Zabíjí home office kreativitu?

„Ještě dnes jedeme v režimu 3+2, tedy tři dny v práci, dva dny home office. A není to dobře. Naše práce je postavena na komunikaci a vzájemné inspiraci. Ty nejlepší nápady vznikají z oboustranné oponentury mezi lidmi v týmu,“ píše Miloš Kočí, kreativní ředitel VMLY&R.

Zasedací místnost v WPP Campusu

Tucet agentur nově sídlí v WPP Campusu v Praze na Bubenské

Když jsem před rokem a půl nastupoval do VMLY&R, dozníval právě druhý lockdown. Po těch dvou podivných letech už jsem se opravdu těšil na klasický cvrkot kreativního oddělení tvořený různými výkřiky, smíchem, obskurními songy z YouTube, vyhrocenými telefonáty s kurýry nedodržujícími avizovaný čas doručení zásilky, debatami nad tím, kam se půjde na oběd, a dalšími bizarními zvuky. Ale nic takového se nekonalo. Open space v našich (nyní už bývalých) kancelářích na Smíchově zel prázdnotou a jediné zvuky zde vyluzovala meluzína, která se jím proháněla. Když byl dobrý den, sešli jsme se tam tři.

Někdo pracoval z chalupy, někdo z domova. Každý si odvedl svůj díl práce. Kreativní review probíhala přes Teams. Rychle, efektivně a sterilně. Říkal jsem si, že tohle přece nikoho nemůže bavit a že jakmile se naskytne možnost, vrátí se všichni zpátky do práce. Loni v říjnu jsme se nastěhovali do budovy bývalých Elektrických (a později Dopravních) podniků v Bubenské ulici, ze které je nyní WPP Campus. A já si říkal, že teď už to konečně bude takové, jaké jsem si to pamatoval z doby před covidem. Ale není. Ještě dnes jedeme v režimu 3+2, tedy tři dny v práci, dva dny home office. A není to dobře.

Naše práce je postavena na komunikaci a vzájemné inspiraci. Ty nejlepší nápady vznikají z oboustranné oponentury mezi lidmi v týmu. Když jeden přijde s nápadem, druhého to může inspirovat k něčemu dalšímu. Vzniká diskuze, každý z nich si musí svůj nápad obhájit a hledáním argumentů dostávají zárodky konkrétnější tvar. Je to tvůrčí proces, který ničím jiným nenahradíte. A i v pozdější fázi se muže stát, že do něj vstoupí někdo další. Třeba jde jen náhodou kolem a zahlédne skicu nebo nehotový vizuál a dá autorům další podnět, který jejich nápad opět někam posune. To se vám na chalupě nepřihodí.

Další věc je klid a soustředění na práci. Ať se člověk snaží od okolí izolovat sebevíce, nikdy to nebude takové jako v kanceláři. Protože doma je málokdo osm hodin úplně sám. Rozptylují ho děti, manželka nebo pes, který chce jít na procházku. A to už vůbec nemluvím o rozkoukaném seriálu na Netflixu. Ne každý dokáže být doma tak efektivní jako v práci, kde je tomu vše přizpůsobeno, a osobní zodpovědnost a pracovní morálka tak zkrátka můžou dostat celkem zabrat.

Neděje se to samozřejmě jen u nás, děje se to všude. Nedávno jsem se vrátil z Madridu, kde probíhal Creative Leader Board VMLY&R. A toto bylo jedno z hlavních témat, která jsme tam s ostatními kreativními řediteli probírali. Nejvíce mě dostal případ z Polska, kde se kreativci na home office neupejpají dělat v rámci pracovní doby na tendru pro jinou agenturu.

V některých zemích mají obsazenost kanceláří pouze 10 % a nejsou schopni dostat lidi zpět. Nejhorší je to v Londýně. Kvůli drahým nájmům v britské metropoli bydlí většina zaměstnanců dvě hodiny cesty od agentury. Dřív to brali jako nutné zlo, ale covid to změnil. Přišli na to, že to jde dělat i jinak, a ty čtyři hodiny, které by strávili na cestě, raději věnují své rodině. Je to logické a pochopitelné. Ale má to negativní vliv na kvalitu kreativních výstupů. Proto je tendence vrátit kreativce zpět do agentur.

A to bude těžké. Nejen v reklamním prostředí si lidé zvykli brát home office jako jeden z benefitů. Potřebuji hlídat dítě, protože manželka jde k zubaři? Vezmu si home office. Má přijít opravář na pračku? Vezmu si home office. Vylil jsem se na derby? Vezmu si home office. Na co si dřív bylo nutné brát dovolenou, dnes řeší home office. Někdy je to tedy spíše jen „home“ a sem tam trochu „office“. Nedivím se, že si na to všichni tak rychle zvykli. Může ale v dnešní době agentura nařídit svým zaměstnancům klasický pětidenní pracovní týden, na jaký jsme byli zvyklí před pandemií? Může, ale málokterá si na to troufne.

U nás ve VMLY&R máme obsazenost kanceláří kolem 60 %, což je ve srovnání se zbytkem Evropy hodně dobré číslo. Ale je to dáno spíše tím, jak to mají nastavené v rámci jednotlivých týmů. Některé týmy sedí v agentuře od pondělí do pátku, jiné to mají volnější. Z toho, co jsem napsal výše, asi tušíte, že preferuji, když jsou lidé v kanceláři (nebo kdekoliv v budově). Nevadí mi, když si berou home office, ale chci, aby si ho kreativci, kteří spolu pracují v týmu, brali ve stejný den. Aby se nestávalo, že art director má home office a jeho copywriter sedí v agentuře. Dále po nich chci, aby se osobně dostavili na veškeré meetingy, které spolu máme. A tento systém nám funguje.

Co dál? Nikdo neví. S trochou nadsázky říkám, že možná pomůže energetická krize a lidé se na zimu vrátí do kanceláří, aby se ohřáli. Faktem ale je, že tento stav není dlouhodobě udržitelný. S lidmi nám totiž na home office odešla i kreativita. Naším cílem by mělo být ji zase co nejrychleji vrátit zpět. I když si tím u současné generace kreativců asi moc nešplhneme.

Miloš Kočí

Autor textu Miloš Kočí působí jako kreativní ředitel VMLY&R

Text je součástí placené spolupráce s agenturou VMLY&R