prizma, nebo jako tomu říká Tomáš Baránek, řez problémem, je to klíčové (jistě jste četli nebo alespoň slyšeli o geniální knize Zen a umění údržby motocyklu, nebo o Sofiině světě).

Vesmír v tweetech je kniha o vesmíru - a knihy o vesmíru a fyzice čtu snad třicet let. Moje první byla Pan Tompkins v říši divů, pak Stručná historie času, dlouho nic a pak to šlo ráz na ráz. Stal se ze mě sériový čtenář edice Argo Dokořán, tedy všech několika edic, mám je skoro komplet - a k populárně naučným knihám vám něco řeknu. I když jsou pro sebevětší začátečníky, autor vždycky v jednu chvíli jde více do hloubky, protože trpí představou, že musí právě tuto věc vysvětlit na detailu. V tu chvíli máte na výběr buď se dovzdělat, nebo kus knihy přeskočit (jediná výjimka je jedna kniha od geniálního Michia Kaku, která mi ale zase místy připadala jako čtivo pro základní školu). Vím o čem mluvím - tyhle knihy čtu třeba několik týdnů i déle a není výjimkou, že si je po přečtení čtu ještě jednou od začátku.

Možná i tohle bylo důvodem toho, že se autoři rozhodli napsat knihu o vesmíru ve tweetech. Každá věta má maximálně 140 znaků, od oblohy a Země přes sluneční soustavu a vesmír a vůbec se dostanete ke všemu podstatnému - o každém detailu se dá přečíst samostatná kniha, takže tahle kniha je spíš knihovnou, či knihou knih, prostě je to takový big picture na jedno odpoledne nebo víkend strávený v posteli.

Tweetů nasekali 140, zřejmě symbolicky a uchopitelně, a je to kniha, která mě onehdá odpoledne hodila do až náboženského vytržení, do pohody, do klidu a znovu jsem se setkal s pocitem, jako když mě táta jako malého kluka vzal poprvé na hvězdárnu. Včera jsem si udělal jsem celé odpoledne čas, lehnul si na gauč a paprsek slunce, který proletí malým stropním oknem jen jednou za den, mě polechtal na nose. Byl to okamžik, na který budu vzpomínat když ne celý život, tak ještě pár dnů. Na odpoledne jsem neměl žádný zásadnější program a byl jsem to jen já a kniha, což je pro mě velká vzácnost. Doporučuju zkusit. Až bude tedy hezké počasí.

Čtu.

Autoři někde formát nedodrželi a rozdělili větu třeba do tří tweetů. Tweety někde samy o sobě nedávají smysl, protože vždy reagují na název kapitoly. Tu je ale možné brát jako další tweet a tak formát dodrželi.

Už samotný výkop stojí za to:
„Proč je obloha modrá?
Vzhledem k tomu, že je vzduch samozřejmě průhledný, odpověď zdaleka nebije do očí!“

Roztahaná věta vypadá třeba takhle:
„Důkazy jsou všude kolem nás… Lodě na moři mizí za obzorem, zatímco na ploché Zemi by se zmenšovaly až na tečky.
Dále: během zatmění Měsíce, kdy Země prochází mezi ním a Sluncem, je stín Země na Měsíci zakulacený. A…
…pokud lidé poplují nebo poletí jedním směrem dostatečně dlouho, vrátí se nakonec do výchozího bodu. A…
…vyberte čtyři libovolná města. Poměr mezi jejich vzdálenostmi měřenými vzdušnou čarou bude jiný, než kdyby ležela na plochém povrchu. A...
…k dispozici je nespočet fotografií Země z vesmíru, zejména z Měsíce, které dokazují, že naše planeta je nade vší pochybnost kulatá!“

Geniální věta je například:
„Ve vesmíru není bezpečno. Je v něm mrazivé vakuum prostoupené smrtícím zářením, hrozivými částicemi, meteority a vražednými asteroidy.“

Další skvělá věta je, namátkou:
„Slunce je složeno hlavně z miliard miliard miliard tun plynného vodíku. Ale stejně velká masa banánů na jednom místě by byla stejně žhavá.“

To je geniální, když zrovna ležíte u sebe doma na kanapi, v pohodě a bezpečí, že?

A taky věc, kterou jsem nevěděl:
„Foton (částice světla) vycházející z jádra Slunce postoupí o pouhý 1 cm, než se mu postaví do cesty překážka (elektron) a je poslán jinudy.
Pokud by foton letěl přímo, trvala by mu cesta z jádra na povrch jen 2 sekundy. Klikatá cesta je tak složitá, že mu trvá 30 000 let!“

Ještě bych chtěl dodat, že celou dobu čtení mě pronásledovalo mučivé vědomí toho, že taky musím napsat knihu, protože tohle je spouštěč jak kráva. Navrhuju všem, kdo mají něco rozepsaného, aby si nejdřív přečetli tuhle knihu. Vyšla včera.