Vzestup a pád Hany Lipovské v Radě ČT

Hana Lipovská neuspěla ve sněmovních volbách a i kvůli své kandidatuře předtím musela odejít z Rady České televize. V ní otevírala kauzy důležité pro ni samotnou, systémové otázky neřešila. Generální ředitel České televize Petr Dvořák se naopak může po divokém období těšit na výrazně vlídnější složení kontrolního orgánu instituce veřejné služby.

Hana Lipovská. Foto: Vojta Herout

Hana Lipovská vydržela v Radě České televize rok a čtvrt. Foto: Vojta Herout

Platila za nejvýraznější televizní radní posledních let, nakonec Hana Lipovská vydržela v Radě České televize pouze rok a čtvrt. Ekonomka-akademička, blízká spolupracovnice Jany Bobošíkové a dnes už také neúspěšná kandidátka do poslanecké sněmovny za Volný blok symbolizovala odpor části společnosti k současné České televizi. Změnit poměry ve veřejnoprávní instituci se jí ale nepodařilo, a to i když kolem sebe měla hned několik podobně kriticky naladěných radních a předseda rady Pavel Matocha otevřeně mluvil o možnosti odvolání generálního ředitele Petra Dvořáka.

Potenciální koalice kritiků zvolených do Rady ČT během první poloviny loňského roku se ale postupně ukázala jako nesoudržná a de facto nefunkční. Nezanedbatelný podíl na tom měla samotná Lipovská a její tendence k sólovým výpadům. Ty se jí někdy vydařily, jako v případě intenzivně probíraného odvolání dozorčí komise, které bez předchozí diskuse navrhla právě ona. Stejně symptomatická ale byla i její kritika výroční zprávy o hospodaření České televize, klíčového dokumentu směřujícího do sněmovny, o jehož podobě rozhodují radní. Lipovská své výtky nedokázala doručit v domluveném termínu. Když až na samotném zasedání spustila rozsáhlou filipiku vůči zprávě, na jejímž vzniku se navíc měla sama jako zpravodajka podílet, radní nemohli adekvátně reagovat.

Úspěch ve volbách ani odvolání z rady nepředpokládala

Patové situaci v posledních měsících napomohly i obstrukce dnes už bývalé opozice, kvůli kterým rada několik měsíců postrádala čtyři z 15 členů. Dnes jich má kontrolní orgán jen devět. Nové členy ale už zvolí nová sněmovna, která oproti té končící nebude s nejvyšší pravděpodobností vybírat kritiky typu Lipovská. Jí samotnou odvolali poslanci z televizní rady v polovině září, a to mimo jiné kvůli její sněmovní kandidatuře (sama v souběhu rolí problém neviděla a dobrovolnou rezignaci rozhlasového radního Josefa Nerušila kandidujícího za SPD –⁠ taky neúspěšně –⁠ označila za „zbabělost“). Proti jejímu odvolání byli v září pouze poslanci SPD, komunisté a dva nezařazení poslanci Lubomír Volný a Marian Bojko z Volného bloku.

Právě s bývalými členy hnutí SPD kandidovala jako lídryně v Pardubickém kraji za Volný blok, strany proměněné z uskupení Suverenita – Blok Jany Bobošíkové, založené už v roce 2011. „Politická cesta je v tuto chvíli podle mě jediný způsob, jak napravit poměry v České televizi, a především, jak navrátit Českou televizi občanům,“ vysvětlovala v Parlamentních listech po svém odvolání z rady. Plán ale zatím nevyjde: strana, za níž kandidovala jako nezávislá, získala 1,33 %, nedosáhla tak ani na státní příspěvek. 

Hana Lipovská tak přišla o všechny institucionální páky, jak Českou televizi změnit. „Kandidatury ale nelituju. Nepředpokládala jsem, že můžeme ve volbách uspět. Ale přiznám se, že jsem ani nepředpokládala svoje odvolání,“ hodnotí Lipovská v rozhovoru s Médiářem dění posledních týdnů. Podle svých slov počítala s tím, že ji může odvolat až nová sněmovna. „Máte-li být odvolaný, protože nová koalice by mě nenechala ve službě ani vteřinu, pak je lepší porvat se a mít možnost lidem vysvětlovat lidem, co se skutečně děje,“ popisuje, proč do voleb vůbec šla.

Drobné starosti řádné hospodářky 

Když se ohlíží za svým působením v radě, uznává, že toho příliš nesvedla. Za úspěch považuje třeba zavedení měsíčních finančních reportů, které dostává dozorčí komise. „Ta o nich stručně informuje radu. Její členové tak mohou mít přehled o reálném finančním zdraví České televize,“ říká Lipovská. Právě otázku hospodaření pro své profesní zázemí vždy zdůrazňovala. V tom se lišila od druhého velkého kritika současné České televize, předsedy Rady ČT Pavla Matochy, jenž dlouho svým zvolením kritizoval hlavně zpravodajství, které považuje za „probruselské“. Lipovské je sice také vlastní hluboký euroskepticismus (podobně jako Matocha přirovnává počínání Evropské unie k okupaci Československa v srpnu 1968), svou kritiku České televize ale nestaví tolik na hodnotách, ale vychází spíš ze svých výrazně protržních pozic. Právě z nich zpochybňovala ještě před svým zvolením samotný smysl veřejnoprávních médií. To později revidovala, začala víc mluvit o specifickém postavení médií veřejné služby na trhu a v roli radní hlavně zdůrazňovala svou roli ekonomky, která dohlíží na řádné hospodaření uvnitř samotné instituce.  

Zaměření na ekonomiku přitom dává smysl, protože poskytuje větší prostor ke kritice vedení než ideové zaměření televize, jejíž autonomii zaručuje zákon. Hospodaření České televize navíc představuje vzhledem k postupné inflaci televizních poplatků naprosto klíčový a stále nedořešený problém. Zvýší se poplatky, nebo má snad televize omezit původní tvorbu? O tom musí rozhodnout zákonodárci, radní Lipovská se nicméně zapsala hlavně poukazováním na údajné plýtvání, které ovšem působí při pohledu na roční rozpočet ČT o sedmi miliardách korun přinejlepším zanedbatelně –⁠ občerstvení na zasedáních rady nebo zimní tábory pro děti zaměstnanců

„Bylo jasné, že se tím budou média zabývat víc než takzvanými závažnými věcmi,“ komentuje zpětně dva nejzprofanovanější případy. „Na druhou stranu člen rady zastupuje veřejnost a vy musíte být schopný předat zásadní ekonomické problémy lidem srozumitelně. Kauzu ostravských pozemků nevysvětlíte ani poučené veřejnosti, chlebíčky ano a jejich prostřednictvím budou lidé schopní pochopit i skutečně zásadní ekonomické problémy,“ míní bývalá radní, která se opakovaně vrací k nutnosti informování veřejnosti.

Sama přitom chtěla dohled nad hospodařením zavést i tam, kde to do té doby nebylo zvykem. Když neuspěla s žádostí o omluvu ze strany České televize v kauze Lidice (víc o ní níže), pokusila se aspoň „vykonávat péči řádného hospodáře“ a požádala dozorčí komisi o přehled financování v pořadí druhé reportáže Reportérů ČT o tématu Lidic. Ta by podle ní nevznikla, kdyby první nebyla problematická, de facto tedy mělo jít o zbytečné výdaje. Kromě toho chtěla znát faktury spojené se třemi epizodami Fokusu Václava Moravce. Tehdejší dozorčí komise ale dokumenty odmítla vydat a zanedlouho skončila. V samotné kauze odvolání dozorčí komise přitom ani tak o případnou nezákonnost, která je „diskutabilní“, jak napsal odborník na veřejnoprávní média Milan Šmíd. Důležitější je jeho poznatek, že šlo o „začátek frontálního útok proti současnému vedení ČT, jehož motivy jsou haleny do starostí o řádné hospodaření instituce“.

Střet zájmů a trestních oznámení

Útok ale nevyšel. „V zásadních věcech jsem ale ani nic ovlivnit nemohla, protože Česká televize prostřednictvím Petra Dvořáka radu bojkotovala, obstruovala,“ je přesvědčena Lipovská a jako v tolika rozhovorech dodává, že v jejím boji nejde o osobu ředitele, ale celou Českou televizi. Průběh zasedání tomu ale nenapovídal. Spory Lipovské a Dvořáka vedené často na osobní úrovni naopak zabíraly podstatnou část letošních jednání rady. 

Lipovská se zaměřila hlavně na potenciál střet Dvořákových zájmů. Nejprve šlo o ředitelovo angažmá v čele správní rady Leica Gallery Prague, kterou zároveň přes firmu LGP Services vlastní napůl se svou ženou. Radní sice nakonec neseznali, že by Česká televize informovala o galerii častěji než o podobných institucích, na návrh Lipovské mu ale poslali vytýkací dopis. Tak se říká upozornění, že generální ředitel neplní své povinnosti. Pokud ho rada přijme, má během následujícího roku možnost generálního ředitele odvolat. 

Kdy mohou radní odvolat generálního ředitele

Rada může odvolat generálního ředitele z funkce:

  1. neplní-li Česká televize úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání podle tohoto zákona (§ 2 a 3) nebo povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů nebo nenaplňuje-li svými programy zásady Kodexu České televize, jestliže byl generální ředitel na tuto skutečnost Radou v době posledních 12 měsíců písemně upozorněn,
  2. poruší-li generální ředitel své povinnosti stanovené zákonem nebo Statutem České televize, jestliže byl generální ředitel na porušení svých povinností Radou v době posledních 12 měsíců písemně upozorněn,
  3. přestane-li generální ředitel splňovat předpoklady pro výkon funkce (§ 5 odst. 1 a 2), nebo
  4. nevykonává-li generální ředitel po dobu 6 měsíců svou funkci.

Zdroj: zákon o České televizi

Výtku rada přijala za neobvyklých okolností. Na schůzi 10. března seznala, že Dvořák nesplnil jejich zadání, když odpověď na stížnosti týkající se galerie podepsal ředitel korporátních vztahů a komunikace ČT Vít Kolář. Jakkoliv pověřování podřízených nebylo tradičně problém, tentokrát ano. Cesta k odvolání Dvořáka byla od té doby otevřená (na rozhodnutí se musí shodnout 10 radních, v současné chvíli tak jeho odvolání není možné).  

Kauzou skutečně otřásající Dvořákovým postem ale měl být vztah České televize a společnosti Gopas, od které si televize objednávala školení. Gopas spoluvlastní právě Dvořák, a to spolu s menšinovým akcionářem a nyní pověřeným šéfem skupiny PPF Ladislavem Bartoníčkem. Skupině PPF navíc patří komerční televize Nova a placená O2 TV. Dvořák se tak podle Lipovské ocitá ve střetu zájmů, jak oznámila na dubnové schůzi, kam dorazila v doprovodu dvou policistů v civilu. Dvořák její obvinění odmítl, „zastala“ se ho také dozorčí komise, když nezjistila žádné nedostatky v obchodních vztazích ČT s Gopasem. Komise uvedla, že televize platila školící společnosti 123.000 Kč ročně, objednávky tak ani nemusel schvalovat ředitel. 

Případ zůstává z pohledu rady nerozřešený, když se radní prozatím shodli pouze na potřebě právního stanoviska. To se neobešlo bez kontroverzí: dva z nich následně kvůli údajnému podvodu při výběru právní kanceláře podali trestní oznámení. Trestí oznámení na sebe podali i Dvořák s Lipovskou. Generální ředitel kvůli tomu, že radní poškozuje dobré jméno jeho samotné a televize. Lipovská zase na Dvořáka, mediálního podnikatele Jaromíra Soukupa a dva členy dozorčí komise rady, předsedu Michala Petrmana a místopředsedkyni Zuzanu Prokopcovou. Důvodem bylo údajné nestandardní řešení pohledávky ČT v řádu desítek milionů korun vůči Soukupově agentuře Médea, se kterou soud v únoru zahájil insolvenční řízení, které následně v květnu zamítl. Státní zastupitelství trestní oznámení Lipovské založilo.

„Šestnáctá radní“ Jana Bobošíková

Cestou trestních oznámení a žalob Hana Lipovská dál jít nechce. „Myslím, že když nemám funkci, budu moci daleko lépe spolupracovat s médií. Média doposud bohužel pouze přijímala to, co vydala Česká televize prostřednictvím Petra Dvořáka či Víta Koláře,“ tvrdí ekonomka. Sama se chce zaměřit na přípravu internetového pořadu Aby bylo jasno, který moderuje Jana Bobošíková.

Bobošíková, před 20 lety ředitelka veřejnoprávního televizního zpravodajství v období takzvané televizní krize a hlasitá kritička současného vedení ČT, se stala díky blízké spolupráci s Lipovskou relativně důležitou postavou pro dění v radě. Někdejší europoslankyně a neúspěšná kandidátka na prezidentku Bobošíková vede Institut svobody a demokracie. Právě ten ji institucionálně pojí s Lipovskou. Ta je analytičkou institutu, členkou správní rady a obě ženy spolu pod hlavičkou spolku loni vydaly knihu a publikují komentáře týkající se dění v radě. Lipovská se přitom výrazně angažuje v tématech, v nichž je zainteresovaná i samotná Bobošíková. Šlo zejména o takzvanou kauzu Lidice, k níž se Lipovská opakovaně vracela a požadovala omluvu ze strany České televize. Podle některých se přitom sama ocitala ve střetu zájmů.

V jádru jde o dvě reportáže Reportérů ČT pojednávající o nových historických zjištěních historika Vojtěcha Kyncla z Historického ústavu Akademie věd. Ten ve své knize z roku 2016 Lidice – Zrození symbolu napsal, že jedna lidická obyvatelka týden před vyhlazením obce za druhé světové války udala svou podnájemnici, Židovku Štěpánku Mikešovou, která až donedávna chyběla v seznamu obětí z Lidic. Reportéři o zjištění informovali v příspěvku odvysílaném už v červnu 2019. V navazující reportáži reflektující vzniklou diskuse se objevuje i Bobošíková, která byla až do konce loňského července předsedkyní lidické organizace Českého svazu bojovníků za svobodu.

Bobošíková byla důležitou kritičkou reportáže, která podle ní křivě obvinila Marii Šupíkovou, letos na jaře zesnulou. Reportáž vyvolala kontroverzi na mnoha úrovních a vedla například k odchodu ředitelky Památníku Lidice a 10 z 16 tamních odborných pracovníků. Z pohledu České televize ale bylo klíčové, že diskutované reportáže neporušily zákon ani Kodex ČT, jak konstatovala Rada ČT, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání i Etický panel ČT ještě před příchodem Lipovské do kontrolního orgánu. Lipovská se ale zpětně dožadovala omluvy a téma opakovaně otevírala. Sama je přitom členkou sdružení Lidice Memory, které vzniklo po rozpuštění tamní buňky Českého svazu bojovníků za svobodu.

Kauze se navíc opakovaně věnoval i její a Bobošíkové institut, což dnes už bývalý radní Zdeněk Šarapatka považoval za porušení zákona. V zákoně stojí, že „člen rady nesmí zastávat žádnou funkci v politických stranách nebo v politických hnutích, společenských organizacích a sdruženích, občanských iniciativách apod., ani nesmí jejich jménem vystupovat nebo působit v jejich prospěch nebo ve prospěch jiných skupinových zájmů při výkonu své funkce v radě“. Šarapatka proto otevřeným dopisem vyzýval poslance, aby Lipovskou odvolali. Sama Lipovská se bránila tím, že institut je zapsaný jako „ústav“, a na ten se zákon nevztahuje.

„Andrej Babiš se bál populárních herců“

Lipovskou s Bobošíkovou seznámil prezident Václav Klaus na svých narozeninách. „Ona mě absolutně nadchla svým stylem myšlením, který je úplně jiný než bývá ten běžný lineární. Má opravdu unikátní styl a nenechává svazovat tím, že nebude populární v politice, médiích. V tom jsme myslím dost podobné,“ objasňuje Lipovská důvod spolupráce, která má pokračovat hlavně na úrovni zmíněného online pořadu Aby bylo jasno. „Chceme ho dělat důsledněji a větším rozsahu. Mně osobně na tom zajímá analytická práce a jak složité, komplexní věci předávat lidem srozumitelně,“ říká bývalá radní. 

Právě to se přitom dvojici zatím spíš nedařilo. Ve svých videích pravidelně nachází složité spletence vztahů, které mívají až konspirační nádech. Odpovídá tomu i slovník, který Bobošíková používala ve svých videích pojednávajících o nové dozorčí komisi, která se pro i své negativní stanovisko v kauze Gopas dostala do nemilosti. Bobošíková hovoří o „neuvěřitelných praktikách“ v současné komisi, nezávislost předsedy komise Petrmana zpochybňuje tím, že sedí ve správní radě Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky spolu s předsedou dozorčí rady PPF Františkem Dostálkem, v jádru celého případu tak nachází „nitky PPF“.

O propojení PPF a jejího někdejšího zaměstnance Petra Dvořáka hovoří Lipovská i v našem rozhovoru. Dvořák se podle ní na své vztahy s vlivnou společností a jejím tragicky zesnulým zakladatelem Petrem Kellnerem odkazoval při schůzkách s jednotlivými radními, a tak napomohl tomu, že rada nedokázala fungovat jako celek. To Lipovská vidí jako jeden z důvodů, proč rada nepracovala, jak by si přála. Druhý důvod podle ní představovaly vazby radních na konkrétní politiky. „Část radních z nového kola, kteří dnes dostávají funkce, říkala ‚já takhle jednat nebudu, protože oni by nás odvolali‘,“ tvrdí Lipovská. Třetím důvodem podle ní byl všeobecný strach: „Když se snažíte s Českou televizí něco dělat, určitě si tím neděláte přátele.“

Strach podle ní nakonec dostal i premiér Andrej Babiš, který měl rozhodnout o jejím odvolání. „Babiš se obával, že těsně před volbami dojde ke stávce či protestům tvůrců, všech těch populárních hereckých tváří. Já jsem do žádné ze zájmových skupin nepatřila, ohrožovala jsem jejich bábovičky, z logiky věci bylo nutné eliminovat mou práci. Je to naprosto logický ekonomický souboj,“ vyhodnocuje Lipovská. 

Problém podle ní tkví v nastavení rozpočtu, jakkoliv uznává, že sama s ním nic neudělala. „Když bych mohla navrhovat směřování České televize, měla by mít mnohem menší výrobu. Princip podpory českých tvůrců daný zákonem by měl spočívat v tom, že televize dává prostor k vysílání dílům vyrobeným českými tvůrci, ale ne že se Česká televize stane pokladnou pro českou výrobu,“ říká bývalá radní. V současnosti je podle ní „Česká televize rukojmím několika skupin, které prosazují své zájmy“ –⁠ a právě ty měla ve svém výkladu ohrožovat.

Veřejnoprávní a Lipovské zájmy se liší

Ve skutečnosti ale radní systémovou debatu o budoucnosti veřejnoprávní televize během éry Lipovské víceméně nevedli, jak shrnul bývalý radní a komentátor názorového webu Info.cz a bývalý televizní radní Vratislav Dostál. „Lipovská přišla kromě nedůstojného grilování Petra Dvořáka kvůli jeho majetkové účasti ve firmě Gopas leda tak s tím, že by se na jednáních Rady ČT mělo servírovat méně chlebíčků. Docela málo na tak ambiciózní ženu,“ píše Dostál a i on připomíná, že ohledně budoucího hospodaření ČT existují v podstatě dvě možnosti: buď méně výroby, nebo zvýšení poplatku. 

Ředitel Dvořák dlouhodobě prosazuje zvýšení poplatku, když naposledy mluvil o růstu o 15 Kč na celkem 150 Kč. Dřív také uvažoval o každoročním zvyšování poplatku o inflaci. Obě varianty podpořil v minulých letech také šéf Českého rozhlasu René Zavoral, který v případě fixního navýšení navrhoval 5 Kč měsíčně navíc pro veřejnoprávní rádio. Rozhodovací pravomoc drží poslanecká sněmovna. Ta končící veřejnoprávním médiím právě nefandila, do toho prezident republiky Miloš Zeman otevřeně vyzýval ke Dvořákově odvolání. Opozice naopak mluvila v souvislosti se zvolením Matochy, Lipovské a také Luboše Xavera Veselého o „černých dnech pro svobodu médií“. Teď bude naopak na ní, jaké radní zvolí a jak se postaví k tématu zvyšování poplatků, respektive celému novému nastavení toho, co vše veřejnost od své televize bude požadovat.

Dvořák jako nejdéle sloužící generální ředitel ČT každopádně může být spokojený: kritiku ustál, naopak pro její často podivnou formu získal podporu i ze strany těch, kteří se k němu stavěli spíš vlažně. Navíc má i dobrou pozici pro podporu zvyšování koncesionářských poplatků, když může říkat něco ve smyslu „všem vám šlo v posledním roce o ohroženou veřejnoprávnost, tak se ukažte“.

To Lipovské zůstane pořad na YouTube a cejch kandidatury s člověkem, který ve sněmovně zdemoloval řečnický pult. Má přitom pravdu, když říká, že poukazování na problémy České televize „se často překlápí v útok na veřejnoprávnost, takže svobodu a demokracii“. Její jednání v Radě ČT ale vyvolávalo dojem, že jí samotné nejde o rozkvět veřejnoprávnosti, ale spíš pomstu za blízkou spolupracovnici a následně o vlastní politický zisk, ideálně obojí.