Zájem o zpravodajství upadá. Chybí „boj o demokracii“

Politické zprávy netáhnou. Zdroj: Midjourney

Zatímco v roce 2016 intenzivně sledovalo zpravodajství 51 % Američanů, loni činil podíl jen 38 %. Čerstvá čísla výzkumné organizace Pew Research Center vzbudila za mořem debatu, jestli tradiční média ještě mohou mít tolik pozornosti jako během vrcholné éry Donalda Trumpa. Výzkum naznačuje, že spíš ne: pokles zájmu souvisí s úpadkem důvěry, únavou ze zpravodajství a přesunem pozornosti k digitálním tvůrcům. V Česku podobná čísla nemáme, trendy ale můžeme čekat podobné – včetně proměny politiky, ve které už se nebojuje „o demokracii“.

Washington Post patří mezi jeden z mála plátků, kterému se po digitální transformaci dařilo nabírat čtenáře a předplatitele. Teď však tápe. Od roku 2021 přišel o víc než 15 % abonentů a návštěvnost mu – podobně jako ostatním – spadla o 28 %. Vedení reaguje škrty a vyhlíží prezidentské volby v roce 2024. Růst v minulé dekádě totiž úzce souvisel s politickým děním, kdy deník se svým heslem Democracy Dies in Darkness hrál opoziční roli vůči autoritářským tendencím Donalda Trumpa. Jeho odchod z Oválné pracovny nicméně znamenal i propad čtenářského zájmu. Noviny patřící Jeffu Bezosovi proto vyhlíží nové klání, v němž paradoxně potřebují Trumpa.

V Česku máme aspoň vzdáleně podobnou situaci. Na Hradě už nesedí Miloš Zeman, se kterým měla média intenzivní vztah lásky a nenávisti, Strakově akademii vládne brněnský profesor, k němuž má většina redakcí blíž než k oligarchovi původem ze Slovenska. Politika se stala v lecčem nudnější. Ani příští sněmovní volby už nemusí být tak vyhrocené jako ty v roce 2021. Andrej Babiš (ANO) nebude hrát o třetí vládní angažmá v řadě, a tak ani příběh o ohrožení demokracie tolik vlivný. Právě ten přitom mobilizoval část společnosti, která má nadproporční zastoupení mezi novináři i náruživými konzumenty zpráv.

Zájem o politiku neskončí. Její tradiční pokrývání však přežít nemusí. Už teď v Česku nevidíme téměř žádné seniorní redaktory, o nichž by se vědělo, že mají vhledy do dění ve stranách i vládních resortech a schopnost politické analýzy. Nevím, jestli takoví lidé chybí, nebo o jejich práci v redakcích není zájem. Přinejmenším sledujeme posun v žánru: těch pár seniorních novinářů, co ještě nerezignovalo na práci v terénu, získává nejvíc pozornosti svými osobitými podcasty či videi, kterými se blíží spíš k infotainmentu než zpravodajství.

Smysl „zprávy“ se v hegemonii sociálních sítích proměnil. I nestranné a věcné informování se stává zejména materiálem, kterým podepíráme naše ideologické stavby. Autor umírá, to sdílející čtenář rozhoduje o významu. Zpráva o katastrofě ponorky i vraždě aktivistů v Panamě slouží k převyprávění našeho výkladu světa a útoku na nepřátele. Pro média – a o to víc jednotlivce – se proto stává lákavé rovnou nabízet příslušný výklad, což konzervativnímu pojetí zpravodajství nenahrává.

Původní zpravodajství se navíc nehodí do dnešní doby pro svou neutrální univerzalitu. Na jednu stranu by mohlo vyjít všude. Na druhé straně však existuje stále méně skutečně sdílených informačních prostorů, kde suchou věcnost uplatnit. Veřejný prostor se fragmentarizuje, různé části a zákoutí volají po svébytnosti, a tak i instituce a jednotlivci hledají své niky, čemuž zase přizpůsobují svou produkci.

„Pokud se na internet díváte jako na monolit, získáte jen špatný, matoucí a často nesprávný dojem o tom, co se vlastně děje,“ píše autor newsletteru Garbage Day. Pro politiku to znamená, že kdo chce být vidět ve veřejném prostoru, musí obcházet víc míst než kdy dřív. Už nestačí rozhovor v České televizi a Právu, myslet je třeba i na Standu, Čestmíra či Xavera. Všichni z nich jsou z pohledu chronicky připojených lidí velcí, ani o jednom však moje máma patrně neslyšela, i když média sleduje docela pozorně.

Když se američtí komentátoři ptají, kde se budou rozhodovat příští volby, odpověď může znít „nikde“. Velká média ani sítě už nejsou sdíleném prostorem. Facebook s politikou skončil, Twitter ztrácí relevanci, TikTok stojí na nikách. „Půjde o první moderní volby ve Spojených státech, během kterých voliči a kandidáti mohou a budou, navzdory nebo možná právě kvůli přehršli roztříštěného obsahu, ignorovat zprávy,“ píše New York Magazine.

Odvážná předpověď souvisí s únavou ze zpráv. Hodně se o ní mluví už od pandemie, války jako ta na Ukrajině a teď v Gaze zájem vybudí zpravidla jen na chvíli, aby se uondanost vrátila s ještě větší silou. Někteří proto vidí cestu v odlehčených žánrech, ať už se jedná vyloženě o magazínová témata, co lidi nakonec přivedou k závažnějším věcem, nebo zpravodajství podané hravější formou. To druhé může fungovat, jak dokazuje fandom kolem politických podcastů, které na svých výjezdech vyprodávají kulturáky. Avšak zůstává otázkou, jestli v tomto redakce mohou a mají systematicky konkurovat jednotlivcům, kteří zpravidla mohou jít víc na hranu, což různá publika oceňují. A pak také jestli někdo zůstane na původním poli zpravodajství, které potřebujeme, pokud se nechceme ubavit k smrti v nutellové idiocii.

Sdílejte