Pracujete jako ekonomický redaktor či redaktorka a chcete s námi budovat něco nového? Napište.

Za Vladimírem Jiránkem

Čtenář Médiáře Jan P. Martínek se za nás všechny loučí s karikaturistou Vladimírem Jiránkem.

Milý pane Jiránku,

dneska, vlastně už včera, těsně před půlnocí, jste umřel. Mám Vaše vtípky, karikatury a poslední dobou po letech opět i ty Vaše králíky, moc rád. Tak jsem si říkal, že Vám napíšu, třeba Vás ještě stihnu na nějaké té přestupní stanici.

Poprvé jsem Vás zaregistroval u Králíků v klobouku. Bob a Bobek byli vtipně nakreslení frajeři, parádně nadabovaní Josefem Dvořákem a dokonale ohudebnění Petrem Skoumalem, dalším z mých hrdinů. Ústřední melodie (která se ve sloce v posledních letech trochu změnila, ale refrén zůstal stále stejně skvělý) mi i jako dospělému mnohokrát posloužila v hodně napjatých situacích. Kdesi jsem se naučil techniku ve chvílích největšího stresu, strachu, obav, nervů a depresí si v duchu zpívat nějakou neškodnou, veselou písničku. Nic pozitivnějšího než Bob s Bobkem mě tenkrát nenapadlo a tak se tou písní na celý život stala právě ta jejich. Stejně jako když si jeden z Krotitelů duchů v prvním dílu představil neškodného Michelin Mana. Já s králičí melodií naštěstí vždycky dopadl líp.

Donedávna jsem Králíky pár let neviděl, ale před rokem a čtvrt se nám narodil syn, pro něhož jsem asi před dvěma měsíci v náhlém popudu pořídil nejnovější sérii jejich příhod. Tu, v níž se Bob s Bobkem skamarádí s upírem (v tomhle dílu vyžraný turista předá Božku Mařce v mobilním telefonu - jde opravdu o moderní příběhy) i lochnesskou příšerou Nessinkou, prohánějí se v jeskyních, zaskotačí na řecké svatbě i na benátském karnevalu, navštíví i město valčíků, kde pomůžou zelináři prodat jeho káru a pořídit nový Cadillac a nakonec zjistí, že všude dobře, doma nejlíp.

Ale co je podstatné: to naše mimino ty Vaše králíky totálně žere! Donedávna neměl konkurenční Krtek soka. Ať prcek viděl cokoli, jak to nebyl Krtek, nebylo s ním k vydržení. Ale akčního Boba i vyspávače Bobka si zamiloval a když teď v neděli nemohl při dlouhé noční cestě autem usnout, dal si celou sérii rovnou třikrát. Ti hlodavci ho očividně uklidňují tak jako jeho tátu jejich hymna.

Pro mě ale samozřejmě neznamenáte jen Králíky. Vždycky jsem měl rád Dikobraz a Vaše vtipy v něm. Kamarád na chalupě má štos starých čísel a já znám každičký Váš vtípek v té hromadě. Nejvíc v paměti mi ale utkvěl jeden, který jsem vídal téměř každý školní den, když jsem chodil na základku. Nevím, jestli jste znal Horáčkovku, byla to za komančů tzv. výběrová škola, to znamená, že většinu z nás, žáčků, tvořili arogantní parchanti, kteří věděli, že jsou chytřejší než ostatní - dneska už takový žákovský standard. Naproti téhle škole byl obchoďák s názvem Včela a v něm knihkupectví. Chodil jsem tam okounět a občas, když se mi podařilo kapesné neutratit za turecké medy, jsem si i nějakou tu knihu (třeba Tajný deník Adriana Molea) koupil. Nad pultem tam měli plakát s Vaším vtipem. Nepodařilo se mi ho teď nikde najít, tak Vám ho popíšu: scéna se odehrávala v knihkupectví, kde na překvapeného zákazníka křičel nasupený prodavač, odmítající vydat mu knížku: „Už jsem řek, neprodám! Vy pak moc čtete, moc víte a do všeho moc kecáte!“

Vzpomínáte si na ten vtip? Musel jste ho nakreslit někdy v osmdesátkách. Vy jste byl vůbec dost odvážný. Líbilo se mi i v pozdějších letech, že jste nikoho nešetřil, žádnou stranu ani jednotlivce. Nebral jste si servítky. Předevčírem jsem si pořídil Lidovky do iPadu kvůli kauze o jednom někdejším novináři a zase mě tam jeden od Vás pobavil (ten o tom, že pán na přepážce banky má být rád, že má na kontě hovno, protože „bohatej člověk je dneska úplnej chudák“).

Jako malý jsem měl dva dědy, jak to tak už u těch šťastnějších dětí bývá. Jeden po revoluci čítával Lidové noviny, druhý Mladou frontu. Míval jsem nejdřív radši čtení u dědy s Lidovkami, pak jsem přešaltoval na dědu s MF Dnes a nakonec jsem rád listoval v obou těch denících. Vy asi víte proč, že jo? Přesně tak, když jsem byl na střední, na pár let jste pro LN vtipy a ilustrace nekreslil, zato jste přešel k Fronťákům. Když jsem měl první promoci, už jste zase kreslil i pro Lidovky.

Je mi moc líto, že jste umřel. Doufám, že jste po sobě kromě archivu vydaných kreseb zanechal i nějaké ty nevydané záležitůstky a že třeba ještě někdy zajdu na Vaši výstavu. Dneska o Vás na Čétéčku dávali ten díl GENu od Hřebejka. Nejsem v Česku, ale pokud ten dokument najdu v archívu ČT, rád si ho pustím a zavzpomínám na Vás.

Stejně se máte, že jestli existuje nebe, máte to na jistotu a všichni už se těší, že jim tam tu nudu někdo pořádně oživí.

Díky moc za všechny Vaše nápady a ochotu se o ně dělit.

Váš fanoušek,

Honza

P. S.: Anička pozdravuje a vzkazuje, že sice moc animáků nemá ráda, ale ty Vaše byly, jsou a vždycky budou světlá výjimka. Taky chtěla, abych na sebe napráskal, že jsem ještě v létě toho králičího kouzelníka považoval za „Fokustóna“ a že A je to! aneb Pata a Mata zbožňujeme a občas se jejich návody řídíme (hlavně tedy já).