Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Zničí peníze šíření informací?

Ekonomická krize překresluje mediální mapy a vyvolává i spory o samotné podstatě novinařiny.

Vláda premiéra Camerona letos snížila pro BBC dotace, a tak z éteru už zmizely zprávy například v albánštině či srbštině, portugalské vysílání pro Afriku nebo anglické pro Karibik. Vedení BBC nyní chce propouštěním ušetřit 20 procent nákladů, aniž by přitom musela zavřít byť jediný ze svých televizních kanálů, a slibuje, že uspořené finance investuje do nových programů. Jak ale podotkl list The Financial Times, nová vlna hromadného propouštění bude už třetí za posledních sedm let – v roce 2005 veřejnoprávní BBC propustila 3700 lidí a o dva roky později dalších 2800, přičemž ale po celé Británii dál zaměstnává asi 23 tisíc lidí. Mnozí zaměstnanci BBC sice problém „svého“ podniku nevidí ani tak v nedostatku financí, jako spíše v neschopnosti vedení (a proto už letos v červenci a červnu provedli jednodenní protestní stávky), nicméně faktem je, že nezdravá finanční situace nesužuje jen klenot britského veřejnoprávního kolosu.

V potížích je i uznávaný intelektuálský deník The Independent. V roce 2010 ho měl před krachem zachránit ruský miliardář a mediální magnát Alexandr Lebeděv, ale ani jeho na pohled bezedná konta změnu – tedy navýšení prodeje tištěných novin – nepřinesla. Listu se každý den prodá přibližně 180 tisíc výtisků, přičemž zájem o jeho nedělník je v šedesátimilionové Británii ještě nižší. Proto se tedy The Independent nyní rozhodl v rámci úspor zrušit svá zahraniční vydání, což bylo podle srpnových údajů celkem něco přes 27 tisíc výtisků vydávaných ve Francii, Španělsku a ve Skandinávii. Podobným směrem se – na rozdíl například od konzervativních The Times nebo The Daily Telegraph – vydává i hlavní konkurent Independentu, vydavatelství Guardian News & Media (GNM), které končí se svými 18 tisíci zahraničními výtisky také.

Faktem totiž je, že The Guardian, jeden z globálních symbolů nezávislé žurnalistiky, prodělává pravidelně už od roku 2004. Jen za poslední rok – bez ohledu na to, že publikoval třeba informace WikiLeaks nebo odhalil skandál kolem médií Ruperta Murdocha – prodej novin klesl o 10 procent a The Guardian spolu se svým sesterským listem Observer skončil ve ztrátě 47 milionů eur. Plány současného vedení vydavatelství počítají s úsporami skoro 30 milionů eur do roku 2016, přičemž od roku 2009 už bylo propuštěno na 300 z celkových 1800 zaměstnanců. K tomu vydavatelství v září oznámilo, že zvýší cenu tištěného vydání o 20 procent na libru a dvacet pencí, a na podzim navíc ubude stránek (na nichž ale má být víc komentářů a analýz). Vydavatel si nedělá iluze, že tím vše zázračně vyřeší, ale alespoň sníží propad listu, jehož kořeny sahají až do roku 1821. Bankrot přitom The Guardian nevyhlašuje jen díky velkorysosti svých bývalých vlastníků, rodiny Scottových. Ti už v roce 1936 založili Scottovu nadaci (Scott Trust), která má jediný cíl: „Zajistit nastálo redakční nezávislost listu The Guardian.“ Prodělek ale v roce 2007 dosáhl takových rozměrů, že Scott Trust musel doplnit konta prodejem některých svých akvizic.

Zdá se však, že to všechno jsou jen kosmetické úkony, které ztráty vyplývající ze sílícího nezájmu o tištěné – a proto finančně nákladné – noviny nezastaví. Všichni vydavatelé se tak soustředí na internet, v němž spatřují budoucnost. Zásadní otázka, na niž hledají odpověď metodou „pokus-omyl“, ale zní: jak na to?

Domácí a cizinci

Hlavní myšlenkový spor se vede kolem problému, jakým způsobem učinit internetové zpravodajství ziskovým. Stačí příjmy z reklam, nebo je třeba přístup na weby přísně zpoplatnit? Vedení The Independentu tento problém řeší svým způsobem kompromisně – hodlá zpoplatnit web deníku pro všechny zájemce žijící mimo Británii, kteří tvoří až polovinu všech čtenářů webu. V první vlně mají za texty začít platit lidé, kteří se na internet připojují v USA a v Kanadě, pro něž zdarma zůstane jen 20 článků měsíčně, za volný přístup k celé nabídce pak budou muset zaplatit 6,99 dolaru. Jak podotkl šéfredaktor deníku Chris Blackhurst, rozdělení čtenářů na Brity a cizince je nejspíš jediným možným, protože v Británii běží bezplatný informační servis BBC, a tak by zpoplatnění webu na domácí scéně nedávalo smysl.

Za internetovou stránku zdarma se staví i The Guardian, ale rovnou pro všechny a bez jakýchkoli omezení. Namísto placeného přístupu, který by zcela jistě návštěvnost dramaticky snížil, se pokouší přilákat nové čtenáře tím, že jim – zatím jen na dva říjnové týdny v rámci experimentu - nabízí přímou účast na tvorbě listu. Čtenáři budou moci prostřednictvím internetu do novin dodávat své komentáře, přání či podněty k připravovaným článkům. Není to nápad zcela nový, protože s čímsi podobným už před pár lety přišel švédský deník Norran, ale jednoduchý – na webu se objeví téma a jméno příslušného redaktora, který článek připravuje, a lidé mu tak mohou „mluvit do práce“. Nabídka čtenářům na spolupráci má přitom i svá omezení, včetně toho, že The Guardian nebude k široké diskusi předkládat své exkluzivní materiály, nicméně cíl je jasný: navýšit čtenost, a tím i zisk, při současné snaze uchovat zpravodajský web deníku pro čtenáře zdarma.

Víc než byznys?

Pokles čtenosti seriózních novin v záplavě tvrdého a bezskrupulózního bulváru je nejspíš osudový, míní německý Der Spiegel, který analyzoval strategii přežití velkých světových novin. „V tomto moři žraloků se The Guardian dlouho choval jako svérázná a arogantní kreveta,“ konstatuje s tím, že mu nakonec ale nepomohlo ani to, že se stal takřka povinným listem pro intelektuály i hipíky všeho druhu, novinami, které „víc přemýšlejí, než vědí“.

Proti příkladu britského The Guardianu přitom staví New York Times. „Oba tito giganti bojují na stejném poli, ale s naprosto rozdílnými strategiemi. Jménem celé žurnalistiky, která čeká se zatajeným dechem na výsledek, svádějí bitvu o principy. A zatím není jasné, kdo zvítězí,“ píše Der Spiegel. Zatímco totiž náklad tištěného Guardianu stabilně klesá, jeho webová stránka podle údajů agentury ComScore přiláká každý měsíc 32 milionů čtenářů. Z tohoto úžasného čísla ale noviny nemají – s výjimkou přidružených mobilních služeb či předplatného – žádný zisk a spoléhají se jen na příjem z adekvátní reklamy.

New York Times prokázal více odvahy a jeho vydavatel Arthur Ochs Sulzberger, Jr. letos v březnu oznámil, že finančními potížemi stíhaný deník svůj web zpoplatní. Od té doby si čtenáři mohou zdarma přečíst jen 20 článků měsíčně a za ostatní musejí platit 15 až 35 dolarů v závislosti na tom, zda noviny čtou na webu nebo také na tabletu či mobilu. „Poptávka po našich zprávách je enormní,“ prohlásil tehdejší šéfredaktor Bill Keller. „A kde je nedostatek nabídky při vysoké poptávce, obchodní model se nabídne sám.“

První výsledky jsou z hlediska zisku povzbudivé: pouhé tři měsíce od zpoplatnění webu si přístup zaplatilo 224 tisíc lidí. Celkový počet čtenářů sice poklesl, ale se 47 miliony čtenáři měsíčně je web New York Times dál nejžádanější zpravodajskou stránkou na světě. Obhájci platby za internet tvrdí, že dobrá novinařina má svou cenu, ale šéfredaktor The Guardianu Alan Rusbridger takovou filozofii neuznává: „Žurnalistika je přece něco víc než jen byznys.“ A zpoplatnění webu vnímá jako snahu zatáhnout staré tradice do nového digitálního světa: „Nová digitální žurnalistika je otevřený svět, který má zahrnovat i čtenáře.“

Nadějným se pro něj jeví fakt, že po skandálu kolem bulvárního News of the World se lidé více zajímají o informace na webových stránkách Guardianu a zpravodajství například o nedávných nepokojích v Londýně čerpali právě odtud a nikoli od konkurence. „Lidé nás vnímají jako spolehlivý zdroj informací,“ říká zástupce šéfredaktora The Guardian Ian Katz, „berou nás vážně.“ To ale na přežití nestačí, dodává Der Spiegel (jehož web je, mimochodem, částečně zpoplatněný).

Tereza Spencerová

Vyšlo v Literárních novinách 20. října 2011

Legenda se vrátila. Čtěte Literární noviny.