Zpoždění s audiovizuální směrnicí může Česko stát desítky milionů korun

Až vyšší desítky milionů korun může nakonec Česko zaplatit jako pokutu za to, že včas nestihlo transponovat evropskou směrnici o audiovizuálních službách. Česko je mezi pěti zeměmi, které Evropská komise žaluje u Soudního dvora Evropské unie, protože dosud nezapracovaly směrnici do svého národního práva. Směrnice je platná od listopadu 2018, termín pro její transpozici byl do 19. září 2020. Potenciální výši pokuty Médiáři sdělila mluvčí ministerstva zahraničí Aneta Kovářová.

Transpoziční návrh v Česku připravilo ministerstvo kultury, vláda Andreje Babiše (ANO) ho v červenci 2020 poslala do sněmovny, poslanci se k němu ale nedostali. Návrh v totožném znění následně přebral kabinet Petra Fialy (ODS), poslanci předlohu probrali v prvním čtení v březnu, během dubna a května návrh prošel volebním výborem, na plénu by se měl začít znovu projednávat od 31. května. 

Směrnice mění řadu věcí. Nově požaduje regulaci videoplatforem, kam mohou nahrávat snímky i amatéři. Dohlížet na zavedení mechanismů, které mají typicky chránit mladistvé před závadným obsahem, bude Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Tuzemský návrh počítá také s rozvolněním pravidel pro nasazování televizní reklamy. Komerční televize by měly současně navýšit podíl pořadů opatřených skrytými titulky. V neposlední řadě se musí v českém právu objevit požadavek mířený na Netflix a další platformy videa na vyžádání (VOD), jejichž katalogy budou muset obsahovat aspoň z 30 % evropská díla.

Směrnice také dává členským státům možnost vybírat od takových nadnárodních videoplatforem poplatky z tržeb. V původním návrhu ministerstva kultury se tato pasáž neobjevila, její doplnění ale navrhl místopředseda volebního výboru Rudolf Salvetr (ODS). Část poplatků by měla připadnout Státnímu fondu kinematografie (SFKMG), část by měla mířit rovnou k producentům skrze přímé investice. V praxi se ale nová povinnost zatím nepromítne, přestože některé unijní státy vybírají poplatky už letos. Tuzemskou výši poplatku a způsob výběru totiž určí až připravovaná novela zákona o audiovizi.

Ministerstvo kultury absenci pasáže, která se týká výběru poplatku od Netflixu či přicházejícího Disney+, vysvětlovalo s tím, že chtělo nejprve transponovat do českého práva to nejnutnější. To se stejně nestihlo. Ve svém čerstvém vyjádření tvrdí teď resort tvrdí, že poslance dlouhodobě urgoval, aby se předešlo možným sankcím: „Za tím účelem bylo do poslanecké sněmovny zasláno několik dopisů s žádostí o přednostní projednání jak v předchozím volebním období, tak i v tomto.“

Přečtěte si víc o chystané mediální legislativě

Nový zákon rozvolní pravidla pro nasazování reklamy v televizi

Netflix má začít v Česku odvádět poplatky, navrhují poslanci

Rada pro vysílání začne dohlížet na tuzemské obdoby YouTube. Na které? To není jasné