Pozor: newsletter, o který si tolik píšete, budeme v červenci a v srpnu posílat pouze v pondělí, ve 12.

Začíná další boj o Českou televizi

V následující dekádě budou útoky na veřejnou službu sílit, protože dokázala, že umí být úspěšná.

Donedávna jsem si myslel, že největším rizikem pro veřejnou službu v České republice je, když o ní bude v nové mediální době upadat zájem. Médium, které lidi nebudou sledovat, nemůže mít budoucnost.

Nakonec poukazováním na menší zájem o Českou televizi rozjel v 90. letech proti ČT kampaň Vladimír Železný a výrazně tak ovlivnil debatu o veřejné službě. Tím, že převzal úspěšné televizní formáty, kterým bylo zpravodajství, ranní živé vysílání, nedělní politický diskusní pořad, rozjel Johnovy a Klímovy Na vlastní oči nebo spotřebitelské magazíny a upoutal na ně pozornost lidí s drtivou sledovaností, vyvolal pocit, že veřejnou službu může suplovat komerce a ČT to navíc neumí tak atraktivně, aby zaujala a její pořady měly větší společenský dopad.

Byla to chytrá taktika, kterou ale obnažil a pohřbil aktuální vývoj v komerční televizní sféře.

Poslední léta mě víc a víc přesvědčují o tom, že ještě větší ataky a debaty paradoxně vyvolá vyšší zájem o vysílání a produkty České televize. To, že veřejná služba umí být úspěšná, moderní a atraktivní.

Poprvé jsem si to uvědomil před třemi lety, kdy jsem mluvil s jedním šéfredaktorem komerčního média. „To vysílání ČT24 je šílený. Úplně to vymazalo naše internetové servery. Čekali jsme u prezidentské volby masivní návštěvnost a každý koukal na ČT24,“ stěžoval si se směsí respektu a závisti. „Myslím si, že byste ty přenosy neměli dělat. Je to masové, tak by to měla dělat komerce,“ řekl k mému údivu nad jeho logikou.

Nebyla to ojedinělá slova. Manažeři Z1 si stěžovali, že se těžko může uspět, když je tady ČT24. Jakoby ČT24 gumovala zájem o jakýkoliv jiný typ televize. Deníky žárlily, že klíčové události jedou online ve zpravodajství ČT a těžko na ně nalákají druhý den čtenáře. Rozhlasoví manažeři si stěžovali, že kvůli ČT24 klesá zájem o rozhlasové zprávy.

Symbolem změny, kterou ČT – především díky ČT24 – prošla, bylo, když Nova zrušila Sedmičku, která začala být méně sledovaná než Otázky Václava Moravce.

Málokdo tehdy tyto změny analyzoval a chápal.

Proč došlo k rapidnímu růstu zájmu o ČT24, který se dodnes nezastavil? Proč se Václavu Moravcovi podařilo před čtyřmi lety přesměrovat zájem o politickou diskusi na ČT? Proč jsou tak populární „speciály“, mnohahodinové komentované přímé přenosy hlavních událostí na ČT24? Protože mediální trh byl relativně zkostnatělý a příliš lpěl na dobytém prostoru, zatímco tým lidí, co dělal ČT24, vsadil na inovace, odvahu jít do rizika a toužil po úspěchu. Do té doby se takové chování v ČT moc nenosilo.

Právě tím se ČT24 podařilo po roce 2008 vystihnout náladu doby. A to napříč pořady. Proto, jak jsem předpovídal už před rokem, má nyní neuvěřitelných téměř 5 % podílu na divácích denně. Za tuto sledovanost může idea zážitkové analytické televize, jak jsem ji definoval v roce 2008 a jak ji chytře rozvíjí a prohlubuje nové vedení. Zájem o médium se dá v naší době vyvolat jen příslibem silného zpravodajského zážitku.

Paradoxní přitom je, že se ČT24 stále drží principů veřejné služby, struktury zpravodajství, která vychází z Kodexu ČT, který je analyzován kontrolními orgány, aby se držel přísného zadání.

Ukázalo se, že veřejnou službu jde dělat i v těchto mantinelech velmi atraktivně. Že lze připoutat zájem na politiku, ačkoliv většina médií celou poslední dekádu klasické politické zpravodajství potlačovala a začala zprávy v denících, týdenících i internetových serverech ředit informacemi ze zábavy, životního stylu, radami pro houbaře i kuchařky, anketami a jiným „soft“ balastem.

ČT24 ukázala, že veřejná služba může být atraktivní i pro mladé, město i vesnici, akademiky i techniky. Stačí ji dělat poctivě, moderně, hýbat jí kupředu a s pokorou komunikovat aktivně s divákem.

Nyní, v posledním roce se k tomuto úspěchu ČT24 přidává další paže a tou jsou nová média. V praxi to znamená, že se inovují doplňkové služby, které ze zákona má Česká televize divákům dodávat na nových technologických platformách. Těmi je internet, chytré telefony, tablety jako je iPad, či chytré televizory.

Kdyby ČT měla zkostnatělý obsah, neměla kvalitní ČT24, ČT4 a spoustu pořadů na ČT1 nebo ČT2, nikoho by rozvoj veřejné služby v nových médiích nezajímal.

Problém je, že ČT má úspěšné zpravodajství, atraktivní domácí sport a další pořady. Není vykleštěná a neatraktivní. Naopak. Divácký zájem sílí v těch oblastech, kde operuje nejvíc komerčních médií: ve zpravodajství, sportu a publicistice.

Zatímco kdysi měla ČT hlavního rivala jednu komerční televizi (až v poslední době přibyly další), v éře dramaticky se měnící společnosti kvůli vpádu nových médií se jejich počet vyšplhal na desítky a úspěch ČT ve výše zmíněných oblastech vadí kdekomu.

V následující dekádě budou útoky na veřejnou službu sílit, protože dokázala, že umí být úspěšná.

Razím definici, kterou v jiné podobě definoval německý sociolog Jürgen Habermas, že trh a komerce má prostor za hranicemi služeb, které poskytuje veřejnoprávní médium. Pokud se rozhodne dělat seriózní zpravodajství, pláče na špatném hrobě, když spílá ČT, že nemá dost čtenářů nebo diváků. Společnost už na tohle má veřejnou službu, jeho podnikání je tedy riskantní a s tím musí počítat.

Může jedině sázet na to, že věci, která má dobře a atraktivně ze zákona dělat veřejnoprávní médium, udělá lépe. Například v případě ČT24 se tak neděje, což dokazuje zájem o tuto službu i na nových médiích, především na mobilech a tabletech. ČT24 je v této oblasti zdaleka nejúspěšnějším zpravodajským médiem.

I proto ČT nabízí ČT24 a ČT4 na dalších a stále novějších platformách, různých chytrých telefonech a chystá se maximálně využít potenciál zpravodajství a sportu ČT také v chytrých televizorech u interaktivního teletextu nebo pořadech na vyžádání.

Úspěch se v Česku neodpouští a komerční mediální domy se stále teprve vzpamatovávají ze zájmu, který vyvolává ČT24 jak v klasickém programu, tak na nových platformách. Proto začínají lobbovat, aby se veřejná služba osekala nebo se nepouštěla na nové platformy.

Ve hře je spousta nápadů. Například jsem slyšel, že část lobistů uvažovala o zpoplatnění politické reklamy před volbami. Jenomže, k čemu by to bylo, když ČT vysílá stovky hodin Otázek Václava Moravce Speciál a dalších formátů, které pomáhají lidem zorientovat se v kandidátech a programech stran?

Proto se už objevila teze, že by se ČT potom musela stáhnout a „nic“ nedělat. Přenechat takovou prezentaci reklamě a komerčním médiím.

Dalším nápadem je, aby se ČT držela striktně v televizoru, včetně ČT24. V současnosti by to samozřejmě nebyl ještě problém. Jenomže distribuční platformy se mění a rozvíjejí a zvláště mladá generace si vybírá spíš počítač, mobil nebo tablet místo televize. Jenomže veřejná služba je definovaná jako „služba“, ne jako program v jedné „krabici“.

Ti, co chtějí veřejnou službu limitovat, dobře vědí, že je to jen etapa. Hlavním cílem je jí zničit.

Televize, která se nemá možnost technologicky rozvíjet a nabízet služby tam, kde je diváci chtějí, nemá perspektivní budoucnost a bude chřadnout.

Absurdnější situaci nejde vymyslet. Pokud by ČT neměla atraktivní programy a lidé o ní ztráceli zájem, bude se útočit, proč ji občané platí. Když je úspěšná, tak zase čelí atakům všech, kterým bere místo na slunci, komerčním zájmům. A je úplně jedno, že nedělá nic víc, než jí zákon ukládá.

Sázet na to, že veřejná služba musí být neatraktivní a nebude o ní zájem, se už nevyplatí. ČT umí získat zpravodajského, sportovního i jiného diváka na program, který je striktně veřejnoprávní.

A dokáže zaujmout ve „starých“ i nových médiích. Aniž by se odchýlila od zákona a Kodexu ČT.

Málokdo to čekal, ale podařilo se.