Vydavatelé chtějí imunitu na sítích. Kéž by ji evropská regulace nepřinesla

Grafika: Midjourney

Nová pravidla pro reklamu z eráru, veřejný dohled nad vlastnictvím médií a nakonec méně pravomocí pro unijního regulátora –⁠ do měsíce by měla být definitivně schválená první celoevropská regulace médií. Některé části Aktu o svobodě sdělovacích prostředků však zůstávají otevřené a rozhodne o nich až nadcházející trialog: jednání mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou, která zastupuje členské státy. Půjde hlavně o dvě otázky: za jakých podmínek mohou státy sledovat novináře a zda mohou sociální sítě mazat redakční obsah, protože porušuje pravidla platformy. Nařízení by mělo platit pro všechny členské země pravděpodobně od roku 2025.

Nová legislativa patrně nebude revoluční, jako to vypadalo při jejím představení Evropskou komisí loni v září. Komisařka Věra Jorouvá, pod kterou Akt spadá, tehdy ostatně uznávala, že nepůjde o snadný proces. Proti plánům na regulaci se od začátku výrazně negativně stavěli vydavatelé i země, které mají často značně rozdílnou mediální politiku, jako jsou Německo a Maďarsko. Rada a Evropský parlament proto oproti komisnímu návrhu oslabují zejména moc největšího strašáka: nového regulačního orgánu nazvaného Sbor pro mediální služby, který má dohlížet na plnění nových požadavků.

Silnou roli Sboru, jehož součástí za Česko bude Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, kritizovala česká vláda, vydavatelé, novináři i mediální odborníci. „Národní regulátoři bývají pod politickým vlivem. Ve výsledku by tam mohlo zadními vrátky vstupovat ještě víc politických zájmů než teď,“ shrnul důvody odporu loni pro Médiář etik médií Jan Motal. Regulátor nakonec bude mít spíš poradní roli. Europoslanci mu přisuzují pozici „nové nezávislé agentury“, jak popsal Hlídací pes. Ve vztahu státu k vydavatelům se nejspíš mírní i role rozhodce o akvizicích, která by měla zůstat na tradičních hospodářských orgánech.

Patrně nejzásadnější novinky se týkají požadavků na transparentnost. Sbor bude evidovat koncové vlastníky vydavatelství a veřejně dostupné budou též útraty státních orgánů i podniků za reklamu v klasických médiích i na digitálních platformách. Žádný zadavatel by neměl ve jménu plurality u žádného vydavatele či digitální služby utratit víc než 15 % svého inzertního rozpočtu.

Pravidlo reaguje hlavně na situaci v Maďarsku, kde tamní vláda Viktora Orbána de facto ovládla až 80 % mediálního trhu i díky výhradní inzerci ve spřátelených domech a ignorování těch opozičních. Jak ovšem uznává komisařka Jourová, situaci v Maďarsku chystaný zákon ze dne na den nezmění. Jeho smysl spočívá do velké míry v odrazování těch, kteří by se chtěli vydat budapešťskou cestou. Mezi důležité části v tomto ohledu patří požadavky na nezávislost veřejnoprávních médií.

Napětí aktuálně vyvolává hlavně vyjednávání o tom, kdy mohou státy nasazovat odposlechy či špionážní software nebo nutit novináře odhalovat své zdroje. Návrh Evropské komise mluvil o výjimečných případech terorismu či obchodu s lidmi. To ovšem některé členské státy pod vedením Francie považovaly za příliš širokou imunitu. Oproti tomu europoslanci chtějí záruky, že půjde o skutečně krajní řešení, kterému musí předcházet schválení soudem.

Obecně citlivé téma získalo na palčivosti i kvůli kauze spywaru Pegasus, kterým bylo špehováno minimálně 180 novinářů z 28 zemí světa. Pegasus využívalo i několik unijních zemí jako Řecko, Španělsko, Polsko a také Maďarsko, jehož případ byl popsán nejpodrobněji. Novinářské asociace i organizace na obranu digitálních práv proto volají po úplném zákazů podobných technologií, to ovšem neprošlo ani Evropským parlamentem. Silnou kartu „národní bezpečnosti“ proto patrně zmírní jen podmínka soudního rozhodnutí a pravidelných reportů, jak si členské státy počínají.

Nakonec zůstává otevřená dnes už tradiční otázka vztahu platforem a tradičních médií. Akt přisuzuje redakcím výjimečné postavení: měly by být minimálně 24 hodin imunní proti mazání obsahu platformami. Návrh nicméně naráží na řadu kritik. Patří mezi ně pochybnosti o tom, kdo všechno by patřil mezi média a jakým mechanismem by to členské státy či tamní samoregulační organizace určovaly, pokud nechceme zůstat jen u sebenahlašování. To by totiž patrně otevřelo stavidla různým vlivovým kampaním. Různá samozvaná „média“ by dostala imunitu na sdílení v podstatě čehokoliv, co by obyčejně měly platformy okamžitě mazat, pokud dodržují Akt o digitálních službách.

Vydavatelé imunitu podporují, zástupci platforem i jejich obvyklí nepřátelé z řad digitálních aktivistů v ní naopak vidí nebezpečí. Soudím, že právem. Zavedené redakce se zpravidla umí na sítích pohybovat, výjimka by přinesla užitek hlavně těm, co na novinářské zásady nijak nehledí. Zřejmě si ale musíme zopakovat starý příběh, který známe z české implementace novely o autorském právu: vydavatelé chtějí skrze stát tak moc získat klacek na platformy, až nakonec samotní zapláčou. Škoda. Celkově totiž médiím nový Akt nepřináší kdovíjaké břímě ani výhody. Konzervativní výsledek by byl výhrou. Státy i Evropská unie a média si od sebe mají držet uctivou vzdálenost a trochu víc transparentnosti nikoho nezabije. 

Sdílejte